In love with wager (Niall Horan)

21. Jeho teplé rty

Tenhle díl věnuju 2 lidem :) 1. @kajik_2000 - za to, že mi udělala obrazk na tenhle příběh ktery můžete vidět tady :D --> a 2. @AnetAdamcova - za hrozně hezkej koment který mi napsala :3

Ps: Na boku máte píseň od Avril, při který jsem psala :D Nwm proč, ale hrozně se mi to tam hodí do ty chvíle, takže až tam budete mít napsáno tak si ji pusťte :)) :*

Užijte si tento díl! :)

*O tři dny později*

Lodnýn je tak úžasný !! Dokonalejší město jsem ještě nikdy neviděla a troufám si tvrdit, že dokonalejší město už snad ani není! Celé tři dny jsme chodili po památkách. Navštívili jsme Tower Bridge, Londýnské oko, Big Bena, Buckinhamský palác a spoustu dalších slavných a zajímavých budov. Vždy jsme se u nich zastavili, já jsem naší skupině povyprávěla tam sem nějakou tu historii, aby věděli před čím to vlastně stojíme a pak jsme měli rozchod.

Dnes je středa což znamená, že zítra odlítáme zpátky do Čech. Bohužel... Už jsem si tady na to zvykla. Nechci odjet. Chci tu zůstat už napořád... Jo, Lodnýn má sice nějaké ty chybičky, ale jaké město by nemělo? Nic a nikdo není dokonalý.

Právě sedím na pohovce v našem 'obýváku' a koukám se na televizi. Hodiny ukazují půl sedmé večer a my jsme tedy po večeři a odpočíváme na zítřek. Dávají nějaký nezajmavý pořad o zvířetech a ten chlap, co to vypravuje, drmolí tak, že by mu nerozumněl snad ani ten nejlepší angličan na světě, natož já. Štve mě to.

"Mohl by jsi laskavě uhnout s tou svou tlustou prdelí. Jestli to nevidíš, na něco se koukám" zamračila jsem se.

"Stejně tě to nebaví. Poznám to na tobě" odpověděl mi s úšklebkem, ale tou prdelí nepohnul. Vzala jsem tedy ten největší a nejtvrdší polštář co jsem na pohovce našla a hodila ho po Horanovi, který stál mezi mnou a televizí. Nečekal to. Polštář ho trefil přesně do hlavy. Urychleně se otočil a já začala pochybovat o tom, jestli to, co jsem udělala, bylo správné. Přeci jenom vidět rozlobeného Horana, není dobrý.

Otočil se a já jsem v jeho obličeji zahlédla úšklebek. Zřejmě věděl, že se to stane a nic si z toho nedělal. Byla jsem i na půl ráda.

"Jo tak ty na mě takhle" procedil skrz zuby a já se začínala bát toho, co udělá. Urychleně přiskočil k pohovce a hodil po mě vcelku malý polštář. Bohužel se trefil. Tímhle mezi námi rozpoutal polštářovou bitvu. Oba dva jsme ve stejnou chvíli popadli nějaký polštář a začali jsme se mlátit. Jak Niall, tak i já jsme se smáli. Byl to tak zajímavý moment - bavila jsem se. Horan se choval uplně jako někdo jiný a já nachvíli zapomněla na všechny trable s ním a užívala si ty chvilky s ním. Nechtěla jsem aby to skončilo...

Navzájem jsme si koukli do očí a já si skousla spodní ret. Ten kdo bude rychlejší vyhrává.

(Pusťte si song :))

Široko daleko neležel žádný polštář až na ten na pohovce. Byl jen jeden - pro jednoho z nás. Rychlost ... to je to, co jsem tady potřebovala. Ještě jednou jsem se koukla na Horana. Měl oči upřené na jediný boxovací pytel (polštář) Vystartoval a já samozřejmě nezůstala pozadu. Běželi jsme nastejno, ale přeci jenom Niall byl o sekundu rychlejší. Popadl polštář a s ďábelským úsměvem se podíval na mě. Začala jsem utíkat po celém pokoji. Ale před ním se schovat nedalo.

Otočila jsem se dozadu, abych zjistila, jestli za mnou běží. Ale najednou mě nějaké ruce uchopili za pas a přitlačili mě na studenou zeď. Ani ne něžně, ani ne divoce. Podívala jsem se Niallovi do očí. Jiskřičky, které v nich jasně zářili se nedali přehlédnout ani na míle daleko. Srdce jsem měla snad až v krku a cítila jsem, jak se mi každou sekundu, co jsem s ním zvyšuje tep snad o 50 stupňů. Nevěděla jsem co se to se mnou děje. Snažila jsem se zhluboka dýchat, ale v téhle pozici to moc nešlo. Stále jsem se mu dívala do očí a jeho pohled párkrát sjel k mým rtům. Jako by žádal o povolení. Věděl, co mi způsobuje svojí přítomností a věděl co mi způsobuje právě teď. Moc dobře to věděl. A právě v tuhle chvíli si se mnou mohl dělat co chtěl. Nebránila bych se. Na to jsem byla až moc slabá.

Naposledy se podíval na mé rty, než se to stalo a já se nebránila. Nahnul se ke mě a já cítila jeho teplé rty na těch mých. Vnímala jsem jeho vůni a poddala se mu. Na chvíli jsem otevřela pusu a toho on okamžitě využil. Strčil mi jazyk snad až do krku, ale mě to nevadilo. Bylo to příjemný. Člověk by řekl, že takovýhle kluk by na to šel rychle a bez keců, ale on byl přesný opak. Byl něžný a vůbec netlačil. Dělal jenom to, co jsem mu dovolila. Automaticky jsem mu omotala ruce kolem krku a přitáhla si ho blíž.

V hlavě mi svítila červená kontrolka, ale tu jsem okamžitě vypla. Chtěla jsem ho, teď hned!

Zalapala jsem po dechu, když jsem znovu cítila studený vzduch na mých rtech. Otevřela jsem oči a zjistila, že je Niall stále u mě, jen mě nelíbá. Posmutněla jsem. Opřel si čelo o to mé a já se stále snažila rozdýchat to, co se před chvílí stalo. Na malou chvíli se mi zadíval do očí a potom se nahlul k mému pravému ušnímu lalůčku. Jemně ho skousl a já jsem měla co dělat s tím, abych nezavzdychala. Jak bych potom vypadala? Jako nějaká vzdychající kráva?

"Přinutím tě aby jsi se do mě zbláznila Sar" Řekl mi a mě se podlomili kolena. Odlepil se ode mě a odešl. Okamžitě jsem sjela po studené zemi a sedla si. Nohy jsem si přitáhla k tělu a zhluboka dýchala. Bože co jsem to udělala?

Po pár minuách jsem se konečně zvedla. Co to se mnou udělal? A je možný že se mi to líbilo? Nasála jsem do plic nový vzduch a spěchala do ložnice. Vyhla jsem se pohledu Nialla, zavřela jsem za sebou dveře a lehla si na postel. Tak o tomhle musím dost popřemýšlet...

*Pohled Nialla*

"Přinutím tě, aby jsi se do mě zbláznila" zašeptal jsem jí do ucha a opustil jí. Koutkem oka jsem zahlídl jak spadla na zem. Věděl jsem co s ní dělá moje maličkost ale ona nevěděla co její maličkost dělá se mnou.

Sedl jsem si na pohovku a pustil si televizi. I když jsem tomu moc nerozumněl od přemýšlení mě to neodradilo. Kurva Horane!! Jak se to chováš? Co se to s tebou děje?! Nejdřív jí řekneš 'Dobrou noc' a potom místo toho, aby jsi jí na místě přefikl, jsi jí šeptal do ucha a choval se k ní, jako by byla nějaká křehká panenka. Líbání bylo pomalý a něžný... tohle kurva není tvůj styl Horane!! Uvědom si to!

Nialle... Vždyť se nic nestalo. Udělal jsi jen to co jsi chtěl udělal jsi to dobře. Neposlouchej svou špatnou část těla! Neví o čem mluví! Sarah JE křehká panenka. Je z porcelánu a ze všech kluků se tahle cítí, jen díky tobě! To ty jí doháníš k šílenství. To ty jí tohle způsobuješ. Tak jí nerozbij. Nezozbij ten porcelán, z kterého se skládá.

- Moje podvědomí proti sobě bojovalo. Problém byl v tom, že jsem nevěděl co poslechnout. Mám se všeho vzdát pro lásku, když ani nevím co to je? Mám se vzát mého celého života pro ni? Pro Sarah, která mi zpřeházela myšlenky?! Mám se vzát mé pověsti?! A když se rozhodnu pro Sarah, co když to nevydržím a zklamu ji? Co když se nedokážu změnit? ...

Tak co na to říkáte? :D Já jsem s touhle částí hrozně spokojená :33 nechci si fandit, ale povedla se mi :DD

Potěšil by vote a koment :) tak se mějte a další díl bude nejspíš ve středu :)) :*