In love with wager (Niall Horan)

8. Rozhovor

*Pohled Sarah*

"Fakt?" Chtěla jsem se ujistit, že to myslí vážně a né jako srandu. Kývnul a já se zaradovala. Zkoušela jsem co nejvíc skrýt svoje nadšení, ale moc to nešlo. Měla jsem sto chutí ho obejmou, ale věděla jsem, že by byl silně proti. Nakonec jsem si uvědomila, že i já bych to ve skutečnosti nechtěla. Nevím co se se mnou děje. 

"Děkuju" řekla jsem potichu. To bylo poprvé, co jsem mu poděkovala za něco. V životě bych si nemyslela, že bych mu tohle byla schopná někdy říct. 

"Cože jsi to řekla? Neslyšel jsem" provokoval mě. Už je to tady! Zase mě bude štvát! -pomyslela jsem si. Podívala jsem se na něj. Měl na tváři zase ten příšernej úšklebek, kterej tolik nesnáším. 

"Poslouchám" dodal. 

"Děkuju" řekla jsem co nejrychleji aby mě neslyšel. Usmál se. Nevěděla jsem, jestli je to umělý úsměv nebo přirozený. Položila jsem nohu na skejt a druhou nohou jsem se odstrčila. 

"Tak čus" stihla jsem ještě říct a zatočila jsem za roh. Jela jsem ještě asi 2 minuty a dorazila k parku. Sedla jsem si na lavičku, vyndala si sluchátka, zastrčila konce do uší a pustila si písničku od Avril. 
Jen tak jsem tam seděla, koukala se kolem sebe a přemýšlela. Přemýšlela jsem o životě. o svým životě. Koukněte se na mě ... Jsem normální puberťačka, bez přátel skoro i bez rodiny. Když nepočítám mámu. Jo, mám bezvadnýho kluka, ale to je asi tak všechno. Spolužáci mě nesnáší, neumím si najít kamarády. A co víc, nesnáším se s klukem, který je king školy. 

Z mého snění mě vytrh až známý hlas. 

"Ahojky Sarah" Byl to hlas učitelky Connolové. Vytáhla jsem si sluchátka z uší a podívala jsem se na ní. 

"Dobrý den" Usmála jsem se na ní. Byl to ale vynucený úsměv. Sedla si vedle mě a kabelku si položila vedle sebe. 

"Co tu děláte takhle sama?" Prolomila jsem po chvíli ticho. 

"Přemýšlím" Usmála se. "Člověk si někdy potřebuje uspořádat myšlenky a na to je tohle nejlepší. Procházka parkem nebo pod hvězdami. Nic na světě není lepší" 
"A co tu děláš ty?" zeptala se. Chvíli jsem přemýšlela. 

"V podstatě to samé jako vy" podívala jsem se do země. Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem byla smutná. Hodně smutná. Možná jsem si uvědomila, jakej vlastně žiju život. Nikdy předtím jsem takhle netruchlila... možná když od nás odešel táta. 

"Nad čem přemýšlíš?" znovu mě vytrhla ze snění. Nechtěla jsem jí říkat nic konkrétního a tak jsem jí odpověděla jenom : "O všem" Pokoušela jsem se o úsměv. 

"A jak jste se rozhodli s Niallem ohledně toho zájezdu?" změnila téma. 

"Nakonec souhlasil že pojede. Takže jop jedem. Už se moc těším" Při myšlence, že chodíme nočním Londýnem a koukáme na památky se mi na tváři vyčaroval úsměv. 

"Tak to je bezva" Úsměv mi opětovala a zvedla se z lavičky. "No nic. Budu už muset jít, zítra se za mě s Niallem stavte. " Vzala si kabelku a pověsila si ji na rameno. Rozloučila se se mnou a já jí, když odcházela, zamávala.

Něco vám o učitelce Connelové řeknu, protože si myslím, že by vás to mohlo zajímat. - Učitelce Connelové je zatím pouhých 35 let a už si toho dost prožila. Když jí bylo 25 vdala se za úplného idiota a za 6 let se s ním rozvedla. Její bývalý manžel jí, ale nechtěl nechat napokoji a tak když byli u soudu rozvádět se, tak získal jak jejich tenkrát 2letou holčičku Connie, ale i všechen majetek a peníze. Ten chlap byl normální svinstvo. Učitelka Connelová měla už dříve vystudovanou vysokou školu, ale protože se starala o dítě tak neučila. Po rozvodu byla na dně. Neměla nic a nikoho. Byla závislá na prášcích a musela se jít léčit. Když se z toho dostala bylo jí 33. Začala pracovat u nás ve škole a skamarádila se s jednou právničkou. A ta jí pomohla získat (momentálně už 6tiletou) Connie. Potom, co nás učitelka Connelová začala učit, vyprávěla nám svůj příběh a hodně z nás inspirovala. Její příběh hodně lidí zaujal, i mě. 

Koukla jsem se na mobil, na hodiny. Bylo už skoro 7. Vstala jsem a rozjela se se skejtem zase do ulic, zpátky k mému domu. Když jsem míjela místo, kde jsem srazila Horana musela jsem se zasmát. Asi za 10 minut jsem byla doma. Odemkla jsem dveře a schovala skejt. 

"Jsem doma" zakřičela jsem. Žádná odpověď. Máma doma asi zase není. Jako pokaždý. Sundala jsem si boty a vešla do kuchyně. Vytáhla jsem z ledničky poslední ingredience, které tam zbývaly. Pokud se máma nevrátí s tím nákupem, budu muset nakoupit sama. Vážně tu už moc jídla nemáme. 

Pustila jsem si na mobilu písničky a začala ze špajzu vyndávat všechny potřebné ingredience na palačinky. Udělala sem těsto a nechala ho chvíli vykynout. Po pár minutách jsem začala nalejvat těsto na pánev a hotové palačinky jsem si házela na talíř. Dohromady jsem si jich udělala asi 6. Abych měla třeba na ráno nebo na večer. Na všechny palačiny jsem namatlala marmeládu a na dvě z nich (na ty co budu jíst) jsem dala šlehačku. Položila jsem si talíř na stůj a začala jsem jíst. Najednou mi v kapse začala hrát povědomá melodie. 

Hey, hey, you, you

I don't like your girlfriend

No way, no way

I think you need a new one

Hey, hey, you, you

I could be your girlfriend

Zaštrachala jsem v kapse a vytáhla mobil. Volal Tristan. Zvedla jsem mu to.

"Ahoj Tristane" řekla jsem s plnou pusou. 

"Ahoj lásko. Můžu u tebe dneska zůstat přes noc? Zase jsem se pohádal s rodičema a nechci s nima být ve stejnym baráku" Na to, že se s nima pohádal zněl docela šťastně. Nechala jsem to radši plavat.

"Jo jasně. Máma stejně nebude doma" usmála jsem se nad tou myšlenkou a dala si další sousto palačinky do pusy. 

"Tak fajn. Budu tam zachvíli" řekl mi a típnul to. Jsem hrozně ráda, že tu Tristan zůstane přes noc. Za celou dobu co jsme spolu ( to je asi 1 měsíc) jsme spolu strávili jenom 2 noci. Mám ho hrozně ráda na to, abych odmítla. Tristan je vlastně jedinej člověk, kterej mi kdy pomohl. Kterej u mě byl, když jsem byla na dně. Kterej mi pomohl. Kterej mě ujišťoval, že všechno bude v pohodě a že se nemám ničeho bát. Byl tady pro mě, když ostatní utekli. 

Zapla jsem si na mobilu twitter a koukla se na Avril, jestli náhodou něco nenapsala. Avril je moje nejoblíbenější zpěvačka. Její hudbu miluju a inspiruje mě. Mám ji ráda už docela dlouho, vlastně už od začátku její kariéry. 

Snědla jsem obě palačinky a dala talíř do dřezu. Najednou někdo zazvonil a já běžela otevřít. 

"Čauky Tristane" pozdravila jsem ho a skočila jsem mu kolem krku. 

Moc se omlouvám, že je tenhle díl krátký ale mám náladu úplně na ho*no :/ Příští díly budou určitě delší... slibuju :) 
Jinak asi začnu psát ještě jeden příběh sem na wattpad .) rozhodla jsem se že bude nejspíš se Zaynem :D nejradši bych psala ten příběh s Niallem, ale chci potěšit taky Zaynerky :D
Pokud by to vyšlo tak buď zítra nebo ještě dneska přidám triller a prolog :) Už mám promyšlený o čem to bude :D Tak se těšte :) :D

Jinak zachvíli už bude mít tenhle příběh 200 čtenářů :3 thank you so much :3