In love with wager (Niall Horan)

30. Mé druhé já

Uprostřed pokoje na nemocničním lůžku ležala dívka. Byla připojena na přístroje, které pípali a kontrolovali její stav. Oči měla zavřené a na tváři se jí pohupoval neutrální výraz. V tu chvíli mi jí bylo líto. Až když jsem k ní přistoupila o několik kroků blíž, všimla jsem si, jak podobná mi je. Nenašla bych snad ani jeden rozdíl. Ale to jsem přeci nemohla být já nebo jo? Vždyť já jsem tu stála, v naprostým pořádku bez škrábance. Mluvila jsem na svět, ale on mě neslyšel. Dotýkala jsem se všech, ale oni nic necíli. Co když jsem zemřela a už nejsem na tomhle světu vítaná? Co když se mi bůh mstí? Ne prosím, jen tohle ne. Já potřebuju lidskou společnost, potřebuju slyšet lidský hlásek, který na mě mluví. Potřebuju cítit teplo liského těla při objetí. Potřebuju to... 

"Děkuju" zašeptal Niall na doktora. Ten jen kývl a zavřel za sebou dveře. 

"Sarah" rozeběhl se Niall k té dívce a sedl si vedle ní. Sarah? Tak se přeci jmenuju já! Kdo to je? Moje dvojče?! A co tu dělá Niall? Znovu jsem se na něj podívala. Jeho oči se leskly - ještě nikdy jsem ho neviděla takhle zničeného. Bylo jasné, že to nehrál. Tohle se nedalo zahrát. Teď teprve jsem si uvědomila, jak jsem byla hloupá. Jo, to že se vsadil s kámošema, že se se mnou vyspí, to mu neodpustím do konce života. Ale konec konců dá se to nějak přejít. Vždyť co bych dala teď za to ho obejmout. Dřív jsem si to neuvědomovala, ale teď už to vím. Potřebuju ho! Potřebuju ho jako nikoho jiného. I mé oči se začali plnit slzami. 

Niall opatrně chytl tu nehybnou a slabou ruku do té své velké. V tu chvíli jsem ucítila jemné šimrání na mé levé dlani. Co to kruci?! Zaměřila jsem svůj pohled zpátky na Nialla a na tu neznámou holku, která ležela v komatu a vypadala přesně jako já. Niall jí dělal jemné kroužky doprostřed levé dlaně, přesně tam, kde jsem to cítila i já! Zděsila jsem se. Kmitala jsem pohledem mezi mnou a neznámou Sarah. Stejný jména, stejná podoba, stejný kluk.... tady mi něco nehraje! 

Dvěmi drobnými krůčky jsem se dostala až vedle té dívky a pečlivě si jí prohlédla. Lekla jsem se. Byla jsem celou dobu tak hloupá! Vždyť to jsem já! Ležela jsem tam na lůžku v komatu. Vedle postele pípal přístroj, který mi oznamoval, jestli žiju. Moje duše žila, ale moje tělo ne. Musela jsem to nějak spojit dohromady. Ale jak? Na displey přístroje běhali klikaté čáry - vždyť to znáte. Takový ty čáry, který vám oznamují jak vám tepe srdce atd... a když se objeví jen rovná přímka znamená to, že jste mrtví. Ty moje čárky byli časté, ale velmi nízké. Začala jsem pochybovat o tom, jestli vůbec přežiju. 

Vzpomínala jsem si na všechno. Před uslzenýma očima se mi objevovali záblesky světel aut. Byla to moje chyba - mohla jsem si za to jedině já. Nikdo jiný. Zhluboka jsem se nadechla a znovu zaměřila svůj pohled na sebe a hlavně na svou ruku, kterou pevně držel Niall. Po tváři mi stékali slzy a i kdybych chtěla, nezastavila bych je. Hrnuli se ven a neposlouchali moje rozkazy aby zůstali tam, kde byli. 

"Sarah prosím, probuď se. Já vím že je to moje chyba a moc mě to mrzí" zašeptal a mě srdce udělalo salto. Vážně se mi teď omluvil? Ale vždyť je to teď stejně jedno! Jsem mrtvá! Ani nevíte, jaký je to pocit, když vidíte svoje vlastní tělo ležet na nemocničním lůžku nehybné, bez energie, napojené na přístroje, prostě v komatu. Sedla jsem si na židličku, která stála naproti Niallovi a jen kousek od mého těla. Upřeně jsem sledovala situaci, která tady nastala. Chtěla jsem promluvit, ale stejně by to bylo marné. Nikdo by mě neslyšel.

"Vím, jsem blbec, ale tohle trápení si nezasloužíš. Zasloužím si ho já. Zůstaň tady se mnou a já ti slibuju. že se polepším. Nevím, kde se to ve mě vzalo ale klidně to přiznám. Změnila jsi mě. Změnila jsi mě k lepšímu Sarah a já jsem ti za to nesmírně vděčný. Vsadil jsem se s těma pitomcema, ale to jsem k tobě ještě nic necítil. Ale postupem času jsem tě začal poznávat. Hrozně moc se omlouvám, že jsem tě tak ranil. Dlouho jsem to v sobě dusil a nevěděl jestli je to správné ale teď to vím. Miluju tě Sarah. K nikomu jinému jsem ještě nic podobného necítil takže jsem dlouho přemýšlel co to vůbec je. Vím, že až se probudíš nebudeš moc nadšená, že mě tu vidíš, ale mám o tebe starost. Chci aby jsi se probudila z toho příšerného komatu a je správné, že jsi na mě naštvaná. Klidně na mě řvi, mlať mě ale prosím neopouštěj mě. Jsi jediná na který mi kdy záleželo tak tenhle svět prosím neopouštěj. Aspoň kvůli mě. " domluvil svůj dlouhý proslov a rozbrečel se. 

Stiskl mojí ruku ještě silněji a já ten dotek ucítila. Alespoň na dálku jsem ho mohla cítit. Jeho vyznání ve mě něco probudilo. Moje ledová stránka roztála a já věděla naprosto jistě, že všechno co řekl myslí naprosto vážně. Byla jsem ochotná mu všechno odpustit. Chtěla jsem ho prostě znovu cítit a říct mu, že mu všechno odpouštím. Takovýhle krásný slova jsem ještě od nikoho neslyšela a od něj bych to už vůbec nečekala. Ani Tristan mi tohle nikdy neřekl. 

Slzy tekli proudem a já od nich cítila mokré ceštičky. Hřbetem ruky jsem si je utřela a trošilinku jsem se usmála. Tyhle slova by roztáli i sněhuláka. Dveře se otevřeli a v nich se objevila mladá sestřička. 

"Moc mě to mrzí pane, ale budete muset jít" oznámila směrem k Niallovi mě se někam vytratil dech. Ne prosím ať neodchází! Je to moje jediná společnost, když tedy nepočítám sama sebe jako skoro mrtvou na lůžku. Niall jen kývnul hlavou. Chtěla jsem ho zastavit a říct mu ať nechodí, ale nějak jsem nebyla schopna slova. Můj jedinný společník vstal ze židle a vzdaloval se ode mě. Ve dveřích se ještě zastavil a vypustil z úst znovu ty dvě krásné slova, při kterých mi srdce udělalosnad 69 otoček. 

"Miluju tě" Smutně se otočil, zavřel dveře a odešel. Tak jsem tam zůstala sedět se svým druhým já...

---------------------------------------------------------

Snad se vám tenhle díl nezdá divnej :D mě totiž jo :D ale nutně jste ho chtěli a já vám chtěla vyhovět, takže to píšu u kámošky a plete se mi Y s Z = takže pokud by to tam někde bylo jako chyba tak se omlouvám :D

Snad jsem vás nezklamala a díl se vám líbí :)) jinak u minulý části jste mě nesmírně potěšili :3 jen tak dál :D Jste nejlepší!! :33