"Co tady zase chceš?! " můj hlas zněl docela dost podrážděně, ale já se ani nedivím. Strávit tolik času s Horanem to je fakt o život. Jestli to takhle půjde dál, asi mě za pár dnů chytne depka a přijede si pro mě záchranka. O to tedy zrovna dvakrát nestojím. Nejhorší je, že teď s ním budu muset zdílet i ty stejný místnosti. Předtím mi to nevadilo, ale když o tom teď čím dál tím víc přemýšlím zjišťuju, jakou jsem uděla blbost. Nemyslím ohledně Londýna to ne. Myslím to, že jsem učitelce Connelové a vlastně i Horanovi řekla, že mi to nevadí. Bože já jsem ale kráva. No nic stalo se to co se stalo a nesmím toho litoval. Konec konců třeba jsem se v Horanovi spletla. Třeba je jeho povaha opravdu jiná a všechno tohle chování dělá kvůli tomu, aby něco zakryl. Ale o tom pochybuju. I když... musí mít nějaký důvod, pro se chová tak jak se chová.
"Haloo. Země volá Sarah" máchal mi rukou před obličejem Horan. Párkrát jsem zamrkala, abych se dostala znovu do reality. Achjo... nebyl to jen sen. Nezdálo se mi to. Bohužel.... Otráveně jsem se podívala na osobu sedící vedle mě.
"Co chceš?" upřela jsem na něj svůj pohled. Koukali jsme se do očí, ale on pak svůj pohled odvrátil a podíval na mé tělo... ehm... někam dolu na mé tělo. Cože?! Wtf?! Následovala jsem jeho pohled a zašklebila se.
"Měla by ses připoutat" řekl naprosto bez emocí a mě touto větou zaskočil. Čekala bych od něj teda zrovně něco jinýho, vzhledem k tomu, kam se koukal. Podívala jsem se na něj s otevřenou pusou. Chtěla jsem něco namítnout, ale hlasivky protestovali. Musel na mě být docela srandovní pohled. Ústa dokořán, oči vykulené.
"Slyšelas mě?" Zašklebil se a mě tím vytrhl z tranzu. Zaklepala jsem hlavou, abych se vzpamatovala a podívala se na pásy, které leželi rozpojené na mých nohou. Vzala jsem si je do rukou a spojila je. Pořád jsem se vzpamatovávala, co se před chvíli stalo. On o mě má strach? - proběhlo mi v jednu chvíli v hlavě. Tuhle myšlenku jsem, ale okamžitě vyklepala z hlavy, protože to byl nesmysl. Horan totiž má rád jen sám sebe a na nikom jiným mu nezáleží. Ani na jeho rodičích.
"Ani nepoděkuješ?" ozval se vedle mě zase ten protivnej hlas. Bezva! Všechno je zase ve stejných kolejích.
"A za co?" usmála jsem se s ironií v hlase.
"Co kdybychom spadli a ty by jsi to jako jediná nepřežila kvůli tomu, že jsi neměla zapnuté pásy?" úsměv mi opětoval a otočil hlavu. Naše obličeje byli těšně u sebe. Mezi námi byla snad jen 2 cm mezírka.
"Ale ale ty o mě máš nějakej strach" pokračovala jsem ve hře na tohle divadýlko.
"To mám" zašklebil se a svěsil oči na mé rty. Počkat! Na mé rty? Jen co jsem si to stačila uvědomit Horan mi věnoval rychlý polibek. Panebože už zase! Co mu hrabe?!
Zaskočeně jsem se na něj podívala. Ušklíbl se a já na něj hodila vražedný pohled typu : 'Tohle se už nikdy nebude opakovat jasný?! Ikdyž... nemůžu přiznat, že se mi to nelíbilo. Kruci! Sarah už zase! No co? Jeho rty to je něco nepopsatelného. Možná to byl jen krátký polibek, ale bylo v něm všechno dokonalého. Sarah!!!! o čem to přemýšlíš?!!! Tohle je kluk který ti léta ubližoval a nadával ti!!! A ty se potom necháš zlákat jenom nějakým pitomým polibkem?!! Uvědomuješ si vlastně co se s tebou děje?! - Moje vnitřní já vedlo válku. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Natož jak se chovat. Nemůžu to ignorovat! Nemůžu dělat, jako že se nic nestalo. Na to to bylo až moc úžasný. Bože! Sarah! Vzpamatuj se! - křičelo na mě moje podvědomí.
Rozhodla jsem se to nechat plavat. Bude to asi to nejjednodušší, co udělám. Chci se teď plně soustředit jen na jednu věc a to na Londýn.
Vykoukla jsem ven okýnkem a zjistila, že už asi brzy budeme odlétat, protože u nás široko daleko nestál žádný vozík se zavazadlama nebo s pitím, či jídlem. Ani ne po minutě jsem ucítiila jemný pohyb. Pohyb letadla. Nejdřív jelo pomalu, ale postupně přidávalo na rychlosti. Dojeli jsme až k odlétávací a přistávací dráze a já se zhluboka nadechla. Tak a je to tady. Můj první let letadlem a moje poslední minuty na zemi. Celou dobu jsem se koukala z letadla a snažila se zhluboka dýchat. Strach se mi znovu vrátil. Byla jsem si vědoma modrých očích, které mě skenovali. Ale to bylo v tu chvíli to poslední co mě zajímalo.
Ucítila jsem tlak. Ovšem teď mnohem větší, než když jsme se poprvé pohnuli. Motory letadla začali mnohem rychleji pracovat a já se pevně opřela o opěradlo sedadla. Letadlo postupně nabíralo větší a větší rychlost a já jsem tím nabírala větší a větší strach. Co když se to nepovede a my zahyneme?!
Najednou jsme se všichni trochu nahli dozadu. Tak a je to tady - přední podvozky jsou ve vzduchu. Teď ještě ty zadní. Zhluboka jsem se nadechla a nespouštěla pohled z okýnka... Podívala jsem se na zadní podvozky a zjistila, že už jsou taky ve vzduchu. Uf! ani jsem to necítila.
Stoupali jsme čím dál víš a ze mě každým metrem, který jsme uletěli strach znovu opadal. Vzlétnutí mám za sebou - pomyslela jsem si a spokojeně si oddychla...
Celý let trval něco přes dvě hodiny. Dřív jsem si myslela že letět v letadle je hrozné, ale dneska jsem se přesvědšila o opaku. Jo, parkrát se objevili nějaké vybrace, ale hned po první půlhodince jsem věděla, že pilot našeho letadla ví co má dělat. Představte si, že nám tam dokonce dali najíst! To jsem nečekala. Asi protože jsem nikdy neletěla. Nejspíš to je v ceně a takovéhle občerstvení má každé letadlo.
Měli jsme něco jako špagety a k tomu jsme si mohli dát coca colu, fantu nebo dokonce kafe, čaj. A letušky byli opravdu milé. Celou dobu se na nás usmívali - byla to v celku jejich práce. A za co jsem byla opravdu hodně ráda - Horan mě neotravoval. Přiznávám... párkrát jo, ale nebylo to nic vážnýho. Choval se tak divně. Ale to se chová poslední dobou furt.
"Přilétáváme do Londýna" oznámila nám letuška a já se okamžitě podívala z okna. Panebože!!!
Ou :D zase hustá zakončení :D Omlouvám se pokud se v tomhle dílu moc nevyznáte (ani já se v něm moc nevyznám a to jsem ho psala :DD) ale připadá mi tenhle díl jako jedna velká ****** Nwm proč :D ale nelíbí se mi :/ ale trvalo mi než jsem to napsala :D
Tak snad se bude líbit alespoň vám a neukamenujete mě :D votes, coment potěší jako vždy :3 :D
A ptáte se kdy bude dálší díl???? ........................... Sama nwm :DDD
ČTEŠ
In love with wager (Niall Horan)
Teen Fiction"Co si mám myslet Nialle?!" křičela jsem na něj. "Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. "Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina...
