In love with wager (Niall Horan)

3. Jsi v pohodě?

*Pohled Sarah*

Učitelka vešla do třídy a všichni si stoupli. Všichni kromě Horana. Samozřejmě. Bouchla jsem ho rukou do ramene, na znamení, že se na něj profesorka dívá. Zvedl na mě hlavu, potom jí otočil dopředu a otráveně si stoupl. "Sedněte si" zavelila nám učitelka a sama si sedla za svůj učitelský stůl. Vytáhla z hromady papírů písemky a začla nám číst známky. Moc jsem jí neposlouchala a jediný na co jsem se soustředila byla moje známka.

"Sarah Carder - za 1. Dobrá práce! " ze třídy se ozval nepříjemný hukot, ale já ho moc nevnímala. Dobře ty! - říkala jsem si v duchu. 

"Niall Horan jako pokaždé za 5! Kdy už se začneš učit? Za několik týdnů je vysvědčení. Pokud takhle půjdeš dál přeze mě neprojdeš" otočí se učitelka a zadívá se na Horana, sedící vedle mě. "A proč vůbec sedíš tam?" Horan se na mě tak divně podívá, že mnou pojede zvláštní pocit. Pocit viny. Ale vůbec nevím proč.

Horan jenom zakroutil hlavou a pohodil ramenama. Debil - pomyslela jsem si a protočila jsem očima.  Upřímně? Přála jsem si aby Horan propadl. Nesnášela jsem ho a takhle bych se ho aspoň na chvíli zbavila. Chtěla jsem aby vpadl i ze školy, ale pravděpodobnost toho je malá. I když ... Je to takovej průserář a kdyby provedl něco opravdu hroznýho třeba by ho ze školy vyhodili a já bych od něj měla konečně pokoj. 

"Sarah?!" ozve se hlas u mé hlavy a vytrhne mě ze snění. Vedle mě stojí učitelka a vypadá docela překvapeně. Jak dlouho tu asi tak stojí? - přemýšlím. 

"Ano?" zvednu hlavu z lavice a zadívám se na ní. Spolužáci na mě vysloveně čumí jako kdybych tu byla nová a oni mě ještě neznali. 

"Jsi dneska trochu mimo. Není ti nic? " zeptá se mě a já s údivem odpovím. 

"Ne" Přiznávám, trochu jsem zalhala, ale nechtěla jsem aby se mě každý vyptával na ty přiblblé otázky jako... Co ti je? Nad čím si přemýšlela? atd... To vážně nepotřebuju. Vím, že učitelka poznala, že lžu. Zná mě totiž jako svý boty. O to víc jsem myslela, že už se na nic nezeptá. Tahle otázka mě překvapila : 

"Víš, že lhát se nemá" podívala se na mě vyčítavým pohledem. Ona si vážně myslí, že jí to řeknu. To určitě! Ale něco určitě tuší! - znělo mi v hlavě. 

"Ale já nelžu" zalhala jsem ještě jednou. Byla jsem přesvědčená, že se už přestane vyptávat. A taky, že jo. Koukla se na mě, na Nialla a potom zase na mě. Všichni ji s údivem sledovali. Pousmála se a odešla zpátky do své lavice. Co má za lubem? Neměla jsem lhát! ozvalo se svědomí. Za 5 minut zvonilo. Sebrala jsem si věci a chystala se odejít ze třídy. Už jsem stála na prahu dveří, když najednou se ozval hlas za mými zády. Hlas učitelky.

"Sarah a Nialle, pojďte prosím sem. Musíme si promluvit!"