In love with wager (Niall Horan)

44. Oběd

Jinak písnička na boku se mi děsně líbí :33 a hodí se na Vánoce! ♥ ^^ doporučuju pustit! :))

"Asi ne. Nerad bych obtěžoval" řekl Niall. 

"Nesmysl!" odsekl táta. "Naopak! Budeme moc rádi, že jo Em?" zakřičel do domu. 

"Jistě" Objevila se vedle otce a široce se usmála. 

"Tak dobře" povolil Niall a pokrčil rameny. Já jsem tam stála jako opařená. A kdo se jako zeptá mě jestli mi to nevadí?! Pomyslela jsem si. 

"Tak pojďte dovnitř" vyzvala nás Emma. Niall zamkl auto a přešel práh. Já jsem šla poslední a zavírala dveře. 

"Jsem rád, že poznám tvýho kluka" šeptl mi táta do ucha, když jsme si sedali k jídelnímu stolu. Bylo jasné, že to myslí ze srandy, ale přesto jsem jeho směrem nepříjemně sykla : 

"On není můj kluk!" 

Uslyšela jsem dupání na schodech a následně se do jídelny přiřítili všichni čtyři kluci. 

"Čau, hele potřeb-" Charlie najednou zmlk a nespustil oči z mého společníka.

"Charlie, Alexi, Jasi a Petere, tohle je Niall. Sar-" 

"Můj kamarád" doplnila jsem rychle tátu, než by stačil z úst vypustit špatná slova. Vlastně ani nevím jestli je to můj kamarád, nebo jestli jsme něco víc, ale lepší bude, když všechny přesvědčím, že mezi námi nic není. Všechny oči se teď upírali na nás dva. Přišlo mi to trapný, tak jsem jednoduše změnila téma. 

"Mám ti pomoc v kuchyni?" zeptala jsem se Emmy. "Jestli chceš" usmála se a odešla do vedlejší místnosti. Následovala jsem ji. 

"Můžeš prosím zatím nakrájet tady tu zeleninu do polívky?" ukázala na tác a já přikývla. Vzala jsem do jedné ruky nůž a do druhé mrkev a začala jí krájet na malé plátky. 

"Jste s Niallem roztomilí" prohlásila Em po chvilce ticha. Nevěděla jsem co na to říct a tak jsem radši mlčela. Stále mi ale v hlavě běhala otázka Jak to myslí? Roztomilí - jako kamarádi nebo jako pár? Protože s tou druhou možností bych nesouhlasila. My nejsme pár...  

 "Jak dlouho se znáte?" pokračovala dál. Vím, že se snažila být milá, ale to téma mi nebylo zrovna moc příjemný, zvlášť když si o nás teď všichni myslí, že jsme pár. Ale to ona samozřejmě nemohla vědět. 

"Já nevím" pokrčila jsem rameny. "Nevíš?" podivila se a zastavila svou práci. Její pohled teď skenoval jen mě. 

"Jako jedinýho si ho nepamatuju, což je divný" 

"A chtěla by jsi si ho pamatovat?" Postavila se vedle mě a já přestala krájet. Opřela jsem se o linku. Tohle vypadá na důležitý rozhovor. 

"Asi, možná, já nevím. Určitě bych chtěla vědět, co se mezi námi dělo, to zase jako jo, ale podle toho co mi vyprávěl, náš vztah nebyl zrovna nejlepší"

"Sedni si" poručila mi, chytla mě za ruku a dovedla mě k židli, na kterou jsem se jako poslušný pejsek, uvelebila. "Máš ho ráda?" Navázala se mnou oční kontakt.

"Jo" odpověděla jsem jednoduše.

"Miluješ ho?" Povzdychla jsem si. Ještě nikdy jsem nad tím nepřemýšlela.

"J-já nevím. Za týden se to nedá poznat i když mi je s ním tak dobře. Možná kdybych znala naši minulost, kdybych si vzpomněla!" Zlobila jsem se na sebe samotnou. Neměla jsem být tak blbá! Neměla jsem přecházet tu hroznou silnici! Nic by se nestalo! Všechno by bylo lepší a já bych tohle nemusela řešit! Ale na druhou stranu... Zase by se nestalo tolik dobrých věcí. Třeba tahle rodina. Ta je pro mě svatým darem a za nic bych jí nevyměnila. Emmu znám sice ani ne 24 hodin, ale už mi přirostla k srdci a vím, že s ní můžu řešit cokoliv. Že se jí můžu svěřit. Stejně jako v této situaci, kdy sedíme v kuchyni, povídáme si o Niallovi, který se mimochodem nachází vedle jen za tenkou zdí a momentálně určitě řeší téma 'Sarah' s mým tátou a s mými nevlastními bratry.