Vzala jsem si k svačině čokoládové kuličky. Suché. Nemám je ráda namočené v mléku. Nechutná mi to tak. Do sklenice jsem si nalila coca colu a do kuliček zabořila lžičku. Přenesla jsem si to ke stolu a začala jíst. Moje myšlenky se znovu přenesly na Horana. Na to, co mi nabídl. Na to, jak se ke mně choval a na to, co po mě chce. Z přemýšlení mě vytrhne až zvonek. Vstanu ze židle a hrnu se ke dveřím. Tristan...
"Ahoj lásko" obejme mě "Můžu dál?" Kývnu a pustím ho. Jde za mnou až do kuchyně a stoupne si ke dveřím na zahradu. Já se posadím a znovu se pustím do jídla.
"Víš" začal Tristan, sedl si vedle mě a chytl mi ruce. Překvapeně jsem se na něj koukla. "Příští měsíc je jak víš u nás ve škole maturitní ples a já bych byl moc rád kdyby jsi mě tam doprovodila" Usmál se a zadíval se mi do očí. Měl je kaštanově hnědé.
"J-j-j-á" vykoktala jsem ze sebe. Nemohla jsem dát dohromady ani jedno slovo, natož větu. byla jsem hodně překvapená. Čelist mi visela skoro až na zem.
"Půjdu moc ráda" konečně jsem si v hlavě poskládala písmenka a vypustila je z pusy. Objala jsem ho a políbila ho na jeho rty. Odnesla jsem práznou misku do dřezu a napila se.
"Chceš jít nahoru?" zeptala jsem se Tristana. Zavrtěl hlavou.
"Už budu muset jít. Čekají na mě rodiče" vstal a šel ke mě. Objal mě a přitáhl si mě k sobě. "Jsem rád, že jsi souhlasila ohledně toho plesu" Jeho koutky pusy se rozšířily do úsměvu. Úsměv jsem mu opětovala.
"Miluju tě. Víš to že jo?" objal mě ještě pevněji a já na něj zvedla hlavu. Koukali jsme si do očí. Byla to tak nádherná chvilka. Přála jsem si aby neskončila.
"Taky tě miluju" znovu jsem ho políbila a on mě pustil. Vzal si mikinu, které byla přehozená přes opěradlo židle a odcházel. Šla jsem ho vyprovodit. Mezi vstupními dveřmi jsem mu ještě narychlo dala letmou pusu a zavřela jsem za ním.
Vyběhla jsem do pokoje a převlékla se. Vzala jsem si na sebe roztrhané džíny a bílé volné tílko s nápisem. Do kapsy jsem si dala mobil se sluchátkama a sešla jsem schody. Ze skříně u dveří jsem vytáhla skateboard. Nikdo neví, že jezdím na skejtu. Ani máma ne. Pokud by to zjistila aby by mě buď zabila, nebo by mi ten skejt sebrala a už nikdy by mě k němu nepustila. Ona totiž tvrdí, že je to nebezpečný na tom jezdit. Navíc bez chráničů. Spolužáci o tom taky neví... Nebo spíš já si myslím, že o tom neví. Pořád mě mají za takovou tu "hodnou holčičku" Pravda je, že já chci aby mě takhle vnímali. Nestojím o to, mít tam nějaký přátele. Vystačím si sama.
Otevřela jsem vstupní dveře a chytla skejt do levé ruky. Zamkla jsem za sebou a položila si skejt na chodník. Klíče jsem si zatrčila do mikiny a vytáhla si mobil. Zapojila jsem do nich sluchátka a pustila si písničku "Happy"
Rozjela jsem se doprava a přitom si v duchu zpívala text své oblíbené písničky. Jízdu jsem si co nejvíc užívala, tak jako vždy. Jen jsem doufala že nepotkám nikoho ze třídy. To vážně nechci. Na chodníku chodili lidi a já mezi nimi se skejtem projížděla a vyhýbala jsem se jim. Divně na mě koukali. Jako by pohledem říkali : Co tady děláš? Běž si jezdit na silnici! Tady nemáš co dělat!
Počkala jsem u semaforu, až tam naskočí zelená. Tohle je moje každodení cesta do parku. Jezdím si tam sednout a popřemýšlet. Jakmile se na semaforu objevil zelený panáček rozjela jsem se a silnici přejela. Zabočila jsem doprava a držela se na kraji vozovky. Občas jsem se i odrazovala o baráky.
Zbývalo mi už asi jen pár desítek metrů a byla bych u cíle.
Prudce jsem zahla podél baráku doleva a do někoho narazila. Cítila jsem jak mi skejt ulej a já se nakláněla dozadu. Věděla jsem, že spadnu a protože jsem neměla chrániče tak že to bude i pěkně bolet.
Najednou jsem pod sebou ucítila ruce a já do nich spadla. Chvíli jsem se rozkoukávala. Otevřela jsem oči a zamračila se. Byl to Horan. Položil mě zpátky na zem a já si doběhla pro skejt, který zůstal stát na místě kousek ode mě.
"Ehm... díky" nejistě jsem se usmála. Podívala jsem se na něj a on mi věnoval jenom malý úšklebek.
"Měla by ses koukat kam jedeš" zasmál se a mě okamžitě úsměv z tváře zmizel.
"Kdyby jsi tady nestál jako duch nic by se nestalo" ukázala jsem na místo, kde Horan ještě před chvílí stál.
"Nevěděl jsem, že jezdíš na skejtu" Jeho oči se přemístily na prkno, které jsem držela v ruce.
"Ty na tom umíš?" zaptala jsem se s překvapením v hlase. Snažila jsem se ignorovat fakt, že úplně ignoroval mojí připomínku, že se mě před pár hodima snažil dostat do postele a že ho celkově nesnáším.
"Děláš si ze mě prdel? " V jeho hlase bylo slyšet pobavení. Ušklíbla jsem se. "Jasně že jo. To bych se měl ptát spíš já tebe"
"Tak se koukej" řekla jsem nakrknutá a Horan si skřížil ruce na prsou. Tyhle jeho výsměchy nesnáším. Nesnáším ho celýho.
Položila jsem si skateboard před sebe a dala na něj jednu nohu. Pořád jsem sledovala Horanův výraz. Tvářil se jako debil. Doslova a do písmene. Druhou nohou jsem se odrazila a nastoupila na skejt. Projela jsem celou ulici a když jsem jela kolem něho, nezapomněla jsem mu poslat vzdušnou pusu. Bylo na něm vidět, že byl naštvanej. Dělala jsem si z něj srandu a bavilo mě to. Párkrát jsem mu ukázala nějaký triky, který mě naučil jeden bývalý kamarád. S nadšením jsem ho sledovala, jak se diví a otevírá pusu do O. Tomu jsem se prostě musela zasmát.
Po chvíli jsem zastavila kousek od něj a poslala mu po zemi skejt. "Tak se ukaž jak na tom neumíš" řekla jsem s úšklebkem na tváři. Hodil na mě vražednej pohled a já na něj vyplázla jazyk. Stoupla jsem si ke zdi a opřela si o ní nohu. Sledovala jsem ho, jak naskočil, rozjel se a hned na to spadl. Zkusil to napodruhý a povedlo se mu to. Nemohla jsem se přestat smát. Vůbec na tom neuměl. Dělal snad všechno špatně. Úplně všechno.
"Dej to sem" řekla jsem a přišla k němu, když jsem se dosmála. Vzala jsem mu skejt.
"Nejde mi to když tu jsi ty" zamračil se na mě ale já si z toho nic nedělala. Jenom jsem se ještě víc rozesmála.
"Nevymlouvej se. Jenom ze sebe děláš machra a ani na tom blbým skejtu neumíš" Trošku jsem zvážnila, ale pořád bylo v mém hlasu slyšet pobavení. Pustila jsem skejt na zem a nasměrovala ho směrem k parku. Otočila jsem se k Horanovi zády a chystala se jet. Najednou mě chytl za předloktí a otočil mě k sobě. Byla jsem z jeho reakce šokovaná. Podívala jsem se na jeho a mojí ruku a potom jsem koukla na něj. Pochopil a pustil mě.
"No ehm... Já jenom" prohrábl si vlasy a já na něj divně koukala. Čekala jsem co řekne dál.
"Pojedu s tebou do tý Anglie" řekl a já vybouchla radostí.
Ehm :D takže :D Postupně už začínám psát delší části :) takhle je o dost delší než všechny ostatní. Snažila jsem se toho napsat co nejvíc, aby jste si konečně pořádně početli. :DD
Vím, že z těch mých minulých částí jste asi moc nadšení nebyli (1. Byli krátké, 2. Nebyli moc dobré) ale to se od teď mění. :D Mám dneska docela náladu psát :3 D
Abych to ukončila :D Můžete určitě psát do komentů co se stane dáál :D a možná že pokud někdo něco napíšu tak dám na něj a ten děj tam změním :D Uvidím :D
Jinak jako vždycky :) Votes by hroooozně mooocinky potěšili :3 :D (Nechci vás tu prosit o votes :D Nejsem přeci vyděrač :D ) A budu taky ráda za všechny nový čtenáře. Takže řekněte všem příbuznejm, babičkám, dědům můžete i domácím mazlíčkům (:D) ať si tohle přečtou :DDD
Fakt mám náladu na psaní :D Ale nechci se tu rozepisovat :D Takže čuss a těšte se na další díl :** :D
ČTEŠ
In love with wager (Niall Horan)
Teen Fiction"Co si mám myslet Nialle?!" křičela jsem na něj. "Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. "Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina...
