In love with wager (Niall Horan)

25. Pouť

"Cože?" zeptala jsem se, abych se ujistila. Ale věděla jsem přesně co řekl. 

"Nasedej, jedem na pouť" zopakoval, jako by to byla hotová věc. Zamračila jsem se. "Teď?"

"Proč ne?" cukali mu koutky a já poznala, že zadržuje smích. Chvíli jsem se rozhodovala. mám jet nebo ne? I když, zasloužím si trochu zábavy. A navíc, na pouti jsem byla asi jen dvakrát. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře spolujezce. Nastoupla jsem do auta a připoutala se. Niall si sedl vedle mě. Po chvíli jsme konečně vyjeli z parkoviště.

"A jak je to vůbec daleko?" otočila jsem hlavu na Nialla, který sledoval vozovku před námi.

"Za deset minut tam budeme" usmál se a tím mi ukázal své bílé zoubky. Vytáhla jsem si z kapsy mobil a napsala máme SMS. Vlastně... když o tom tak přemýšlím, ani jsem to dělat nemusela. Pochybuju totiž, že by máma byla doma a všimla si, že jí neotravuju svojí přítomností. Někdy jsem opravdu přemýšlela, jestli mě má ráda.

'Dneska příjdu domu pozdějc. Jedu ke kámošce'  Stiskla jsem tlačítko odeslat a mobil zase schovala do kapsy od kalhot. V autě nastalo hrobový a hlavně trapný ticho. Docela mě to štvalo a proto jsem se rozhodla zapnout rádio. Naladila jsem nějakou stanici, kde hráli dobrou hudbu - tak to dělám furt. Přepínám stanice a tam kde hrají muziku, která se mi líbí, tam to nechám. Rozpoznala jsem písničku Ed Sheeran - Give me love. Jednu z mojích nejoblíbenějších od tohoto zpěváka. 

Asi za pět minut jsme zastavili na parkovišti a vystoupili. Už z dálky jsem zahlédla pár atrakcí. Tyčili se do nebe a já se začínala čím dál tím víc těšit.

Niall za nás zaplatil, což se mi nelíbilo. I když jsem u sebe neměla zrovna nejvíc peněz, nelíbilo se mi to, že za mě někdo platí lístek. A co víc, Niall. V tu chvíli se zachoval opravdu gentlemansky. Možná jsem se v něm opravdu zmílila a ta holka v letadle (jeho sestřenice) říkala pravdu. Třeba opravdu není takový, jak se na první pohled zdá. Třeba v sobě vážně skrývá nějakou bolest a proto se chová tak, jak se chová. 

"Tak kam chceš jít první?" zeptal se mě, když jsme chodili tam a sem. Nestačila jsem se divit, co za atrakce tu všechno je. 

Rozmýšlela jsem si. "Tam" ukázala jsem na obrovskou horskou dráhu. Nejlepší ze všeho bylo, že člověk potom už za nic nemusel platit. Vše zaplatil u hlavní kasy a potom tu mohl být celý večer zadarmo. 

"No ehm..." Vypadal nejistě. Zasmála jsem se "Ale copak? Bojíš se?" skřížila jsem ruce na hrudi a našpulila rty. Pohled nasměroval do mých očí. 

"Ani omylem" ušklíbnul se. "Tak proč tak nejiště?" pokračovala jsem v provokování. Bavilo mě to. 

"Nechci tě tahat tam, kde by jsi si neudržela svůj svěží dech a něco ze sebe vyhodila" poslal mi vzdušnou pusu. Tak tohle se mi nelíbilo! Tuhle hádku musím vyhrát já! Ale jsem si vědoma, že tohle není opravdová hádka. Je to jen takové pošťuchovaní mezi dvěma .... ehm kamarády?? Ne! Mezi dvěma lidmi, co se nenávidí! Jo, to zní nejlíp. 

"Pochybuješ snad mnou?" přistoupila jsem k němu o krok blíž a můj hlas se změnil na ještě víc otrávený, ale zároveň jsem v sobě dusila smích. Celá tahle scénka mi přišla směšná.

"Co myslíš" Následoval mé kroky a vzdálenost mezi námi se zkrátila. Čekala jsem, jestli na mě zase něco zkusí. Ale nic se nedělo. Jen tam tak stál, dýchal stejný vzduch jako já a upřeně mi hleděl do očí.

"Tak jdem?" usmála jsem se a tím přerušila náš oční kontakt. "Jo jasně" pospíchal za mnou. Sedli jsme si do jednoho 'vozíku' a čekali jsme až se ostatní vozíky taky zaplní. Nemuseli jsme ani čekat dlouho. Přibližně za minutu k nám přišel nějaký pán a zabezpečnil nás za to jsem mu byla hodně vděčná. Na začátku jsem sice nebyla moc nervozní, ale stejně jako v letadle, nervozita stoupla právě v tuto chvíli. Strach dosáhl vrcholu, když se kolečka horské dráhy začali točit a my se pomalu rozjížděli. Niall to na mě zřejmě poznal, protože se zasmál. Nejsem moc dobrej herec. musím se to naučit. Zhluboka jsem se nadechovala. Přeci jenom jsem byla na pouti a celkem na těhlech atrakcích jen 2x. 

Najednou pán, co ovládal celý vozíček, přidal na rychlosti a my se zplna rozjeli. Byla to docela sranda. Nervozita a strach ze mě odpadl snad hned při první minutě naší jízdy. 

Vozík zpomaloval a nakonec úplně zastavil. Lidé z něj vylezli a já s Niallem jsme je následovali. 

"Tak to byla totální švanda" řehtala jsem se. 

"Chceš si něco dát?" ukázal Niall na stánek s občerstvením, kolem kterého jsme zrovna procházeli. No jo! On a jídlo! Přikývla jsem. Vydali jsme se ke stánku a přitom si vybírali co si objednáme. 

"Co to bude?" zeptal se nás prodavač, který si všiml, jak si vybíráme. "Já si dám sprite a čtyři kousky sýrové pizzy" řekl mu Niall a já vyvalila oči. 

"To všechno sníš??" divila jsem se. Přikývl a rozesmál se. "A vy slečno?" věnoval prodavač pozornost mě. Rozhodla jsem se pro coca colu a hranolky s kečupem. Po své objednávce nám prodavač oznámil cenu. Už jsem si vytahovala peněženku, když mě Niall zastavil.

"Já to zaplatím" nevěřícně jsem se na něj podívala. A jako on se teď po tom všem bude chovat jako gentleman? Vůbec ho nepoznávám. 

Niall podal prodavačovi peníze a ten nám na oplátku dal teď už hotové jídlo, které krásně vonělo. Sedli jsme si ke stolu a mě to nedalo a musela jsem se zeptat. 

"Můžu se na něco zeptat?" začala jsem opatrně. "Hm" vydal ze sebe. Měl plnou pusu pizzy, takže jsem ho docela chápala. 

"Proč se chováš poslední dobou takhle?" skousla jsem si spodní ret. Snad se nenaštve. Nechtěla bych přerušit tuhle hezkou chvíli. Přeci jenom dneska je den, kdy se Niall o nic nepokouší a pomalu mě ani nestapňuje. A vzal mě na výlet! Na pouť! Chápete to? Já teda ne! 

"Jak takhle?" nechápal. Sakra! 

"Divně. Vůbec tě nepoznávám. Dřív jsi mi nadával a teď jsi mě vzal na pouť. Co se s tebou stalo?" tak a je to venku. I když jsem se bála, nedalo mi to se nezeptat. Musela jsem znát pravdu! Polkl. To není dobrý znamení. Vzhlédl ke mě a přestal jíst. Zřejmě jsem ho svou otázkou zaskočila. Ale co... 

"Nevím" pokrčil rameny. Tak tuhle odpověd jsem fakt slyšet nechtěla. Nechala jsem to plavat a pustila se do svých hranolek. 

Celý zbylý den jsme strávili na různých atrakcích. Opravdu mě to bavilo a Niall se ke mě choval tak mile. Zřejmě jsem na něj změnila názor. Asi je fakt vevnitř jiný, než napovrchu. Ale proč se ke mě tak nechoval už dřív? Vrtalo mi to hlavou. 

Koukla jsem se na hodiny - bylo asi půl desáté. Pravý čas na to vrátit se domů. I když... co když se mi domů ještě nechce? 

"Sarah?" vyrušil mě Niall ze snění. Podívala jsem se na něj a on na chvíli taky otrhl pohled od vozovky a zadíval se mi do očí. "Ano?" 

"Nechceš jít ještě na chvíli ke mě?" Navrhl. 

"A víš, že docela jo?" Vypadlo ze mě dřív než jsem si to mohla pořádně promyslet. Usmál se a já mu úsměv opětovala. Myslím si že ho začínám mít čím dál tím víc ráda. Ale jak je to vůbec možný? Před týdnem jsem ho nenáviděla a teď, Co se to se mnou děje?! 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tadáá :D další díl :D Musím se pochválit... tenhle díl se mi povedl, fakt se mi líbí :D ano samochvála smrdí vím :DD 

Omlouvám se za všechny chyby, takže kdyby jste tam na nějaký narazili, prostě je přeskočte :D Snad se vám díl líbil! Byl takovej trošku oddychovej, narozdíl od toho, co bude následovat po tom :D Votes, komenty a noví čtenáři by potěšili ˇ.ˇ :3 :D 

Jinak tohle si určo přečtěte!!! = Další díl nesmíte propásnout! Neprozradím vám o čem bude, ale asi jsem vám už dost napověděla! :D Takže teď budu držet ehm... pusu ! :D 

Hope you like it!! :33 

Jinak na boku máte našeho kunďáka Nialla :3 :D - Jasně běžně si jedu metrem a potkám Nialla Horana jak dělá selfie! :DD