In love with wager (Niall Horan)

2. Niall se chová divně

*Pohled Sarah*

Zandávala jsem si učebnice do skříňky a přitom si v duchu zpívala. Zabouchla jsem dveře od skříňky a uviděla vedle sebe Horana, jak se opírá o skříňku a ruce má skřížené na prsou. 

"Čau" řekl mi a usmál se. Tak to je teda něco! Asi na mě něco chystá, protože potom nevím proč by se na mě smál? To ještě nikdy neudělal! Jo, určitě na mě něco chystá! 

"Co chceš? " sebrala jsem učebnice z lavičky a chystla se jít na další hodinu. Měli jsme mít přírodopis. Niall za mnou přiklusal, jako nějakej poslušnej kůň. Co to s ním je? Normálně by mi nadával. 

"Pojď se mnou dneska ke mně domů" No teda! Nemůžu uvěřit, že to řekl! Tohle bych od něj nikdy nečekala! 

"Ty jsi se snad zbláznil, že jo?" otočila jsem se na něj a zasmála se. On si myslí, že po tom všem, jak mě otravuje a nadává mi, že s ním teď půjdu k němu domu. Určitě mi tam hodlá něco udělat a o to já nestojím. 

"Proč?" naštval se. Kolem nás chodili holky, se kterýma Horan něco měl a divně se na mě koukali. Jako by mi říkali : "Nech ho bejt! Ten je můj! " Popravdě? Horan se mi hnusil! A nikdy bych s ním nechodila! Nesnášeli jsme se už od třetí třídy a i když mě to někdy štvalo jak mi nadává, já to nechtěla měnit. 

"Tak mi dovol abych ti připomenula, jak jsi mi nadával, co jsi mi všechno udělal a řekl. Jak jsi mi nadával do šprtky. A teď najednou chceš abych šla k tobě domů. Šibe ti" ušklíbla jsem se a hodila na něj vražednej pohled. Otočila jsem se a odkráčela do třídy.  

Vstoupila jsem do třídy a hned jsem viděla, jak se na mě všichni koukli. Okamžitě se přestali bavit a nastalo ticho. Prošla jsem kolem ostatních lavic a sedla si na své místo. Najednou se přiřítil Horan a zasedl místo vedle mě, kde obvykle nikdo neseděl. 

"Co to děláš?" divila jsem se a divně na něj koukala. 

"Co by? " položil si na mou lavici hnusnej a popsanej sešit a sedl si vedle mě. Poslední dobou jsem ho vůbec nepoznávala. Teprve teď jsem si podrobně všimla jeho piersingu na spodním rtu a všech jeho tetování na rukou. Určitě jich měl ještě víc, ale ty nebyli vidět a já jsem je ani nechtěla vidět. 

"Tady sedět nemůžeš! " naštvala jsem se a vytáhla si sluchátka s mobilem z tašky. 

"Jo? A kdo mě vyhodí? Ty?" rozesmál se. Najednou, ale z ničeho nic ztichl. Já se nestačila divit. Bere snad něco? Nebo proč se chová tak divně? Dala jsem si sluchátka do uší a prostrčila šňůru pod trikem a zastrčila jsem její konec do mobilu. Zazvonilo a já jsem narychlo zapla nějakou písničku....

Tenhle díl už je trošku delší :D Tak snad se líbí a budu ráda za každý koment nebo votes :)