In love with wager (Niall Horan)

48. Domluva

Prosím, přečtěte si nakonci upozornění. Je to důležitý :)) 

+ Pokud chcete, můžete si pustit písničku, kterou teď poslouchám furt (na straně) :33 a nevím proč, hodí se mi k tomuto příběhu, i když Niall udělal pravý opak :D

Probudil mě ten pitomej přístroj, kterému lidi říkají budík. Zacvakla jsem ho, převalila se na levý bok a spala dál. No spala... spíš jsem se jen pokoušela usnout, což se mi nepovedlo. A tak jsem to po pár minutách marného snažení, vzdala.

Dnes se mi vůbec nechtělo do školy. Radši bych umřela. Běhalo mi v hlavě během sprchování. Po důkladném umytí celého svého těla, jsem sešla dolů, vzít si alespoň něco malého k snědku. Na stole se povalovaly housky, rohlíky, uzeniny a podobné dobrůtky. Jako každé ráno. Divím se, že se to chce Emily potom zase všechno uklízet. Já bych na to neměla nervy.

Zasedla jsem ke stotu a netrvalo dlouho, než se přířítili ostatní členové téhle početné rodinky. Poskládali se na židle kolem mě a začalo hodování. 

Po snídani, kdy jsem do sebe kopla snad dva litry mléka s musli a kdy se na mě celou dobu táta podezřele díval, jako by říkal 'Pamatuj na moje slova', jsem se převlíkla do tmavě modrých džín a bílé košile. Kolem krku jsem si pověsila šálu a celý outfit jsem zakončila adidas taškou přes rameno. (Outfit na boku)  

Vyčistila jsem si zuby, učesala jsem si vlasy do drdolu a urychleně si připravila věci do školy. Včera jsem to totiž nestihla, měla jsem na práci jiné věci. Důležitější, ale bolestnější. 

Docupitala jsem do předsíně. Táta mi už u snídaně pověděl, že dnes budu muset jít do školy pěšky a proto jsem si si nebrala hnědé boty na podpatku, patřící k tomuto outfitu, ale místo toho jsem si obula své oblíbené bílé conversky. Navlékla jsem se do hnědé, kožené bundičky a vyšla ven.  Zavřela jsem za sebou domovní dveře a vydala se směr škola. Díky bohu, cestu jsem si pamatovala. Dům se nenacházel moc daleko od tý pekelný budovy, takže jsem to odhadovala na takových 20 minut cesty, když se budu courat. 

Vytáhla jsem si z kapsy zašmodrchaná sluchátka a s námahou je rozmotala.Nesnáším tyhle dvě šňůry zamotaný do sebe! V mobile jsem si zapla hned první písničku - Boom Clap od Charli xcx. Miluju tu písničku a ještě víc miluju Hvězdy nám nepřály.  

Zastrčila jsem si ruce do kapes. Na to že byl červen, slunce svítilo jen chvílema. Většinu času se schovávalo za mraky.

Zrovna hrála písnička Don't od Eda, když se mi Niallovo jméno vkradlo do mysli a pohltilo ji. Myslela jsem na jeho křišťálově modré oči, na jeho zářivý úsměv, ale i na jeho temnou stránku povahy, kterou mi bohužel včera ukázal.

Ale hlavní otázka, která mi celou cestu do školy běhala hlavou a sama sebe jsem se ptala, byla :

'Co budu dělat?'

Myslím tím, co budu dělat s Niallem, když už vím o naší minulosti. Mám se mu omluvit? Mám mu o tom říct? Ale jak by se potom zachoval? Byl by to zase ten hodný kluk, který mě brával k jezeru, nebo by ho znovu pohltila ta jeho špatná povaha a vtáhla ho do těch dnů, kdy si mě dobíral a celkově se choval jako kretén?

Nevím, kde se ve mě vzala ta odvaha, ale jakmile jsem uviděla, že se blížím ke škole, rozhodla jsem se za Niallem po škole zajít a promluvit si s ním. Přesně podle tátovy rady.

Vešla jsem do budovy. Ani jsem se nezastavila u své skříňky. Rovnou jsem si to namíříla do matematické třídy, kde už na svém místě seděl Josh, čmáral si něco na papír a zřejmě čekal na mě. Přisedla jsem si k němu a vyrušila ho tak z velmi zábavné činnosti. Pozdravili jsme se a ani ne za 5 minut zvonilo na hodinu. Naštěstí nebo bohužel, nevím, jsem mu stihla říct o zbytku včerejšího dne. Hlavně o tom dopise a o rozhovoru s tátou. Podrobnosti, třeba že se chystám po škole za Niallem, jsem si nechala pro sebe. Stejně tak i svoje emocionální výjevy, ze kterých se vlastně celý včerejšek skládal, pokud nepočítám výlet s Joshem, kdy jsem alespoň na chvilku zapoměla na svoje osobní problémy.