In love with wager (Niall Horan)

11. Nevěra / řezání?

*Doma* 

Hodila jsem si tašku do rohu pokoje a vzala si k ruce notebook. Zapla jsem ho a najela na FB. Nic nového... jako pokaždé. Vzdychla jsem a pustila si do sluchátek písničky. 

Po chvíli mě to nebavilo a tak jsem se rozhodla, že překvapím Tristana a že ho navštívím. Určitě bude nadšený. Vypnula jsem notebook a převlékla se. Vzala jsem si na sebe nasrávačky, bejsku a volné tílko. Na nohy jsem si nandala svoje oblíbené vans. Nezapomněla jsem ani na mobil a sluchátka, které jsem si zastrčila do uší. Pustila jsem si písničky. Do ruky jsem si vzala skejt a vyšla jsem na ulici. Zamkla jsem za sebou a 'nasedla' na skateboard. 

Projížděla jsem ulicemi a míjela lidi. Nic jsem neslyšela - krom písniček, které mi hrály do uší. 

Konečně jsem dorazila k bytu, kde bydlí Tristan. Otevřela jsem hlavní dveře se skejtem v ruce a vyšla schody do prvního patra. Hledala jsem číslo Tristanova bytu. Konečně jsem ho našla. Ale?!! Dveře byly pootevřený! Né dokořán, ale stále  tam byla velká mezera! Najednou mě napadly hrozný myšlenky! Co když se mu něco stalo? Co když ho vykradli? Nebo co když ho zabili? Všechny tyhle otázky mi v jednu dobu prolítnou hlavou a já je ani nestíhám. Nestačím je vnímat. 

Vlítla jsem dovnitř do bytu. Nikdo nikde. Na stolku ležela pizza, jinak to tu bylo docela uklizený. Tak co se sakra stalo?

Prohledala jsem skoro celý byt, ale nikde nikdo. Začínala jsem mít strach. Zbývá jenom jedna místnost, kde jsem nebyla. Co když ještě spí? - pomyslela jsem si. Blbost! Je skoro večer a ve škole přeci byl.

Pomalu jsem se šourala ke dveřím do ložnice. Slyšela jsem tam nějaký zvuky. Poznala jsem hlas¨- patřil Tristanovi. Najednou jsem zaslechla i druhá hlas. Kdo to kurva je? začínala jsem být sprostá. Už jsem myslela na to nejhorší. 

Prudce jsem vzala za kliku a otevřela dveře. To co jsem uviděla, jsem nikdy vidět nechtěla. To, čemu jsem nikdy nechtěla věřit se náhle stalo skutečností. Já mu věřila, ale tohle mě totálně zlomilo. 

V posteli jsem uviděla Tristana s nějakou zrzkou. Cítila jsem jak jsem několikrát zamrkala a mé tváře se staly vlhčí. Ano plakala jsem. Nechtěla jsem to na sobě dát znát. Nechtěla jsem aby věděli jak zranitelná teď jsem. 

Stála jsem tam jen tak s otevřenou pusou a civěla na ně. Bylo mi jedno, že mě vidí. 

"Tristane" bylo jediné co jsem ze sebe dokázala vykoktat. Koukl se na mě a na tváři měl úšklebek. 

"A co jsi čekala Sarah?" zeptal se mě s pobavením ve své tváři. Nemohla jsem tomu uvěřit! Že zrovna on! 

"J-j-á-á" 

Hlasitě se zasmál a ta pitomá zrzka s ním. "Nikdy jsi se mnou nechtěla sex, ale já sex prostě potřebuju. Je součástí mého života. Nemůžu bez něj být a tak jsem si musel vrznout někde jinde, když ty jsi byla nedostupná" Chytl zrzku za ramena a dal jí pořádnýho francouzáka! Přede mnou! 

"Ty hajzle! " zakřičela jsem na něj a utekla od tamtud. Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena. Prudce jsem za sebou bouchla dveřmi a když jsem byla v dostatečné vzdálenosti od toho kreténa začala jsem hodně brečet. 

Jednu slzu střídala druhá slza. Tlačily se mi do očí a nešlo to zastavit. A já si s tím debilem už plánovala budoucnost. Jak jsem mohla být tak naivní. Proč zrovna já. V jedné ruce jsem držela skejt. Druhá ruka mi utírala slzy, které se mi kutálely po tvářích. Věděla jsem, že vypadám jako zombie - rozmazaná řasenka, rozmazaný make-up atd... Ale bylo mi to v tuhle chvíli úplně jedno. Věřte mi, když je člověk na dně, nezajímá ho skoro nic.

Došla jsem po schodech do přízemí a sesunula se na zem. Opírala jsem se zádami o zeď. Pořád jsem musela myslet na to, co se právě stalo. Přála jsem si vrátit čas a všechno udělat jinak. Každou věc bych udělala jinak. Každičkou. Nenávidím svůj život. Nenávidím ho.

Seděla jsem tam tak, opřená o bílou zeď. S rozmazanou řasenkou a napuchlými tvářemi. Brečela jsem tak silně, že to muselo být slyšet i v prvním patře. Ne! Nemůžu tady zůstat! Nemůžu zůstat v tomhle prokletým baráku! Musím zmizet - pomyslela jsem si. 

Vstala jsem a utřela si svou mokrou ubrečenou tvář do oblečení. Popadla jsem skejt a vyšla na ulici. Snažila jsem se nebrečet, ale nešlo to. Pár lidí si všimlo mé uplakané tváře. Ale já je nevnímala. Měla jsem chuť se zabít. Skočit pod auto! Nechtěla jsem žít. Nemá to smysl. 

Konečně doma! - zvolala má mysl. Hodila jsem skejt do kouta. Máma samozřejmě zase nebyla doma. Ta...... nechci být sprostá. Nedokáže se postarat ani o svý jediný dítě! 

Znovu se mi spustili slzy. Znovu se mi před očima zjevil ten moment. Ten moment, který mi změnil život. 

Už jsem se ani nepokoušela slzy skrýt. Stěží jsem došla do kuchyně a opřela se o linku. Spadla jsem na zem. Zabolelo to, ale mě to bylo jedno. Chci si ublížit! Chci cítit tu bolest! 

Najednou mi svitlo. Běžela jsem do koupelny a popadla žiletku. 

Vzala jsem si jí do pravé ruky a podívala se na sebe so zrcadla. Koukněte na mě. A co vidíte? Ubrečenou puberťačku, kterou právě zlomil kluk, kterého považovala za jedinečného a za jedinou osobu, který věřila. 

Nechtěla jsem už o ničem přemášlet. Prostě jsem to chtěla udělat. Chtěla jsem vědět jaký to je. 

Silně jsem žiletku stitkla prstami pravé ruky. Přiložila jsem si jí k levému zápěstí. Zabořila jsem ostrou část žiletky do mé kůže a zavřskla jsem. Bolelo to, ale já to vydržím! Musím! 
Přejela jsem dolů a žiletku nadzvedla. Objevila se mi tam velká rána. Rána která krvácela. Stejná krvácející rána jako na mém srdci. Tristan udělal v mém srdci hlubokou krvavou ránu. 

Naklonila jsem zápěstí, aby mohla krev stékat do umyvadla. Jedna rána by zatím stačila. Prozatím. Vážně mi to pomohlo. Cítila jsem se lépe. 

Ránu jsem si vydezinfikovala vodou a koukla se na ní. Vypadala tak .... nevinně. Moje první řezání bylo za mnou. Nemohla jsem tomu uvěřit, že jsem to udělala. Ale musela jsem bojovat. Nevím sice jestli byl tohle boj, ale pomohl mi. Pomohl mi aspoň nachvíli zapomenout na trápení. Pomohl mi zapomenout na Tristana. Na pár sekund jsem cítila uvolnění. Na pár sekund jsem se cítila skvěle a zase plná života...... 

Původně jsem vůbec neměla v plánu psát takhle dlouhou část :D Ale stalo se :D Další část tu bude asi v pátek myslím :) chci taky napsat další díl - Impossible :) Jenže nwm kdy :D Uvidím :D 

Děkuju za chvíli tu bude 300 čtenářů :D moc děkuju :3 :D Každý nový čtenář je vítán :D Tak jako votes a koment :D