In love with wager (Niall Horan)

12. Dá se jí říkat máma?

Hlasitě jsem vzdychla a umyla si svoje černé opuchlé tváře. Došla jsem do kuchyně a otevřela ledničku. Vzala jsem si z ní jogurt - to bylo asi tak jediné jídlo, které v tý ledničce zbylo. Máma už se dva dny neukázala doma a tak jsem se rozhodla, že půjdu nakoupit. Aspoň příjdu na jiné myšlenky. 

Zasedla jsem ke stolu a v mžiku jsem měla hogurt v sobě. Musela jsem mít opravdu velký hlad. Popadla jsem mobil, sluchátka a nějakou tašku. Do peněženky jsem si dala peníze. Vzala jsem si skejt a rozjela se po chodníku směrem k nejbližšímu obchodu. 

Za 5 minut jsem dorazila na místo. Skejt jsem si nechala na svém tajném místě (kam si ho obvykle dávám, když jdu nakupovat aby mi ho nikdo nešlohnul) a vešla dovnitř. Nebylo tam moc lidí. Vzhledem k tomu, že tenhle obchod je docela malý.

Pozdravila jsem prodavačku a nakoupila pár potřebných věcí, jak k jídlu, tak k higieně. Tohle místo mi, ale pořád připomínala jednoho člověka. Ano... Tristana! Často jsme sem chodili a kupovali si tu něco.

Chtěla jsem Tristana dostat z hlavy a přijít na jiné myšlenky - to byl můj cít, proč jsem sem šla, ale z nějakého důvodu to nešlo. Protože kamkoliv jsem se pohla, něco mi to tam připomínalo Tristana. Přeci jenom jsme spolu byli dlouho a vytvořili jsme si hodně vzpomínek.

No tak Sarah! Nemysli na něj! Je to normální děvkař! A ty jsi mu nalítla! - ozvalo se moje podvědomí. Zatřepala jsem hlavou abych se dostala znovu do reality. Stála jsem ve frontě u pokladny. 

Po minutě se fronta konečně pohla a já mohla zaplatit. 

Vyšla jsem i s nákupem ven a vzala si můj ukrytý skejt. Nasedla jsem na něj a zamířila si to znovu domů. 

*Doma* 

Otevřela jsem vchodní dveře a uslyšela hlasy. Že by byl někdo doma? Schovala jsem skejt a zakřičela přes celý barák. 

"Mami?" 

"V kuchyni"

Došla jsem do kuchyně a uviděla mámu s nějakým chlapem. Nevím jestli bych měla být ráda, že máma konečně zavítala domů a nebo se zlobit, že si přivedla dalšího chlapa. 

"Čau" řekla jsem otráveně. 

"Ahojky zlatíčko" usmála se a její zrak sjel od mých očí až k taškám s nákupem. "Byla jsi nakupovat?" dělala jako by nic a snažila se být milá. Hodila jsem na ní vražedný pohled (naštěstí to ten chlap neviděl, byl ke mě otočený zády) 

"Jo" snažila jsem se o úsměv, ale moc mi to nešlo. 

"Ahoj Sarah" promluvil ten chlap chraptivým hlasem a otočil se na mě. 

"Dobrý den" Ironie z mého hlasu sen sršela. Položila jsem těžkou tašku na linku a začala vybalovat nákup. 

"Omlouvám se zlato, že jsem teď moc nebyla doma, ale měla jsem toho hodně" Přišla ke mě a chytla mě za ramena. O co se sakra pokouší?! Vytrhla jsem se s jejího 'objetí' a zadívala jsem se do jejich očí. Uchechtla jsem se a odvrátila od ní pohled. Dělalo se mi z ní špatně.

"Děláš si ze mě srandu že jo?" ironicky jsem se zasmála "Tohle je všechno co mi po těch dvou dnech co jsi nebyla doma řekneš?! Víš ty co? Jdi do prdele! " zařvala jsem na ní. Bylo mi jedno, že mě slyší i ten chlap. Spíš naopak! Jen ať slyší co je moje máma zač. A vlastně... dá se jí ještě po tom všem říkat máma?! 

"Právě jsem si prožila to nejhorší období v životě a ty jsi tu nebyla, aby jsi mi pomohla! Nebyla jsi tu pro mě jako ostatní matky! " Nechtěla jsem brečet, ale slzy si dělali své. Kutáleli se mi po tváři a já cítila prázdno. "Komu teď mám věřit? Komu se mám svěřovat? Když všechno co jsem v životě měla jsem stratila?! Stydím se, za to, říkat ti mámo!!! Nenávidím tě!! " Neměla jsem v plánu tohle říct, ale nějak to ze mě vypadlo. 

Ucítila jsem jak mě něco štíplo na levé tváři. On mi dala facku! Chytla jsem se za červené místo a naštvaně jsem utíkala do pokoje. Silně jsem za sebou zabouchla dveře a svalila se na zem. Nezlobila bych se, kdyby mi dala facku za to, že jsem na ní drzá. Ale tak to nebylo. Ona mi dala facku za to, že jsem řekla pravdu. Za to, že jsem jí vykřičela do ksichtu všechno, co jsem jí ty dlouhý léta bála říct. Za to, že jsem jí konečně otevřela oči a řekla jsem jí co si o ní myslím. 

Slzy se mi teď hrnuli do očí, ještě rychleji a častěji než predtím. Ani jsem se je nesnažila utřít. Mám zkaženej celej život. No vlastně já jsem ho měla zkaženej vždycky - všechno to byla jen přetvářka... Jak od mámy, táty tak i od Tristana.

Měla jsem chuť všechno rozbít a rozházet po pokoji. Ale nakonec jsem to neudělala - vystačila jsem si s polštářem.

Ani jsem nevěděla, kde se ve mě vzala taková upřímnost, drzost a ehm... arogantnost? Nebo jak to popsat. V tomhle baráku už nevydržím ani den! ještě že pozítří odjíždím do tý Anglie. Sice tam budu s tím debilem Horanem, ale pořád lepší než strávit čas s mojí coby matkou. 

Chtěla jsem všechno hodit za hlavu a o ničem nepřemýšlet, ale nešlo to. Pořád se mi v hlavě objevovali dvě stejné představy. Tristan a máma. Dvě nejhorší přestavy na světě. Naštěstí jsem aspoň už přestala brečet. Koukla jsem se na mobil kolik je - bylo 9:00. Wau už! 

Uvelebila jsem si v posteli a snažila si vyčistit hlavu. Zkoušela jsem myslet na něco pozitivního - třeba na Anglii. Na to, jak navštívím všechny památky Londýna. Na to, jak konečně uvidím to, po čem toužím už od svých sedmi let. Dřív mi o Londýně hodně vypravoval táta a ukazoval mi fotky, které nafotil když tam byl. Tehdy se mi zrodil sen, že chci navštívit Londýn.

Ležela jsem tam tak na posteli, rozvalená na posteli a snažila se usnout. Oči se mi pomalu zavírali a já pociťovala únavu. Přála jsem si aby byl tohle jenom hrozný sen, ze kterého bych se probudila.   

Děkuju za 330 čtenářů :o a 5 hvězdiček :D I když nějaký hvězdičky by mohli přibýt (byla bych za to moc ráda :)) :D 
Omlouvám se za chyby, ale absolutně nemám náladu je kontrolovat :/ :D Takže pokud tam nějakou najdete prostě jí přehlídněte :D 

Btw : Ješte jednou .... HappybirthdayNiall! <3

Btw btw (:D) : Přidala jsem další díl -Impossible?- tak si ho můžete přečíst :)) 

Btw btw btw (:DD Fakt poslední btw :D) : Nedám sem dneska gif Demi, ale Nialla (kvůli jeho narozkám :3 :D ) i když v téhle části vůbec nebyl :))