*Ráno*
Probudila jsem v 7 hodin. Mám hodinu na to abych se vypravila do školy... super! Prumnula jsem si oči a vydala se do kuchyně. Uvařila jsem si kávu, abych se trošku probrala. Všimla jsem si, že mám na sobě oblečení místo pyžama.
Zkusila jsem si vzpomenout na minulý den. Na Tristana jak odešel. Na to, jak jsem ho poslouchala a jak jsem potom usnula na gauči.
Vzala jsem si ze spíže rohlík a namazala ho nutelou. Do druhé ruky jsem si vzala už uvařenou kávu a sedla jsem si ke stolu. Hrníček jsem položila a do té samé ruky jsem si dala mobil. Prolistovala jsem Fb - nic novýho. Ještě jsem stačila zkontrolovat Ask a twitter. Potom jsem skočila do sprchy a rychle ze sebe smyla špínu a únavu.
Na sebe jsem si vzala džínové kraťasy, bílé tílko, mikinu a kotníkové boty. Namalovala jsem se podle potřeby. Vlasy jsem si učesala do drdolu a sepnula je červenou sponkou. Do tašky jsem naházela všechny věci do školy a sešla dolů. Máma zase nikde... jako pokaždý. Kdo ví, jestli byla vůbec doma za celou tu dobu.
Koukla jsem se na hodiny. - Bezva půla - pomyslela jsem si.
Vzala jsem si ze stolku sluchátka a zapojila je do mobilu. Mobil jsem si zastrčila do kapsy u kalhot, ale ještě přetím jsem si tam stihla pustit písničku od Avril. Dala jsem si sluchátka do uší. Otevřela jsem dveře a zase je za sebou zamkla.
Cesta do školy mi trvala asi 10-15 minut. Dorazila jsem do budovy těsně před tři čtvrtě. Šla jsem rovnou do třídy. Sedla jsem si na své obvyklé místo a poslouchala jsem písničky. Po chvíli přišel Horan a celou dobu se na mě díval. Nekokázala jsem z jeho tváře nic vyčíst. Sedl si znovu vedle mě. Já se jenom zašklebila a dál poslouchala Avril.
"Čau" řekl mi po chvíli. Sundala jsem si jedno sluchátka a divně se na něj podívala. "Nazdar" věnovala jsem mu úšklebek.
"Víš o tom, že máme po týhle hodině jít do kabinetu Connolový? " znovu jsem se na něj podívala.
"Jo vím" odsekla jsem.
"Co ti je?" Tahle otázka mě překvapila. Nechtěla jsem s ním mluvit a vůbec proč se zajmá? Najednou je na mě hodnej, ale celý ty roky mi jenom nadával. A proto jsem mu jednoduše odpověděla :
"Nic"
V tu chvíli přišla do třídy učitelka a já schovala sluchátka i mobil. Všichni se postavili snad jenom na Horana. Klasika.
"Pan Horan mě dneska nebude zdravit?" ozval se učitelštin hlas a všechny oči byly upřeny na jednoho člověka. Na Horana. Otráveně se zvedl.
"Posaďte se" přikázala nám a všichni tak učinili.
"To jsem ani nemusel vstávat" postěžoval si Horan.
*Po hodině*
Vyšla jsem ze třídy a zamířila si to do kabinetu učitelky Connelové. Zaklepala jsem a zevnitř se ozval hlas.
"Dále" Otevřela jsem dveře. Horan už tam byl. Učitelka Connelová se na mě mile usmála a ukázala na židli.
"Sarah, prosím posaď se" zavřela jsem za sebou dveře a posadila se na židli vedle Horana a naproti učitelce.
"Takže..." začala "Svolala jsem vás sem, protože s vámi chci probrat ten zájezd do Anglie. Kývla jsem a opatrně jsem se jedním očkem koukla po Horanovi jaký má výraz. Vypadal docela pitomě ale i roztomile. Jako tučňák. POČKAT! Řekla jsem právě "roztomile?!" Ne ne ne! Horan nikdy není roztomilej.
"Jste si oba jistí že chcete jet?" koukla po nás a já jsem rychle kývla hlavou, na znak souhlasu. Otočila jsem hlavu k Horanovi a ten taky kývl. Yes! - vevnitř ve svém těle jsem se radovala.
"Fajn" usmála se. "Myslela jsem si to" Co tím sakra sleduje?
"Tady to máte všechno napsané." podala nám popsaný papír. "Je tam čas odjezdu. Jede se už za dva dny, tak se připravte. Letí se letadlem a tam budete bydlet v hotelu. Jedu s vámi já a ještě jeden vyučující. Zařadili jsme vás k dospělím, protože jimi už skoro jste. Budete taková napůl ochranka. Sarah ty budeš dětem vyprávět o historii Londýnu a o památkách, které budete navštěvovat. A ty Nialle Sarah pomůžeš komunikovat s lidmi. " Usmála se.
"Ok" úsměv jsem jí opětovala. Už se tam hrozně těším. "Je tu ale jeden malý háček" zesmutněla. Ha! Věděla jsem že v tom bude nějaký háček. Nic přece nemůže být dokonalý.
"Jakej?" zeptal se Horan.
"No chtěli jsme po nich aby nám zamluvili určitý počet pokojů, ale před chvlí mi volali, že mají volno bohužel jenom 10 pokojů namísto 11. A měnit hotel teď nemůžeme a zrušit zájezd taky ne. Proto jsme se rozhodli, že musíte být vy dva spolu na pokoji pokud vám to nebude vadit. A my vám tam dáme náhradní postel. " znovu se usmála.
"To je v pohodě. Vyspím se na gauči" ozval se Horan a ušklíbl se.
"Pokud nebude hnusnej a nebude mi nadávat tak mi to nevadí" hodila jsem na něj vražednej pohled. I když se na mě neotočil a neudělal nic zvláštního jsem si jistá, že ten můj pohled postřehl.
"Tak dobře. Zítra se ještě potkáme snad. Pokud ne, uvidíme se v 10 hodin ráno. Pro každého z vás se stavíme autobusem, který nás odveze k letišti" Vstala jsem a věnovala učitelce Connolové malý úsměv.
"Fajn" Horan se taky postavil.
"Zatím se mějte" řekla jsem jí a otevřela jsem dveře. Za mnou šel Horan - nic neřekl. Ani nezabučel. "Už se těším" zaslechla jsem z místnosti ještě před tím než Horan zavřel dveře...
Asi ty části budu psát takhle dlouhý :D Radši je budu psát častějc a krátký než dlouhý jednou za týden :D takže počitejte, že pokud vyjde nějaký díl (budu se snažit psát každý den :) ) tak bude mít nejmíň 500 slov a nejvíc 1000. Něco v rozmezí 500-1000 :D
Snad se vám tahle část líbí :) Za každý votes a koment budu ráda :D :)) zatím čusík :D
ČTEŠ
In love with wager (Niall Horan)
Подростковая литература"Co si mám myslet Nialle?!" křičela jsem na něj. "Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. "Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina...
