In love with wager (Niall Horan)

22. Sprcha

*Pohled Sarah*

Vstala jsem jsem z postele a zamířila ke skříni. Vyndala jsem si z ní ručník. Popadla jsem šampon a tělové mléko. Otevřela jsem dveře od ložnice a snažila se co nejtišeji projít kolem Horana. Nechtěla jsem, aby jsi mě všiml. Bohužel, moje modlidby nebyli vyslyšeni.

"Kam jdeš?" objevil se vedle mě až jsem se ho lekla a naskočila.

"Do koupelny! Nevidíš?!" nadzvedla jsem ruku, v které jsem držela všechny ty věci. Zase jsem se k němu chovala hnusně. Ale on si nic jiného nezaslouží. Potom jak se ke mě zachoval! Potom, co jsem s jeho pomocí skoro umřela, protože jsem nečekala jak se zachová po tom polibku. Pořád jsem nad tím musela přemýšlet.

"Můžu se přidat?" přišel ke mě a já cítila jeho dech. V tu chvíli jsme dýchali stejný vzduch. Byl ode mě vzdálený jen pár centimetrů - možná ani to ne. Spíš několik milimentů. Srdce jsem měla znovu až v krku. I přes to, ž jsem to chtěla, nemohla jsem se odtrhnout. Tělo nereagovalo na moje příkazy. Stála jsem tam jak přikovaná. Stále jsem hleděla na něj s pootevřenou pusou.

"Leda ve snu" Podařilo se mi ze sebe vykoktat. Položila jsem svoje ruce na jeho hruď. Tím jsem mezi námi vytvořila mezírku. Odstrčila jsem ho a on se zapotácel. Bylo mi to vcelku jedno jestli spadne nebo ne.

Pohodila jsem vlasy a namířila si to do koupelny. Cestou jsem naschvál kroutila zadkem. Nevím proč, ale prostě mě to napadlo. Chtěla jsem ho poškárdlit.

Zamkla jsem pro jistotu za sebou dveře a věci si položila na malý stojánek vedle vany, do které jsem napustila ani ne teplou, ani ne studenou vodu. Svlékla jsem se a položila se krásně vyhřáté vody. Byl to tak příjemný odpočinek. Na chvíli jsem na všechno zapomněla. Na Londýn.... Na Nialla...

Po 10 minutách jsem se konečně překonala a vylezla jsem. Osušila jsem svoje mokré tělo ručníkem a zabalila se do něj.

A sakra! Já si v ložnici zapomněla pyžamo! To se může stát vážně jenom mě! - uvědomila jsem si. Prohlídla jsem si svoje věci, které jsem na sobě měla před tím, než jsem se šla vykoupat a usoudila jsem, že tohle špinavé oblečení si na sebe vzít nemůžu. Nechci se potom znovu sprchovat.

Ručník jsem si tedy přitiskla ještě víc k tělu. Neposedný kousek, který mi vyčníval jsem pevně zastrčila u prsou dovnitř a svoje mokré vlasy jsem nechala volně dopadnout na svoji pokožku. Byl to příjemný pocit.

Odemkla jsem a neslyšně otevřela dveře. Pára, která se dosuď držela jenom v této místnosti, se roprchla i do 'obýváku' Rozhlédla jsem se kolem, jestli ho někde neuvidím. Naštěstí tu nebyl, aspoň jsem ho nezahlédla. Vzduch byl čistý. Rozeběhla jsem se rychle ke dveřím od ložnice. Už mi chybělo jen pár malých kroků, když v tom mě dvě teplé ruce přitáhli zpátky a já se tak pohla dotyčnému podívat do očí. A hádejte kdo to byl. Máte tři pokusy. Ano Niall!

Jeho ruce sklouzli k mým bokům a pevně je stiskli, tak abych nemohla utéct. Díky bože, že nesjeli níž. Celou mě prozkoumal pohledem. Vzhledem k tomu, že jsem na sobě měla jen ručník, to nebylo příjemné.

"Copak chtěla jsi přede mnou utéct?" zazubil se, když si všiml mého výrazu, který opravdu nevypadal přátelsky.

"Tak promiň, že jsem nechtěla aby jsi mě viděl tahle" Řekla jsem s ironií v hlase a nejvíc zdůraznila slovo 'promiň' Ještě jednou si mě prohlídl od hlavy až k patě a skousl si spodní ret. Zřejmě si na mě dělal chuť. Má smůlu chlapec.

"Jak takhle?" Dělal blbýho.

"Takhle!" ukázala jsem na svoje tělo, obmotané jenom v ručníku. Přitáhl si mě blíž. Nespokojil se ani s tím, že jsem od něho byla asi 5 centimetrů. Ne... on na mě chtěl být natisknutý. Bezva! Cítila jsem jeho teplý dech na své odhalené kůži u ramene. Stále mě držel za boky.

"Vím o co se snažíš, ale to se ti nikdy nepovede" zašeptala jsem mu provokativně a přitom si stále držela ručník, aby mi nespadl z těla. I přes to, že jsem mu neviděla do tváře, věděla jsem, že se usmál.

"Jsi krásná, když mě provokuješ" zašeptal mi zpátky a jemně chytl můj ušní lalůček mezi zuby. Začal si s ním hrát. Po chvíli se oddálil a víc jsem o něm neslyšela. Stála jsem tam jako opařená! Zase! zase se to stalo!

Vzpamatovala jsem se a vydala se do koupelny pro své zbylé věci. Stejně už mě Niall viděl takže je to jedno. Uchopila jsem všechno svoje oblečení a vydala se konečně do své ložnice. Tam jsem se převlékla do pyžama. Z pod postele jsem si vytáhla svůj červený kufr a začala si balit všechny nepotřebné věci. Přeci jenom zítra nebudu mít tolik času.

Po půl hodině jsem s balením skončila. Venku mi zůstalo už jen pár věci, které budu zítra potřebovat. Na mobile jsem si nastavila budík na půl sedmé ráno, abych vše stihla. Učitelky nám řekli že budeme odjíždět před devátou a že budeme mít před tím ještě snídani.

Koukla jsem se na hodiny - půl desáté a já mám hlad. Právě teď bezva! No ani se nedivím, protože poslední jídlo jsem měla asi v sedm. Otevřela jsem dveře od pokoje a zamířila si to k ledničce. Koutkem oka jsem zahlédla Horanův kufr a potom i samotnýho Horana. Byl na mobilu a usmíval se jako měsíček na hnoji.

Když si mě všimnul, neodpustil si poznámku.

"Víc ti to slušelo, když jsi byla jen v ručníku" Protočila jsem očima. Došla jsem k ledničce a otevřela jí. Našla jsem tam jen jogurt, ktery jsem si přivezla z domova. Vzala jsem si ho a otevřela. Zabořila jsem do něj lžičku a natočila si do sklenky obyčejnou vodu. Během chvilky jsem ho měla v sobě. Vyhodila jsem prázdný kelímek do koše a znovu se vydala do ložnice. Když jsem míjela Horana, i přes svojí nechuť jsem potichu zašeptala 'dobrou noc' Ovšem byla jsem si jistá že mě slyšel.

Zavřela jsem za sebou dveře a ulehla do postele. Přemýšlela jsem... tak jako pokazdy. Přemýšlela jsem o Niallovi, o tom jak se dnes choval. Přeci jenom, tohle u něj není zvykem. Není zvykem aby mi řekl, takové věci, které mi řekl dnes. Napadlo mě, jestli nebyl nemocný nebo tak, ale to jsem hned vypustila z hlavy. Nic už jsem nevnímala. Oči se mi zavírali a já se pomalu ponořila do říše snů....

Moc se omlouvám, že je tahle kapitola taková divná a o ničem, ale dneska mě moc nenapadaj slova :/ tak snad se alespoň líbí :)

Chtěla jsem vám jen říct, že budu spíš psát kratší kapitoly, ale častějc, než dlouhé kapitoly, jednou za týden :) tak jen aby jste se potom nedivili, proč jsou ty části tak krátké :))