In love with wager (Niall Horan)

28. Je tohle konec?

*Pohled Nialla* 

Probudil jsem se a pomalu si začal vzpomínat na včerejšek. Jo, byl jsem opilej, ale já jsem na alkohol zvyklý, takže vždycky ty následující rána nejsou pro mě zas tak kritická, jako pro ostatní. Protřel jsem si oči a nahmatal místo na posteli vedle mě. Bylo prázdné. A sakra. 

Pamatuju si všechno co se včera stalo a nelituju toho. Začala to sázkou, ale já tak nějak postupně poznával, že to není jenom o té sázce, ale že k ní něco cítím. Což bylo samozřejmě špatně! Povzdychl jsem si a vylezl z postele. Posbíral jsem si věci, které se povalovaly v rohu pokoje. Wau včera asi byla dost rušná noc prolítlo mi v jednu chvíli v hlavě. Samo sebou že si nepamatuju všechno do detailů, ale to hlavní se mi vybavuje. A o to víc mě teda překvapuje proč jsem k ní byl takhle milej?! Proč jsem nešel rovnou na věc. Vím, že by se nechala, na to byla až moc hloupá. Proč jsem jí líbal na krku, na rty a hlavně na ušní boltec? Kurva Horane! Co se to s tebou děje?! Tohle jsi ještě žádný holce neudělal! Prostě jsi jí přefiknul a odkopnul, tak proč to máš u Sarah zapotřebí?! 

Nejvíc mě ale tížilo na srdci, co se Sarah stalo? Utekla, ale kam? Nemá tu auto, přijela totiž mým. Vyhnal jsem tyhle myšlenky z hlavy a šel se osprchovat. 

Zatím co mi po kůži stékaly teplé kapičky vody, přemýšlel jsem. Udělal jsem chybu nebo ne? Co se teď bude dít? Je na mě Sarah naštvaná, nebo je naštvaná spíš na sebe? Asi obojí. Ale proč mi na ní tak záleží? Ne ne a ne! Nic k ní necítím. Je to jen.... jak to popsat?!

Vylezl jsem ze sprchy a osušil se ručníkem, který jsem si následně obmotal kolem pasu. Vrátil jsem se do pokoje a vzal si čisté oblečení, které se skládalo ze zeleného trička s nápisem 'free hugs', bílých kalhot a černých bot. Podíval jsem se na hodiny. Ukazovaly skoro půl osmé. Vyletěl jsem z pokoje jako neřízená střela a spěchal do školy. Né, že by se mi tam nějak zvlášť chtělo, ale potřeboval jsem mluvit se Sarah a všechno jí vysvětlit. Ze stolku jsem popadl klíče od auta a zamknul za sebou dveře od domu. Nic jsem sebou neměl krom mobilu a klíčů. Žádnou tašku do školy jsem sebou tahat nechtěl.

Otevřel jsem dveře od svého mercedesu a nastoupil. Klíčky jsem vložil do zapalování a rozjel se směr škola. Celou cestu jsem přemýšlel, co Sarah řeknu. Ani vlastně nevím, proč ji hledám. Co jí chci vysvětlit? Že jí mám rád? Ale prosím tě Horane. Láska neexistuje. Není to žádný příjemný pocit, nýbrž utrpení. Jedno velké a dlouhé utrpení. Tak ze sebe přestaň dělat blázna!" vysmívalo se mi moje podvědomí. Asi jsem vážně blbec. 

Po pár minutách jsem zastavil u školy. Vystoupil jsem z auta a tryskem běžel dovnitř do školy. Doufam jsem, že tady Sarah bude. Procházel jsem se chodbou a rozhlížel se všude okolo.

"Hej Horane!" uslyšel jsem své jméno a prudce se za tím hlasem otočil. Uviděl jsem svý 'kámoše' Zayna a Harryho. Usmívali se jako měsíčci na hnoji. No já důvod k úsměvu rozhodně neměl.

"Co chcete?!" odsekl jsem a přišel jsem neochotně až k nim. 

"Podle toho co jsme slyšeli jsi vyhrál sázku." řekl mi Harry. To si dělaj srandu! Na tohle teda fakt teď nemám náladu. A ani čas. 

"Takže ti dlužíme kilo za to, že jsi se se Sarah vyspal. Měl jsi s ní sex, že jo?" Nad tímhle jsem už fakt musel zakroutit hlavou a protočit očima. Ta blbá sázka! Proč jsem se s těma debilama vůbec sázel?! Kdybych to neudělal a začal se bavit se Sarah normálně, všechno by bylo lehčí. Nemusel bych jí lhát. 

"Jo kluci, měl jsem s ní sex, ale mně už nejde jenom o to. Neměli jsme se o to vůbec sázet. A klidně si ty peníze nechte!" zavrčel jsem na ně a opustil jsem se. Když v tom jsem jí uviděl. Seděla za rohem, opřená o stěnu, kolena přitáhnutá k tělu a brečela. Tak moc brečela. Bylo mi jí líto. Ona mě slyšela a za všechno můžu jenom já. Jsem zrůda! 

"Sarah" vypustil jsem z úst a ona se na mě podívala. Teprve teď jsem si všiml, jak moc je zraněná. 

*Pohled Sarah*

"Sarah" uslyšela jsem hlas který se pomalu proměňovat v šepot.  Proti své vůli jsem na něj zvedla svůj pohled. Vypadal, že ho to mrzí, ale já vím, že to jen hrál. Podruhý jsem mu na to skočit už nechtěla. Byl velmi dobrý herec a já mu to záviděla. 

"Sarah já ti to vysvětlím" řekl a natahoval ruku aby mě zvedl. Ucukla jsem. Už nikdy jsem nechtěla cítit jeho dotek na své kůži. I když se mi donedávna líbil. Sama jsem se zvedla a cítila, jak mi po tváři stékají slzy. Chtěla jsem je zastavit. Chtěla jsem být silná, ale nešlo to. 

"Nic mi nevysvětluj. " zvýšila jsem hlas a poodstoupila jsem od něj minimálně na metr. On tuhle vzdálenost mezi námi zkrátil pouze jedním jediným krokem a už byl u mě. 

"Co si mám myslet Nialle?!" Křičela jsem na něj a bylo mi jedno, že jsme ve škole. Potřebovala jsem to ze sebe vykřičet. Tu zlost, kterou jsem cítila a i tu nenávist. 

"Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. Měl by dostat oskara za hraní. Málem jsem mu to uvěřila. 

"Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina nahrnovala do očí a stékala mi po tváři. Už se nadechoval aby mohl něco říct, ale já ho zastavila. "A víš ty co? Ani to radši vědět nechci!" Otočila jsem se a chystala se odejít. V tom mi, ale zabránila Niallova ruka. Co si to dovoluje?! 

"Sarah prosím, nech mě to vysvětlit!" Chtěla jsem to vědět, ale každou sekundu strávenou s ním, jsem byla čím dál tím víc zranitelnější. 

"Nech mě na pokoji Nialle! Je konec! Všechno jsi zkazil! Nenávidím tě!" vyštěkla jsem na něj a vytrhla ruku z jeho sevření. Slzy už tekly proudem. Neobtěžovala jsem se je utírat... Už ho nikdy nechci vidět. Milovala jsem ho a právě se stalo to, čeho jsem se nejvíce obávala. Ano, právě jsem přiznala, že jsem ho milovala. Ale teď ho z celého srdce nenávidím! Už ho nechci nikdy vidět! 

"Sarah prosím" V jeho očích se zjevila lítost. Na chvíli jsem se v ní ztratila. Možná, že to nehraje, ale to nic nemění na faktu, že mě jenom využil. Zakroutila jsem hlavou a popotáhla. Skvělý! Před chvílí jsem brečela, potom se umyla a teď brečím znovu. A to jen kvůli jednomu člověku! 

"Nech mě na pokoji!" Řekla jsem spíš šeptem a rozhlédla se. Kolem nás už bylo docela dost lidí. Bezva ještě k tomu máme publikum! Otočila jsem se co nejrychleji a utekla jsem pryč.

"Sarah počkej!" slyšela jsem za sebou ještě před tím než jsem opustila školu. Utíkala jsem neznámo kam a bylo mi to jedno. Jen co nejdál od něj! "Sarah" uslyšela jsem znovu volání. Otočila jsem hlavu tím směrem, aby zjistila vzdálenost mezi námi, která byla asi 10 metrů. Najednou jsem ucítila náraz. Potom si jen pamatuju hlasy. Spoustu hlasů, které se ozývaly ze všech stran. Nic víc.....

-----------------------------------------------------------------------

Ták :D máte tu další kapitolku :D moc se tam toho nestalo vím a střídala jsem tam pohledy, ale bylo to zapotřebí :)) Můžete psát do komentu co si myslíte, že bude dál třeba dám na vás :D

Jinak moc děkuju za 7 votes které byly u minulé části :33 nesmírně jste mě tím potěšili :3 

Btw: Co říkáte na Steal my girl ? :3 - Pro mě jedno slovo DOKONALÝ!! :33 <3

Btw btw :D - děkuju za 3000+ čtenářů nějak hodně to přibývá ale nestěžuju si :D snad jsem vás tímto dílem nezklamala a budete číst dál :)) omlouvám se za chyby :)