Wau :o Moc děkuju za neuvěřitelných 1000 čtenářů :o :33 Moc si toho vážím, že to taky někdo čte! :D Doufám že vás příběh neomrzí a budete ho číst dál :D :3
A jako poděkování vám přináším tuhle delší kapitolu - tahle kapitola je docela důležitá :D - Vím že už často nepíšu ale musím se učit, do toho ještě basket, zápasy atd... Je to hrozný :/
Tak ještě jednou Thank you :** Hope you like it! :3 :))
Za půl hodiny jsme zastavili před naším hotelem. Vystoupili jsem, popadli své kufry a zamířili si to do recepční haly. Tam jsme si sedli a čekali. Asi za 5 minut za námi přišla učitelka Connelová a v ruce držela hromadu klíčů. Vedle ní stála ta druhá paní, v ruce papíry.
"Až přečteme vaše jména ozvete se a my vám dáme klíče a ty prosím nestraťte!" zdůraznila Connelová poslední slovo. Potom její neznámá kolegyně (která se představila jako Alison. Jenom Alison) začala číst různé jména dvojic.
"Niall Horan a Sarah Carder" zaslechla jsem své jméno a zvedla hlavu. "Tady" ozvala jsem se a natáhla ruku. "Pokoj číslo 55" Uchopila jsem klíče, které mi podávala učitelka a očima vyhledala Horana. Stál opodál, ruce v kapsách a prohlížel si mě. Počkat! Cože? Prohlížel si mě? - nechala jsem to radši vypustit z hlavy. Došla jsem k němu a zamávala mu klíčemi před obličejem. Jen se ušklíbnul a dál koukal do blba. Nesnáším tohle jeho chování.
"Tak teď si odneste kufry do pokoje a sejdeme se zde " ukázala Brickmanová na místnost vedle recepční haly. "Dneska už nikam nepůjdem nemá to cenu" dodala. Všichni přikývli a hrnuli se ke svýmu zavazadlu. Uchopila jse držátko svého kufru a vydala se k výtahu. Nějak jsem se tam namačkala a zmáčka 3 patro.
Výtah zastavil a já z něj vyšla. Vyhledala jse pokoj číslo 55 a zastrčila do dveří klíče. Odemkla jsem a vešla dovnitř. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou uprostřed pokoje.
"Wau" to bylo to jediné, co jsem ze sebe vydala.
"Je to pro slabochy" uslyšela jsem za sebou hlas a polekaně se otočila. Aha... Zase tenhle debil.
"Jo je to tu tak leda pro tebe slabochu" neodpustila jsem si rýpnutí.Uchechtl se a hodil svým kufrem o zem. Zatím co jsem si prohlížela kuchyň, Horan zavítal do ložnice, v které jsem ještě nebyla.
"Ustelu si na gauči" prohlásil a vrátil se z pokoje. Jen jsem pokrčila ramenami na znamení, že je mi to jedno. Rozešla jsem se ke svýmu zavazadlu a táhla ho do ložnice. Tam jsem si začala vybalovat věci a dávat je do skříně. Ano ... byla jsem docela pořádná. Hlavně když jsem byla někde s někým. Jinak mi to bylo upřímně uplně jedno. Horan se usadil u televize a čas si krátil sledováním fotbalu, kterýmu podle mě ani nemohl rozumět.
Za hodinu a půl jsme se celá naše parta sešla v přízemí v 'jídelně' Posedali jsme si kolem jednoho velkýho stolu. Seděla jsem mezi převoněnovu blonďatou holkou a klukem, který se choval jako gay. Skvělá kombinace. K večeři jsme měli typické anglické jídlo a musím přiznat, že chutnalo opravdu dobře.
Po večeři jsme se všichni odebrali do svých pokojů odpočinout si. Jenže moje představy odpočinku byli trošku jiné než ty Horanovy.
"Co to je?!" ukázala jsem na flašky vodky, které Horan vytahoval ze svého kufru.
"Vodka. To jsi nikdy neviděla vodku?! To jsi fakt taková slušňačka?!" zasmál se.
"Jasně že jsem jí viděla bože. Ale na co jí tady máš?!" odsekla jsem. Nesmí si tohle ke mě dovolit. Nesmím mu podlehnout.
"Že by na pití? Sarah, kotě používej trošku to co máš uvnitř hlavy" Ukázal jako by na mozek. Protočila jsem očima.
"Tak u tohodle fakt bejt nemusim" Otočila jsem se a chystala se odejít. Když mě chytl za ruku a přitáhl si mě k sobě.
"Chci aby jsis dala se mnou" V jeho hlase bylo cítit ..... nedokážu to popsat. Zoufalstvý ? To ne... Touha? - No možná. Každopádně nemám chuť na alkohol a už rozhodně ne na alkohol s Horanem.
"Ne díky" Odpověděla jsem s úšklebkem na tváři. Užívala jsem si tuhle chvíli, protože já byla to, po čem Horan toužil a nemohla jsem dopustit aby to dostal.
"Prosím" Vážně jsem teď slyšela slovíčko 'prosím' nebo mám znovu halucinace?! Ať je to jen sen Sarah ať je to jen sen! Bohužel není... Jeho hlas zněl tak zoufale. Tak možná pro jednou, když je teď tak milej. Musím toho využít. Možná toho budu litovat....Možná určitě! Ale to budu řešit, až to nastane.
"Tak fajn. Ale jenom jednu!" povolila jsem. Jeho obličej jako by se po téhle větě rozzářil a znovu začal žít. Už teď toho lituju...
Vytáhl ze skříňky 2 malé skleničky a nalil do nich průhlednou tekutinu.
"Tak na Anglii?" zvedl skleničku do vzduchu "Na anglii" zopakovala jsem a zhluboka se nadechla. Přiložila jsem si skleničku k ústům a celou až do dna jí vypila. Celým mým tělem projela hořkost a proto jsem se zašklebila. Mockrát jsem vodku nepila. Asi jenom 2x a to vážně jen trošku.
Horan začínal nalévat dál ale to už jsem ho zastavila.
"Už nechci" odporovala jsem "A navíc bychom měli průser, nemůžem se opít hned první den"
"Ale můžem" pokračoval v nalévání a já tentokrát neprotestovala. Myslím si, že alkohol začíná působit. Vzala jsem plnou skleničku a na ex jí vypila. Stejně tak i Horan.
Takhle to pokračovalo asi ještě 5x než jsme vyprázdnili celou láhev vodky. Musím říct, že jsme byli dost opilí. Vůbec jsem nevěděla co dělám. Moje nohy byli plné energie - chtěli tancovat a můj jazyk, dřív než bych si něco rozmýšlela, vydával ven bláznivá slůvka.
"Já chci -škyt- ješ -škyt- tě tu dobrou teku -škyt- tinu" hihňala jsem se a skákala po sedačce. Niall se ke mě s radostí přidal.
"Ty -škyt- budeš leta -škyt- létající ko -škyt- za " ukázala jsem na Nialla "A já -škyt- budu tvůj -škyt- tvůj pán" Klekl si na čtyři a já si nasedla na jeho záda.
"Hy -škyt- hyjééé" představovala jsem si že jsem na koni. Niall se rozjel a jezdil tam a sem po celým pokoji, přičemš jsem na něj já furt křičela ať přidá.
Zastavil se a já se skutálela v závalech smíchu vedle něj na podlahu. Nemohla jsem se přestat hihňat. I když ty moje zvuky byli spíš skřek než hihňání.
"Po -škyt- jď si dát -škyt- je -škyt- ště jedno kole - škyt- čko " prosila jsem ho.
Najedou se nějak rychle vyhoupl na mě. Naše hlavy od sebe byli jen pár centimetrů a naše rty ještě blíž. Přibližoval se a tím krátil vzdalenost mezi námi.
A to už jsem nevydržela. Vybuchla jsem do obrovskyho smíchu a Horan se okamžitě odtáhl.
"Vypa -škyt- vypadáš jak -škyt- jak Voldemord" řekla jsem mezi smíchem a snažila se popadnout dech. Naštval se ale to mi bylo upřímně jedno. Cítila jsem něco měkkého a ocitla se v Niallový náruči. Odnesl mě až do ložnice a položil do postele. Čekala bych od něj, že si lehne vedle mě ale to ne.
"Dobrou " zašeptal a zmizel ve dveřích. Zachumlala jsem se do peřin a i když se mi vůbec nechtělo spát, nakonec jsem se přeci jenom ponořila do říše snů.
I kdyz vám to asi nepřijde jako důležitá kapitola, věřte mi - je důležitá :D
Jinak pro ty co čekali že se tady s Niallem a Sarah něco stane (jako něco spolu) musím zklamat :/ to bych to totiž nebyla já :'DD na to si budete muset ještě chvíli počkat :)
Jinak nwm kdy napíšu další dil.... mám nabitej víkend :/ tak snad to bude co nejdřív :))
#Votes #Comments :D
ČTEŠ
In love with wager (Niall Horan)
Teen Fiction"Co si mám myslet Nialle?!" křičela jsem na něj. "Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. "Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina...
