Párkrát jsem zamrkala, než jsem se vzpamatovala. Vážně mi teď ten debil Horan dal pusu? A vážně se mi to líbilo? Bože Sarah! Přestaň! Nemysli na to! Vůbec nic se nestalo! Je mi pořád tak lhostejný, jako předtím. Nezměnilo se to!
Popadla jsem znovu svůj kufr a rychlostí blesku jsem doběhla naší skupinu, která se už dostala dovnitř do budovy.
Koutkem oka jsem zahlédla Horanův přiblblej úsměv, kterej nahodil, když mě spatřil, jak ho skenuju svýma očima. Ihned jsem odvrátila pohled a dál se věnovala učitelce Connelové, která se nám snažila popsat průběh letu.
"Tak teď se odbavíme. Postavte se s kuframa sem do zástupu a čekejte, až na vás příjde řada" ukázala na terminál číslo 48 a my se okamžitě začali shromažďovat. V zástupu jsem byla asi 15. V ruce jsem pevně svírala držátko od mého zavazadla a modlila se, aby nebyli žádné problémy. Snažila jsem se taky zapomenout na to, co se stalo venku před letištěm, ale nešlo to. Vrylo se mi to do paměti. Nebo to bylo tím, že kamkoliv jsem se podívala jsem viděla toho blonďatýho debila.
"Proč za mnou furt dolejzáš?!" Řekla jsem mu co nejvíc znechuceně, když se nějakým záhadným způsobem dostal vedle mě.
"Proč ti to tak vadí? !" Snažil se napodobit co nejlépe můj hlas a na tváři se mu pohupoval úšklebek. Protočila jsem očima ve snaze dál si ho nevšímat. Lidi přede mnou postoupili a tak jsem chytla držátko od kufru a popošla o pár kroků dopředu, abych vyplnila mezeru. Konečně taky jednou jsem vedle sebe neviděla tu blonďatou palici. Ovšem, né na dlouho.
"Hele! Aby bylo jasno! To že teď budeme zdílet stejný pokoj a že budeme mnohem častěji dýchat stejný vzduch, neznamená, že se z nás stanou kamarádi! O kamarádství s tebou nestojím! " obořila jsem se na něj a skoro křičela. Jsem si víc než jistá, že nás lidi kolem slyšeli, protože se na nás otáčeli. Ale mě to bylo upřímně jedno!
"A ještě něco!" Zvedla jsem mu před obličej svůj ukazováček a ztišila hlas "Ta pusa, to nic nebylo. A nebude se to nikdy opakovat! Jasný? !" Popravdě? Kdybych byla on, sama sebe bych se bála. A o to mi právě šlo. Věděla jsem, že ho nezastraším, ale alespoň nachvíli jsem si mohla vychutnat tu jeho tvář, která byla dost překvapená. To se ovšem zachvili změnilo a překvapení vystřídal smích. Přesně tak jak jsem si myslela.
"Ale no tak. Neříkej, že se ti to nelíbilo" přestal se smát a nahodil ten jeho úšklebek. No docela se mi to líbilo. To jak se jeho rty dotkli mých a já to vůbec nečekala... - bože Sarah!! Nad čím to přemýšlíš? !!
"Ne" zalhala jsem a snažila se, aby to vyznělo co nejpřesvětšivěji.
"Víš, že lhát se nemá" nahodil úsměv. Bože on něco tuší!!! Sarah udělej něco! Propadni se třeba do země!!
"Ale já nelžu " pokrčila jsem ramenami, ale neodvážila jsem se mu podívat do očí. Vážně bych se měla naučit lhát. Horan se jen přiblble zasmál a já svěsila pohled na své boty.
"Sarah, měla bych se naučit lhát" mrkl na mě. Né hele. To bych bez tvý pomoci nevěděla. - kmitlo mi hlavou. Radši jsem už nic neříkala. Nechtěla jsem se ještě víc ztrapnit.
Konečně jsem na řadě! - pomyslela jsem si v duchu. Otočila jsem se na Horana a odsekla:
"Prostě jsi jen využil momentu překvapení. Nic víc nic míň" tímhle jsem si znovu dodala odvahy. Odkráčela jsem od něj a podala paní za pultem svůj pas. Ta mi tam otiskla razítko. Potom jsme spolu vyřídili ještě nějaké jiné věci a ta paní mi na kufr mi připnula cedulku.
Odešla jsem kousek stranou a společně s ostatními jsem čekala, až se všichni odbaví. Koukla jsem na hodiny a zjistila jsem, že máme ještě docela hodně času. Ve frontě to totiž ubýhalo vcelku rychle. Vytáhla jsem svůj mobil společně se sluchátkama. Zastrčila jsem šňůru do díry u mobilu a pustila si písničky.
Od té doby uběhlo asi 15 minut a naše skupina se pomalu přesouvala na místo, odkud nám mělo letět letadlo. Myslím, že to byl východ č. 6...
Když jsme dorazili, zbývalo nám asi jenom 10 minut do odletu. Všichni si vyčerpaně sedli na sedačky a čekali - kromě mě. Šla jsem k oknu a podívala se na letadlo, který mě za pár hodin odveze na to nejkrásnější místo na planetě. Z mého přemýšlení mě vytrhl až hlas učitelky.
"Za pět minut nastupujeme do letadla, takže kdo si chce ještě dojít na záchod nebo někomu zavolat má teď poslední možnost" podívala jsem se směrem k naší skupince a uviděla jak se někteří lidé odpojili ze společnosti a hrnuli se na WC. Pár jich někomu zavolalo, nebo poslalo SMS. Dokonce se tu našli i tací, kteří rozdejchávali fakt, že poprvé poletí letadlem. Popravdě? Patřila jsem mezi ně až na to, že já neměla strach. Vím, je to divný, ale ze mě ta nervozita upadla už při odbavování. Nepatřila jsem mezi ty lidi, kteří se báli, že spadneme nebo tak něco.... Já jsem si to chtěla hlavně užít!
Najednou se otevřeli dveře od tunelu, který vedl do letadla. Před nimi stáli dvě paní. Tedy spíš slečny.
"Tak fajn." zakřičela Connelová, abychom jí všichni slyšeli. "Seřeďte se do řady a tady moje kolegyně vás spočítá, jestli jste všichni!" ukázala na paní, kterou nikdo z nás neznal, protože jsme na ní koukali jako na vyvoranou myš.
Stoupla jsem si tedy do fronty asi jako pátá. Přede mnou byli 3 kluci a dvě holky. Úplně vepředu jsem zahlédla učitelku Connelovou, jak dává těm dvoum slečnám naše letenky. Usmála jsem se nad představou, že už za pár hodin uvidím Londýn. A navíc z letadla. Tak nesmírně se těším.
Všichni jsme nastoupili do letadla a já si sedla na své místo u okénka. Konečně klid.
"Nazdárek! Dlouho jsme se neviděli!" zasmál se někdo a sedl si vedle mě na sedačku. Otočila jsem na tu osobu hlavu. Ach bože! Tak tohle vůbec nebude klidný let!
Chacha :D Dobře jsem to uřízla :DD Doufám, že se vám díl líbil.... nemůžu uvěřit že je to už 15 díl :o a to se tam ještě nic moc nestalo :o :D
Za každý vote a koment budu mocinky ráda :* a děkuju těm co to čtou :D aspoň to má cenu psát :D
Ani nwm kdy přidám další část :)) :D Buď ještě dneska ale to asi ne ale pokusím se :) a pokud ne dneska tak zítra určo :D
PS: Určitě se koukněte na gif :3 cute Niall!! :3 :D <3
ČTEŠ
In love with wager (Niall Horan)
Teen Fiction"Co si mám myslet Nialle?!" křičela jsem na něj. "Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. "Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina...
