In love with wager (Niall Horan)

27. Zrada?

Nejdřív ze všeho bych vás chtěla upozornit na všechny chyby, který se tady jen hemží takže :D na ně nekoukejte, ale nemám vůbec náladu je opravovat -_- :D

Hope you like it!! :)) 

*Pohled Sarah* 

Probudila jsem se s jemným bolením hlavy. Pomalu jsem od sebe rozlepila nejdříve jedno víčko a následně i to druhé. Párkrát jsem zamrkala, protože mi ranní světlo, které pronikalo do pokoje přes nezatažené závěsy, docela vadilo. Chtěla jsem se protáhnout, ale něco mi v tom zabránilo. Ucítila jsem na svém hrudníku ruce. S narůstajícím zděšením jsem se podívala na přicházející zdroj tepla, které na sto procent nebylo moje. Když jsem spatřila na své hrudi lidské končetiny málem jsem vyjekla. Co nejopatrněji jsem se ohlédla přes rameno a spatřila - no to snad ne!! 

Za mnou si spokoje oddychoval Horan a objímal mě kolem mé, teď už rychle zvedající se hrudi. Jeho ruce párkrát sklouzly až k mým bokům a pevně je stiskly, čímž si mě k sobě přitáhl. Otevřela jsem pusu do 'o' a modlila se aby tohle všechno byl jen hloupej sen. 

Teprve, když jsem se na něj podrobně podívala, všimla jsem si jak roztomile spí. Hlavu měl zabořenou do polštáře a pusu, z které vycházelo tiché chrápání, mírně pootevřenou. Vůbec nevypadal zle. Byla jsem si jistá, že by člověk si o něm myslel, teď a tady, jaký to musí být hodný hoch. No, opak je pravdou. Povzdechla jsem si a vysoukala se z velkého Horan hug. 

Zděsila jsem se. Až teď jsem si všimla, že na sobě nemám vlastně vůbec žádné oblečení. Počkat!!! Jako vůbec žádné? A do prdele! Měla jsem totální výpadky paměti! Jediné co jsem si pamatovala bylo, že mě Niall vzal na pouť a potom, že jsem mu dovolila aby mě vzal k němu domů. A takhle to skončilo! Bože já jsem kráva! 

Moje nohy se dotkly studené podlahy a mně se okamžitě na celém těle objevila husí kůže, která jen tak nezmizí. Na temeni hlavy jsem ucítila prudkou bolest a to mě donutilo znovu si lehnout. Tentokrát ale, co nejdál od Horana. 

Potom, co bolest přešla, opět jsem vstala. Snažila jsem se našlapoval potichu, ale hlavně rychle. V tomhle pokoji už nechci strávit ani minutu navíc. V tom se mi v mé stále ještě pobolávající hlavě zrodil nápad. Třeba jsme spolu jen spali a něměli jsme spolu sex. Jak naivní myšlenka. I když.... 

Podívala jsem se do koše. Nohy se mi začaly klepat, když jsem tam viděla použitý kondom. Nechtěla jsem brečet, ale slzy si dělaly co chtěly. Kutálely se mi po tvářích a já byla sama na sebe naštvaná. A kdo by nebyl sakra?! To, co jsem si tak dlouhou dobu pracně chránila, jsem včera tomuto blbci odevzdaně dala?! - podívala jsem se uslzanýma očima na kreténa ležícího ještě pořád skopojeně v posteli. No jo a vlastně... proč by neměl být spokojený?! Chtěl to, chtěl mě o to připravit. Chtěl mě připravit o mou nevinu a konečně se mu to povedlo. Musím přiznat, že jsem mu to docela záviděla. 

Vzhluboka jsem se nadechla a začala si na sebe urychleně házet oblečení, abych odtuď mohla co nejdřív vypadnout. Ze stolku jsem sebrala svůj mobil který ukazoval sedm hodin ráno a byl téměř vybitý. Ze země jsem si vzala svůj batoh a prostě zbaběle utekla pryč. 

V tu chvíli jsem nic neřešila. Neřešila jsem to, jak se dostanu domů, nebo co řeknu mámě. Nebo jak se dostanu do školy a jestli tam vůbec chci jít. Chtěla jsem prostě jen utýct a zahrabat se někam dost hluboko. Proč já kráva jsem musela to svinstvo pít! Co mě k tomu přimělo?! 

Prudce jsem za sebou zavřela hlavní dveře od Horanovic domu. Naštěstí Niallovi rodiče ani dneska ráno nebyli doma, takže jsem docela rychle proklouzla bez povšimnutí ven. Běžela jsem tak rychle, jak mi nohy stačily. Zabočila jsem za první roh a sesunula se k zemi. Snažila jsem se dýchat, ale momentálně mi to moc nešlo. Jediné, čemu jsem teď věnovala pozornost byly slzy a vyčítání sama sobě jaká jsem kráva. Po tváři mi stékala jedna slza za druhou a já se ani neobtěžovala je zastavit. Chtěla jsem to ze sebe dostat teď hned! Pokoušela jsem si vzpomenout na včerejší večer a hlavně noc, ale ukazovaly se mi jen útržky. Pouť, alkohol, pusa, sex. Pouť, alkohol, pusa, sex - opakovala jsem si stále dokola. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla to jako noční můra. Nechtěla jsem svoje tělo někomu odevzdat, a už vůbec ne podlehnout tlaku takovýho debila jako je právě Horan. 

Hřbetem pravé ruky jsem si utřela slzy a postavila se. Budu dělat, že se nic nestalo, i když to bude hodně těžké - rozhodla jsem se. Ve škole ho budu ignorovat. Ale máme tu větší problém - co když to někomu vykecá a mě tím ztrapní?! Jsem si na 100 procent jistá, že bych potom kvůli posměšku musela přestoupit na jinou školu. A to se mi vážně nechce.

Naštěstí jsem si vzpomněla, že mám v tašce něco málo na zaplacení taxíku - pokud tu nějaký najdu. Ještě jednou jsem si, tentokrát už kapesníkem, utřela všechny slzy na tváři a pokusila se o nahození falešného úsměvu. I když jsem poblíž sebe něměla žádné zrcadlo, kromě přední kamery na mobilu, po pár minutách na mně nebylo poznat, že jsem brečela. Všechno jsem dobře zamaskovala smíchem.

Vytáhla jsem se na nohy a podívala se na stav své peněženky. Něco málo se tam našlo. Na zaplacení jízdy do školy to stačilo. Ano, slyšeli jste správně. Chci jít do školy, protože vrátit se domů to by znamenalo komandování od mámy kde jsem celou dobu byla, proč jsem se neozvala a jestli mi náhodou někdo něco neudělal. Svým způsobem jsem si všechno udělala sama. A to tím, že jsem si Horana připustila hodně blízko svýho těla a důvěřovala mu. Teď už vím, jakou chybu jsem udělala.

Stopla jsem si taxíka, který tu náhodou kupodivu projížděl a nadiktovala řidiči adresu školy. Celou cestu jsem se přitom snažila usmívat, ale né všechno smíchem skryjete. Samozřejmě, že jsem to nevydržela a rozbrečela se. Snažila jsem se nebrečet nahlas a myslím si že se mi to i povedlo.

Když taxík zastavil před školou, podala jsem řidiči vlastně skoro všechny peníze, co moje peněženka obsahovala a vystoupila. Lidi se na mě divně dívali a ukazovali si na mě. Věděla jsem proč. Tvář jsem určitě měla opuchlou až na Aljašku a oči zarudlé, že bych s nima mohla zabíjet dokonce i upíry. Snažila jsem se toho nevšímat a všechny kolem ignorovat.

Došla jsem až k své skříňce a otevřela ji. Jelikož jsem měla ve skříňce zrcátko, pohled se mi naskytl na neznámou ošklivou ubrečenou holku, s make-upem úplně v pr*eli, se zarudlýma očima, kterýma by klidně mohla vraždit a s rozteklou řasenkou. Tohle jsem nebyla já. Nepoznávala jsem se. Hodila jsem svojí tašku do skříňky a co nejrychleji utíkala na dívčí záchody, abych ze sebe udělala něco, co se aspoň vzdáleně podobá člověku. Umyla jsem si obličej a spravila si vlasy. Gumičkou, kterou jsem měla na zápěstí, jsem si je svázala do něčeho, čemu lidi říkají drdol, ale u mě to bylo spíš ptačí hnízdo na lidské hlavě. Povzdechla jsem si. Bože co jsem to se sebou provedla? 

Promnula jsem si obličej a zklidnila svůj dech. Ještě že tu nikdo nebyl, nebo by si o mně myslel, že jsem nějaká čarodejnice, která vzdychá jako by právě uběhla maraton. 

Naposledy jsem se podívala na svůj odraz v zrcadle. No hurá! Alespoň trošku jsem se poznávala. Vyšla jsem ze záchodů a nahodila falešný úsměv, který mi ale v zápětí vystřídalo zděšení a naštvanost, když jsem slyšela právě tyto slova: 

"Takže ti dlužíme kilo za to že jsi se se Sarah vyspal. Měl jsi s ní sex, že jo?" přilepila jsem se na zeď, protože jsem měla tak nějak tušení, že se baví právě o mně a nelíbilo se mi to. Tak moc se mi to nelíbilo. Ucítila jsem jak se mi tváře znovu plní slzami, ale tentokrát to nebyly slzy smutku (no možná jo trošku) ale spíš slzy naštvanosti a zranění. Vím kdo tam za rohem stál a ani jsem je nemusela vidět. Horan s těma jeho pitomýma kámošema. Nepřemýšlela jsem nad tím, jak se sem tak rychle dostal. To mi bylo v celku jedno, měla jsem teď na starost jinou věc.

"Jo kluci, měl jsem s ní sex ale-" a tohle mi stačilo k tomu abych se úplně zhroutila. Ten debil! kretén! Normálně se o peníze vsadili! Všechno co dělal byla jen přetvářka a já mu věřila...

-------------------------------------------------------------------------------

Tak wau :D ani nevíte jaký je to těžký napsat kapitolu skoro bez přímý řeči!! :D to je utrpění! ještě k tomu mi tady pípá ask -,- :D no neměla jsem náladu tuhle kapitolu vůbec psát, ale kvůli vám jsem se přiměla :* :D

Vím, že je ta kapitola o ničem tak se omlouvám, ale musela jsem jí napsat, protože tenhle moment je ten nejvíc zásadní ze všech k tomhle příběhu! :D další část, můžu prozradit, bude z pohledu Nialla :D protože Sarah bude.... no.... nechte se překvapit :D

Doufám že se vám část líbila a že jsem vás aspoň trošku potěšila :3 :)) děkuju za všechny votes a čtenáře :* jste úžasní :*