In love with wager (Niall Horan)

42. Jedem na pláž? 1/2

Chci vám poděkovat za 20 000+ čtenářů :33 panebože!! hrozně moc jsem vám vděčná :33 :') jste nejlepší !! :3 
Hope you like it! :*

Probudila jsem se a převalila se na pravý bok. Je sobota... proč tedy vstávat?

Za pár minut, kdy jsem jen tak ležela a přemýšlela, jsem se přemohla a přehodila nohy přes kraj postele. Koukla jsem se na hodiny, které ukazovali 9 ráno. Promnula jsem si oči a společně s čistým oblečením jsem se došourala do koupelny. Svlékla jsem se a zalezla do sprchy. Pustila jsem si na sebe teplou vodu a ihned jsem pocítila únavu, zatím co kapky jemně sklouzávaly po mé pokožce.

Najednou jsem si vzpomněla na včerejší hovor s Niallem. Musím mu teď zavolat a dohodnout se - Pomyslela jsem si. Opravdu se těším až s ním půjdu ven. Nějak mi přirostl k srdci. Ale jak to?

Vystoupila jsem ze sprchového koutu a podívala se do zrcadla. Dívka, která tam stála překypovala štěstím. Její úsměv byl nakažlivý a v jejích očích zářily jiskřičky. Nepoznávala jsem se. Tohle jsem nebyla já. Tohle byl můj nový život a líbil se mi.

Osušila jsem se a vlasy si smotala do turbanu. Nezapomněla jsem ani na zuby, které jsem si pečlivě vyčistila. Sešla jsem schody. V jídelně už seděl táta společně s Emmou, Peterem, Charliem a Alexem a přecpávali si břicha. Nikdy v životě jsem u nás doma, tedy teď už v mém bývalém domově, neviděla tolik jídla pohromadě.

"Dobré ráno" pozdravil mě otec, zatím co já jen tupě zírala na tu nádheru.

"To - to můžu jíst?" Ukázala jsem na přeplněný stůl. Vím, že jsem je ani nepozdravila, ale to byla asi tak ta poslední věc, která mě teď zajímala.

Jídelnou se ozval hlasitý smích. "Jasně že jo" odpověděl mi. Sedla jsem si tedy vedle Petera, který na mě upřeně hleděl.

"Proč by jsi to nemohla jíst?" Zeptal se svým roztomilým hláskem. Usmála jsem se.

"Víš, já nejsem zvyklá na tolik jídla" Sáhla jsem po chlebu a začala si na něj natírat vajíčkovou pomazánku.

"Tobě nedávali najíst?" Zděsil se.

"Ale dávali. Jen né tak jako tady. Moje máma není tak bohatá" Nechtěla jsem na to vzpomínat, ale taky jsem nechtěla toho malého klučinu odmítnout. Emma si asi všimla, že mi tohle téma není zrovna 2x příjemný a tak svého syna okřikla :

"Petere nebuď neslušný a nevyptávej se tolik!"

"To je v pohodě" ujistila jsem ji i když jsem si myslela přesný opak. "Klidně se mě ptej" otočila jsem hlavu zpátky k Peterovi a doširoka se usmála. 

"To je dobrý, stejně už všechno vím" úsměv mi opětoval, čímž na mě vystrčil ty svoje bílé zoubky. 

Nastalo ticho, přerušované jen mlaskáním. 

"Tati?" promluvila jsem po chvíli. "Ano zlato?" vzhlédl ke mě a kousl si do toustu. 

"Můžu jít dneska ven s Niallem?" Vlastně ani nevím proč se ptám, když jsem to u mámi nikdy nedělala, ale prostě to ze mě nějak vypadlo, než jsem to stačila zastavit. 

Táta se zasmál. "Jasně, že můžeš a neptej se mě na každou pitomost. Není ti přece pět abych tě musel chránit. Určitě se o sebe dokážeš postarat sama, že jo?" Přikývla jsem. 

"Já chci jít s nima!" ozval se Peterův hlas vedle mě. 

"Petere ty nemůžeš!" řekl Alex. To bylo vlastně poprvé, co jsem ho od představování slyšela promluvit. Ale jsem ráda, že se zapojil do našeho rozhovoru.