Muž bez tváře - snarry

82. Kapitola - Tvá magie

Ahoj, tak je tu další kapitola.

Harry

Díky," hesl. Vzpomínky se mu opět draly na povrch. Znovu viděl Jamese, který mu něco říkal, ale on nemohl pochopit žádné z těch slov. Z té vzpomínky se mírně oklepal. Zavrtěl mírně hlavou, kterou stále držel Severus nadzvednutou.

„V pořádku, už je to pryč." Ozval se jemný hlas. Harry se zhluboka nadechl. Nechal si hlavu položit zpátky na polštář. Teprve teď mu vlastně začalo plně docházet, že mu Severus zachránil život, ať to bylo jakýmkoli způsobem. Nebýt toho muže, kterého tak miluje, už by tady nebyl. Harry nevěděl, co má dělat, co by měl říct či udělat, jen obyčejné děkuji mu přišlo, až příliš málo.

„Netrap se tím, lvíče. Pro mě je důležité, že žiješ." Opět se matrace zhoupla a Harryho znovu ovila vůně, která mu bránila reálně myslet.

„Ale tys-" Dalšímu slovu se nedostal. Jemné horké rty ho začali horečně líbat. Horký jazyk si probojoval cestu do jeho úst. Harry tlumeně zasténal a pustil ho dál. Sám mu vyšel naproti, jen matně si uvědomoval, jak zvedá ruce a motá je kolem Severusova krku. Dlouhé černé vlasy ho lechtaly na tváři.

Tohle je můj osobní rajský ráj. Marline nedopusť prosím, aby mi ho někdo vzal. Prolétlo mu hlavou, ale ihned na to byla myšlenka zapomenuta. Probudila se

v něm touha, chtíč a láska tak spalující, že kdyby neměl zaměstnané rty zakřičel by čirou rozkoší. Polibek se stával naléhavějším . Harrymu pomalu docházel kyslík, ale to se nedalo říct o zbytku těla, který spaloval oheň. Harry cítil, jak se jeho muž sesunul nad něj, aniž by ho přestál líbat. Mladíkovi boky sebou trhly dopředu a pak znovu a znovu. Zelenooký mladík v tomto momentě ztratil nad sebou kontrolu. Jak se zdálo, nebyl sám i Severusovi boky nezůstali v klidu.

**

„Bylo to krásné, jen příště, bych ti chtěl vidět do očí a vidět tvojí tvář," Vydechl tiše po nějaké té chvilce. Ještě teď měl dech trochu zrychlený. Takhle divoké milovaní, ještě neměli. Vždy k tomu byly přidány jemné doteky a pár jemných polibků. Harry tohle měl nesmírně rád, ale co se stalo před malou chvilkou bylo jedním slovem kouzelné, ale zároveň velmi divoké. Severus Snape nikdy nad sebou neztratil kontrolu a to ani při jejich milovávání, až doteď. Vše mladíka bolelo, ale tak nějak příjemně. Ani tma, která kolem něj panovala mu nevadila ba naopak dokázal si snáz vzpomenout, co se před malou chvíli stalo.

Severus ležel vedle něj a podle jeho dechu usoudil, že se snaží také vzpamatovat. Harry se posunul blíž k němu. Přitom pohybu ho zabolelo v zadní časti, ale on to ignoroval. Přitulil se k tělu svého muže. Hlavu si položil na Severusuv hrudník a šťastně vydechl. Dlouhá paže se mu omotávala kolem zad a ještě víc si ho přitáhla k sobě. Ucítil jemný polibek ve vlasech.

,,Neblížil jsem ti?" Promluvil Severus tiše. Harry zavtěl mírně hlavou. Nějakou dobu, jen tak leželi příjemně ospalí přitulený k sobě. Za normálních okolností by tvrdě usnul, ale teď to nějak nešlo. Hlavou mu běželo jedno jméno a osoba s tím jménem spojena.

„Co sse ss ním ssstalo?" Vyslovil otázku na hlas, ale zároveň se děsil, co mu černovlasý muž vedle něj odpoví. Zcela jasně si uvědomoval, jak se Severusovo tělo napjalo, když to Harry nahlas vyslovil, ale on to musel vědět. Chtěl vědět, jestli se mu to monstrum bude i nadále hrabat v hlavě.

,,Je u svatého Munga," konstatoval Severus hlasem, který zněl jako kdyby probíraly nějaký nepodstatný lektvar. Harryho to dost vyvedlo z míry.

„Je mrtví," dostal ze sebe ztěžka. Tahle myšlenka ho vyděsila natolik, že se opět začal lehce třást. Myšlenka na to, že by Severus šel do Azkabanu za vraždu ho naprosto zhrozila. Nechtěl ani nemohl být bez toho muže. Než stačil své nejhorší obavy vyslovit na hlas. Ucítil kolem sebe magii, která mu pomohla se trochu uklidnit a volně se nadechnout.

„Harry, já ho nezabil, i když moc k tomu nescházelo." Silné paže si ho k sobě ještě víc přitáhly, tedy pokud se to ještě dalo. Harry pocítil nesmírnou úlevu nad tím, když zaslechl Severusova slova. Jeho tělo se uvolnilo a volně začal dýchat. Uvědomoval si kolem sebe Severusovu magii, která jeho nahé tělo zabalila, jako do hřejivé přikrývky. Harry vydechl čirým blahem.

„To je tak příjemné, jak to děláššš?" Odpovědi se mu nedostalo. Jemné prsty ho pomalých kruzích začaly po zádech kroužit, zaslechl tichý hlas.

,,Promluvíme si až se vzbudíš, teď odpočívej." Drobný polibek ve vlasech. Harry pochopil, že o tom Severus nechce teď bavit. Tak zkusil jiné téma a doufal, že bude mistr lektvarů o něco zdilnější.

„Máššš ten krásný černý dlouhý plášššť, co jsem ti dál ve svém snu nebo to byl jen můj výplod fantazie?"

„Ne nebyl to výplod tvé fantazie, mám ho. Tvá magie je velmi silná. Po celou dobu mě při boji s tím hlupákem ochraňovala." Harrymu na malou chvilku trvalo, než mu s cela došlo, co Severus vlastně řekl.

„Moje magie, ale tu já přeci nemám?" Pomyslel na půl zděšeně a zároveň zvedl hlavu a podíval se směrem, kde byli Severusovi oči, tedy aspoň v tom doufal. Zběsile zavrtěl hlavou.

„Ne to ne já nemohu mít magii to přeci nejde ne teď," Syčivá slova z něj šla, jako horká lavina a přitom stále vrtěl hlavou. Rázně odmítal to, co mu bylo před pár okamžiky řečeno. Bál se tak strašně se toho bál. Jeho magie je tak nevyzpitatelná a zlá. Vždy, když se u něj projevila, dopadlo to katastrofou a to tak, že někoho zranil nebo on ubližoval sám sobě. Vše si nyní plně uvědomoval. Myšlenky, které zapomněl nebo spíše nechtěl si je vybavovat se mu teď zas znovu objevili zcela jasně.

„Šššš." Jemný hlas a hřejivá dlaň, která se mu na jednou ocitla na levé polovině tváře.

„Tvá magie není nebezpečná, jen potřebuje, aby jí někdo naslouchal a rozumněl." Harry mu na to chtěl, něco namítnout, ale Severus spěšně pokračoval dál.