Muž bez tváře - snarry

71. Kapitola - Sobeckost

Harry

Nakonec ho znovu přemohl ten podivný spánek, ve kterém měl mladík pocit, že za ním přišel Severus a drží ho právě teď za ruku. Dokonce ucítil i onu krásnou bylinkovou vůni, ze které se mu vždy podlamovala kolena a dávala mu nesmírný pocit bezpečí, což se dělo i právě teď. Bylo nádherné zas a znovu slyšet ten krásný sametový hlas. Jestli je tohle sen, tak ať trvá co nejdéle, pomyslel si Harry. Cítil, jak ho Severus hladí jemně po ruce. Dotyk byl hřejivý a jemný.

„Už znovu sním, ale tentokrát je to velmi krásný sen," Zasyčel, což mu přišlo podivné a zároveň ho to dost naštvalo.

„Harry, ale já nejsem sen. Jsem tady a skutečný." Ozval se jemný, melodický hlas blízko Harryho obličeje. Harry v oné chvíli zadržel dech a srdce mu začalo bít o něco málo rychleji.

„Stačí, když otevřeš oči." Ozval se znovu hlas, který Harry nadevše miloval a přál si ho znovu a znovu slyšet.

„Ne, ty musíš být můj sen, protože pravý Severus Snape by mi nerozumněl ani jediné písmenko a už vůbec by za mnou nepřišel. Pravý Severus se má oženit a na mě musí zapomenout ,"Harrymu se při posledním slově rozklepal hlas a jeho krk se při těch slovech nepříjemně stáhnul a v očích ho začalo opět nepříjemně pálit, ale měl v plánu toho ještě mnoho říct, ale neřekl nic, jelikož Severusovy rty mu v tom zabránily. Harry na malou chvíli téměř zkameněl, ale hned na to se do polibku zapojil. Polibek byl jemný a plný lásky, ale jen do té chvíle, než si Severus vydobyl cestu do Harryho úst, kde začalo vášnivé tančení jazyků, které vůbec nebralo konce. Aniž by si to Harry uvědomil, zvedl ruce a položil je Severusovi kolem krku. Cítil, jak ho jemné ruce zvedly do sedu a přitáhly si ho k sobě na klín. Harry měl při tom polibku pocit, že se jeho tělo pomalu uzdravuje. Cítil se najednou plný síly a nejen to, cítil také něco velmi zvláštního, co pro něj bylo velmi nové.

„Měli bychom přestat, nebo-" Snažil se říct Harry souvislou větu v ten moment, když byl přinucen se malinko odtáhnout, aby mohl popadnou dech a podle toho, co slyšel i cítil, Severus na tom nebyl o nic líp. Oba museli chviličku počkat, až se jim dech vrátí do normálu. Harry měl stále zavřené oči. Bál se toho, co by se stalo, kdyby je otevřel. Uviděl by možná skutečného Severuse a jeho černé oči, ale jeho pohled by říkal - přišel jsem se s tebou rozloučit. Ne to ne, to by už Harry jednoduše nesnesl.

Harryho tělo sice v tomto momentě nesmírně toužilo po druhém muži, ale v jeho hlavě se začínal ozývat hlas rozumu, který mu napovídal, že tohle je celé špatně. Má přeci myslet na celý kouzelnický svět i na bratra, který musí společně se Severusem se zbavit té zrůdy. Pokud k tomu tedy dopomůže Severusova svatba s Richardem.

„Harry, já si tvého bratra nevezmu." Při téhle větě Harry bleskově otevřel oči, které musel ale ihned znovu zavřít, jelikož ho světlo začalo v tom okamžiku bolestně bodat do očí.

„Zatraceně." Ozval se hlas Mistra lektvarů znovu. Tentokrát tam Harry zaslechl kapku zloby, ale než se stihl zeptat, co se děje, ucítil kolem sebe Severusovu magii. Zvědavost ho v té chvíli přemohla a pootevřel oči. V ložnici se udělalo jakési přítmí. Harry si až teď uvědomil, že v místnosti byla tahle tma pořád. Chtěl se zeptat madam Pomfreyové, ale nevěděl jak, což ho přivádí k dalšímu dilematu. Pokud Severus je skutečný z masa a kostí, proč za ním přišel až teprve teď po tolika měsících? A co to Severus před malou chvíli vlastně říkal? Jak to, že mu Severus rozumí?" Neříkala mu náhodou madam Pomfreyová, že tuhle řeč ovládá jen pán Zla? Myšlenky mu teď momentálně v hlavě lítaly jedna přes druhou a na žádnou z těch otázek neznal odpověď a to ho poněkud znepokojovalo.

„Harry, všechno ti vysvětlím, ale nejdříve otevři malinko oči."Harry na malou chvilku váhal, vše se v něm opět sevřelo. Vše se rozplynulo v momentě, když ucítil jemný dotek prstů na své tváři.

„Pomalu Harry pomalu." Promluvil Severus jemně, když už to zkoušel po třetí, ale hned, jak jen na malou chvíli je otevřel, tak je musel opět znovu zavřít. Jediné, co mu v téhle chvíli jeho oči dovolily bylo to, že je mohl pootevřít.

„Bolí to Seve, já nemůžu," zašeptal Harry zoufale a vzápětí cítil, jak se jeho tělo začalo lehce třást a pomalu se do něj kradla zima.

„Ššš, nic se neděje Harry. Bolest v očích, kterou cítíš, časem zmizí, stejně tak i bolest, která ti koluje po celém těle. Vše dáme znovu společně do pořádku, slibuji," Hlas Mistra lektvarů zněl prapodivně nakřáple, ale možná se Harry jen plete.

Opět kolem sebe ucítil magii, která ho v tom momentě přijemně zahřála.

„Harry, já si tvého bratra nevezmu, ale vezmu si tebe," Pronesl Severus hlasem, který nesnesl žádnou námitku a jeho silné ruce si Harryho ještě víc k sobě přivinuly. Ten si hlavu položil na Severusovo rameno a tiše vydechl. Věděl, že by měl něco říct. Něco, co by bylo rozumné, ale nějak to nedokázal. Chtěl se alespoň jednou v životě zachovat tak říkajíc sobecky a vzít si Severuse. Muže, kterého miluje, bez ohledu na následky.

,, Miluji tě, Severusi,"zasyčel tiše. Severus mu na to nic neřekl. Místo toho ho už dnes podruhé políbil. Polibek Harrymu řekl víc, než pouhá slova a tentokrát to zašlo mnohem dál, ale ani jeden to už nechtěl zastavit.              

Tak, myslíte bude svatba?