Muž bez tváře - snarry

77. Kapitola - Náruč

Ahoj, moc se vám omluvám, že to trvalo tak dlouho.

Severus

Čím víc bolesti si muž bral k sobě, tím se Harryho mysl i podvědomí stávalo klidnější a jasnější, už zde nebylo tolik bolesti i temnoty.

Severus Snape pokračoval setrvale dál, aniž by si všímal, co se kolem děje. Stále šeptal tichá slova v cizím jazyce. Jeho magie byla kolem něj jako mlha, která měla černou a bílou barvu.

„Tvá smrt se kvapem blíží." Uslyšel najednou hlas Pottera, který se s čista jasna rozezněl mladíkovou myslí a sebou přinesl i Harryho strach i paniku. Profesor lektvarů pocítil další vlnu svého vlastního vzteku a tím způsobil, že Harryho vzpomínky zmizely. Muž opět pocítil to prapodivné škubnutí, které se podobalo přemaštění, ale tentokrát to bylo vše jiné. Černovlasým mužem se všechno kolem točilo, ale vše kolem sebe byl schopen vnímat i ovládat. Viděl zbytek Harryho vzpomínek, ze kterých si ihned vzal bolest. Poté jí opět přinutil vrátit se na své místo.

Severus věděl, že už stačí jen málo a bude u svého manžela a opravdu, jen co na to pomyslel, přestalo se s ním vše točit a už stál pevně na nohách, aniž by se mu podlomili. Ani nebyl zadýchaný, nebojoval o svůj dech. Místo toho, ale uslyšel znovu ten hlas, který ze srdce nenáviděl. Bleskově otevřel oči. Uviděl Harryho viset několik metrů nad zemí, celého od krve. Ruce měl v okovech, které byli přidělané dlouhému řetězu, který na první pohled vypadal zcela normálně, ale nebylo tomu tak a Severus to věděl i viděl. Cítil, jak Harry bojuje o každý svůj nádech. James Potter se tím náramně bavil. Byl tak zabraný do své zábavy, že si ani nevšiml, že za jeho zády stojí právě Severus Snape. Dál promlouval k Harrymu hlasem naprostého pomatence.

„Je krásné jaký ze mě máš strach, a bych pravdu řekl, bude mi to tak trochu chybět, ale co, něco se ve válce obětovat přeci, jen musí- "

„Ale můj manžel to nebude," promluvil Severus naprosto klidným hlasem, který, ale v sobě, měl, přislib smrti. Uvnitř něj to bublalo, jako ve vařícím kotlíku. Než ten idiot Potter stačil něco udělat či říct, smetla ho Severusova divoká magie, která byla plná zlosti a touhy ho zabít. Mistr lektvarů ho odhodil kouzlem stranou a ne zrovna jemně. Brýlatý muž skončil na druhém konci místnosti, kde se svezl bez vládně po zdi. Severus muže na malý moment muže ještě sledoval a přitom vyslal pár silných kouzel, které Pottra uvězní, než on bude mít čas se s tím idiotem vypořádat.

„Seve." Ozval se najednou velmi tichonký hlas patřící Harrymu. V tu chvíli si černovlasý muž hrůzou uvědomil, že se jeho mysl zabývala jen a jen tím , jak toho idiota Pottra zabít a Na to proč tu je s cela zapomněl.

„Harry!" Vykl hrůzou v hlase a přihnal se k němu. Pouhou myšlenkou zbavil mladíka pout, které s rachotem spadli na zem a s nimi vyčerpaný Harry. Severus ho, ale urychleně zachytil do své náruče.

„Lvíče jsem tu, jen vydrž vše bude dobré," hrdlil sebe jedno uklidňující slovo za druhým.

**

Harry

„TÝ-S P – šel," promluvil namáhavým a chraptivým hlesem. Krku ho bolelo a pálilo. Měl pocit, jako kdyby uběhl týdenní maraton bez s toho, aby se mohl napít. Každá kost či sval ho bolely, jako čert.

„Ššš nenechávej se." Promluvil na něj Severus jemným hlasem, který mu do uší zněl, jako hlas samotného anděla. Hlavou mu v tom okamžiku proběhla vzpomínka na muže, který se podobal právě na Severusovi.

,,To – s s – b – y – l – t – y," promluvil znovu, když mu to celé zapadlo do sebe. Severus mu na to sice neodpověděl, ale, něco v Harryho mysli mu našeptávalo, že muž, který ho právě drží v náručí mu právě čte myšlenky.

„Promluvíme ovšem později ano." Harry najednou ucítil kolem sebe hřejivé teplo, které se mu pomalinku spouštělo do těla.

„Už to bude dobré, Harry." Mluvil na něj dál jeho ochránce i manžel v jedné osobě. Neměl nejmenší potuchy, jak se Severus dostal do jeho mysli a bylo mu jedno. Hlavně že je tady.

„Chci domů," zašeptala jeho mysl zcela vyčerpaně Cítil, jak ho silné paže někam nesou. Harry v ten moment nesmírně rád, že necítí vůbec žádnou bolest.

„Tvé ruce jsou léčivé, necítím žádnou bolest," znovu zašeptal, aniž by otevřel ústa. Všude kolem sebe cítil jemnou bylinkovou vůni, která ho uklidnila natolik, že skoro zapomněl na Pottra, který ho ještě tolik mučil. Jediné co si v této chvíli přál, bylo ležet v té hřejivé a bezpečné náruči, ale jak mile na tohle pomyslel, ucítil, jak ho silné paže někam položily.

„Ne prosím neopouštěj mě," zašeptala jeho mysl panicky. Opět kolem sebe cítil svůj vlastní strach, který mu nedovolil se nadechnout.

„Pšššš Harry, jen dýchej ano." Promluvil na něj Severus hlasem, který ho vždy dokázal uklidit. I teď tomu nebylo jinak. Znovu se ho zmocňoval klid a mohl se opět volně dýchat.

„To je ono Harry jen dýchej." Ležel na něčem měkkém. Najednou měl pocit, jako kdyby to byla samotná Severusova náruč, že ho muž vlastně vůbec nepustil.

„Co je to na čem to ležím. Je to tvá náruč," najednou jeho mysl byla tak těžkopádná. Chtělo se mu tak strašně spát. Všemožně bojoval s únavou

„O - m - lo – vá- m – se - a – le - ch ce – se – mi – s - pát,"dostal ze sebe velmi ztěžka a zároveň velmi namáhavě polknul. Chtěl se ještě Severusovi omluvit za to, že ho takhle vidí, ale jeho vlastní ústa i mysl byla jiného názoru. Poslední, co vnímal, než nad ním únava úplně vyhrála, byla jemná látka, která mu dopadla na tělo, jako hřejivá přikrývka. V tom okamžiku kolem sebe cítil nejen bezpečí, ale i lásku. Lásku muže, který si pro něj přišel i do toho to pekla.    

Tak se severus konečně dostal k Harrymu. Co myslíte, jak asi dopadne James Potter?

Doufám, že se máte všechny dobře. Přeji vám krásný den.