Muž bez tváře - snarry

9. Kapitola - temná magie

„Myslíte si, že se Harrymu uleví?" zeptal se skřítek a přitom Severusovi podával namočený hadřík.

„Nevím, ale měla by mu klesnout horečka." promluvil muž tiše a položil chlapci hadřík na čelo. Ihned potom se otočil na skřítka a vyštěkl:

Zůstaň tu s ním, musím do ředitelny, kdyby se něco stalo, dej mi ihned vědět." Profesor nečekal ani na odpověď a odešel. Neměl na to čas. Chtěl, co nedříve být v ředitelně a vyslechnou toho kluka třeba i násilím, když to jinak nepůjde. 

*

„Jak je na tom Harry?" zeptal se okamžitě Brumbál jen, co mladý muž vstoupil do ředitelny, kde bylo plno lidí a všichni se snažili z toho fakana dostat odpovědi, kde ten lektvar vzal a od koho.

„Drží se," odpověděl Severus chladně a zůstal stát u dveří, ale tak, aby na všechny viděl, hlavně na toho Pottera.

Brumbál přikývnul a podíval zpět na mladého Pottera, který se tvářil, jako kdyby se ho to vůbec netýkalo.

Uvědomujete, si pane Pottere, co jste způsobil, svému bratrovi zeptal se, Albus hlasem, který používal, když byl opravdu naštvaný, ani jeho modré oči neměli obvyklé jiskřičky. Spiš se v nich dala vyčíst velmi velká zloba a zklamání. Všichni kromě Severuse se zatvářili ohromeně. Ještě nikdy neviděli, Albuse Brumbála takhle mluvit s tím Spratkem. Vždy se k němu choval mile a přátelsky, skoro ve všem mu vyhověl. Prostě a jednoduše ho považoval za svého vnuka.

Severusovy myšlenky přerušil tichý hlas.

„Už jsem vám přeci říkal, že nemám nejmenší tušení, odkud ho mám, prostě jsem ho dostal a opravdu jsem netušil, co to způsobí."

Brumbál se na Pottera zamračil. Chvíli ho bedlivě sledoval, oba muži poznali, že ten kluk nemluví pravdu.

„Pane Pottere, vy nám tady, tvrdíte, že jste nevěděl, co je to za lektvar?! Tak tedy se vás zeptám pouze jednou a chci slyšet čistou pravdu." Na důraz svých slov Severus povolil trochu své temné magie, kterou mu dal sám Temný pán na ochranu jeho syna. Nikdo ovšem netuší pravý důvod. Jeho magie začala pomalu kolem všech přítomných kroužit.

„Já..." Opravdu nevím... Věřte- mi," zakoktal se chlapec. Bylo na něm vysloveně vidět, že se začíná klepat strachy. Severus se tomu jen ušklíbl a udělal první krok k frackovi, který se začal třást ještě víc.

„Tak a dost!" vykřikl Black vztekle a postavil se na nohy, vytáhl hůlku, namířil ji na Severuse a potom promluvil. „Nebudeš tady vyslýchat mého synovce jako nějakého vraha, to nedovolím."

Severus se tomu chladně zasmál, poté zvedl pomalu ruku a jedním mávnutím vyrazil Blackovi hůlku z ruky.

,,Tak heleď Blacku, tady jde o ně kolik dnů, možná i hodin, takže si tady přestaň vyskakovat a raději řekni tomu svému synovci, ať řekne pravdu, nebo to z něj dostanu jinak." Black se podíval na ředitele, ten jen, přikývnul. Black poznal, že u Brumbála pomoc nenajde.

„Copak jste se všichni zbláznili? Co nám po nějakém klukovi, který..." Dál se Black nedostal, protože ho Brumbál zastavil zvednutím ruky a potom se postavil.

„Važ slova, Siriusi. Uvědom si, že tady mluvíš o svém druhém synovci, který právě teď strašně trpí."

„Albusi, ten spratek nikdy nebude můj synovec! Já mám synovce jenom jednoho a ten sedí tady." V té chvíli nastalo v ředitelně tíživé ticho. Severus se musel silou vůle držet, aby na Blacka neseslal smrtící kletbu. Ředitel se zhluboka nadechl a velice pomalu promluvil na mladého Pottera. 

„Velmi jsi mě zklamal, chlapče. Doufal jsem, že svého bratra budeš mít rád."

„Není to můj bratr. Je to zrůda stejně jako jeho otec, který nám ničí všem životy. Rozhodl jsem se tedy, že zničím jeho plod. Chci, aby trpěl stejně, jako trpěla má matka." Severus se musel zhluboka nadechnout, aby se uklidnil a potom se otočil a bez jediného slova odešel z ředitelny.

Když dorazil do svých komnat, zaslechl výkřiky plné bolesti a zoufalství. Rychle se vydal do své ložnice. Když otevřel dveře, uviděl, jak se Harry kroutí na posteli a skřítek na něj tiše mluví. Aniž by si to Severus uvědomil, udělal něco, co ještě nikdy neudělal. Rázným krokem přešel k posteli. Dál ruce na Harryho spánky a zavřel oči.

„Harry!" zakřičel, když vstoupil do chlapcovy mysli, kde byla hluboká tma a také zima. Mladý muž vytáhl hůlku a sotva slyšitelně zašeptal. ,,Lumos."

„Pane, pomozte mi, já, už nechci," ozval se tichý, unavený hlas.

Severus se otočil na pravou stranu a tiše zalapal po dechu. Harry vypadal opravdu strašně. Byl jako oživlá mrtvola.

 „Merline,Harry, zašeptal a klesnul k němu na kolena. Přitom si sundal svůj černý plášť a zabalil do něj Harryho, který ležel na zemi na studené podlaze.

„Bo...Lí t...to," promluvil ztěžka Harry a zavřel oči.

„Já vím, Harry, já vím," zašeptal Severus jemným hlasem a pohladil chlapce po tváři. Z vlastních zkušeností věděl, co Harry prožívá.

„Mu... Sel jsem se sch...Schovat sem, ta-tady... Na mě n...Emůžou." Severus se k Harrymu sklonil, políbil ho lehce na čelo.

„Udělám všechno, co budu moci, abych tě z toho dostal, přísahám."

Harry pomalu otevřel oči. „Nerozu...Mím pa...Ne proč... Mi- chcete- pomoci? M...Yslel jsem, že... Mě, už nechcete... Vidět- proto... Jste... Mě dal... K těm.. Lidem..."

„Ššš, to není pravda Harry, " přerušil ho.  ,,Bojoval jsem o to, abys u mě mohl zůstat, ale ředitel trval na svém, že musíš být u své rodiny." Harry se na chvíli na Severuse díval a potom zvedl ruku, chvíli jí držel zdviženou. Bylo na něm vidět, že chce něco udělat, ale neví, jestli smí. Severus se posunul tak, aby seděl u Harryho hlavy, ale aby se mohl zády opřít o stěnu. Nohy si pohodlně natáhl. Harry se na něj chvíli překvapeně podíval. Severus ho opatrně chytl za ruku, kterou měl chlapec stále lehce zdviženou. V ten moment se na Harryho tváři objevil malý, ale přesto šťastný úsměv.