Muž bez tváře - snarry

31. Kapitola - Vampír

„Proč jsi sem vlastně přišla?" zeptal se, když se v klidu usadili. Sledoval, jak se setra jeho ženy nervózně začala ošívat.

„Přišla jsem tě požádat o pomoc, Severusi, nebo spíš jsem tě přišla požádat o pár lektvarů." Val se na chvíli odmlčela, aby se zhluboka nadechla. „Víš, Severusi, můj muž byl přinucen Pánem zla proměnit jednoho chlapce." v tu chvíli se Severus v křesle více napřímil.

„Jeho proměna neproběhla tak, jak měla, když se promění v noci na vampíra, udělá se mu na zádech hrb a trpí bolestmi."

„Jaké lektvary by to měly být?" zeptal se hlasem, který používal při hodinách, ale zároveň napjatě čekal, co mu žena odpoví. Začal mít totiž nepříjemný pocit, že se dozví, něco, co se mu rodně líbit nebude.

„Jen na bolest. Ve dne ten chlapec většinou leží na posteli nebo kouká z okna. Snažím se ho rozmluvit, ale on o to nestojí. Jediné, co o něm vím je to, že se jmenuje Harry..."

„Jak dlouho u vás ten kluk je?" skočil jí do řeči a s ještě větším napětím čekal, co mu Val odpoví. Valerie se zatvářila smutně, ale v jejích očích byl také vidět ryzí vztek.

„Před měsícem to Paul udělal. Přeměnil ho." Severus se, už chtěl zeptat, proč k tomu byl její manžel přinucen. Znal Paula natolik dobře, aby věděl, že vůdce mocných vampírů by se nenechal jen tak zahnat do kouta.

„Nevím, Severusi, čím ho k tomu Pán zla přinutil, ale věř mi, Paul si to strašně vyčítá. Sám neví, jak to mohl udělat. To Paul mě za tebou sám od sebe poslal. Jak už jsem ale řekla, chlapcova proměna se tak úplně nepovedla. V noci je vampír s hrbem a ve dne chlapec bílou maskou, řekla Vál, jako, kdyby mu četla myšlenky a přitom si dala pramen vlasů za ucho.

„Maskou, co tím chceš říct? Harry přeci nosí masku jen na levé půlce tváře." Severus se zvedl z křesla a začal chodit po místnosti.

„Ty toho kluka znáš?" ozvala se Valerie po chvíli.

„Ten kluk je Harry Potter," řekl, aniž by se na svou švagrovou podíval. Měl vztek sám na sebe, že to vůbec byl schopen dovolit, aby se Harrymu něco takového stalo. Severus se najednou zastavil a podíval se na Val.

„Musím ho vidět," řekl hlasem, který nesnesl žádných námitek. Valerie ale zavrtěla hlavou.

„Nevím, proč ho chceš vidět, Severusi, když rodinu Potterových nemůžeš vystát, a navíc Paul by ho k tobě stejně nepustil. Smím tam jen já a on."

„Ty jsi..." rychle si jí prohlédl.

,,Ano, jsem, a než mi položíš další otázku, tuhle mojí lidskou starou podobu mám pomocí kouzel."

*

Druhý den Severus vařil lektvar proti bolesti ve velkém množství. Domluvili se s Val, že pokud nebude moct za Harrym, bude mu moct alespoň tímto pomáhat od bolesti. Vstával ještě za tmy, aby stihl uvařit velkou dávku, než půjde učit.

**

Val neustále vrtalo hlavou, proč se Severus tak zajímal o chlapce. Dokonce jí dal více lektvarů, než bylo nutné, a řekl jí, že si dnes večer může přijít pro další várku. I když byla více než překvapená, byla za to ráda, zvláště potom, co se dozvěděla od svého manžela, že byl Harry povolán k Pánovi zla. Paul i ona z toho byli nervózní. Za ten měsíc si na chlapce zvykli a pomáhali mu, jak jen to šlo.

„To jsi tam nemohl zůstat s ním?!" řvala Val hlasem plným vzteku. Byla na svého manžela strašně naštvaná, že její chlapec je tam s tou zrůdou sám.

„A co jsem podle tebe měl asi tak dělat, když mi Pán zla řekl, že mám odejít," řekl Paul naprosto klidně a dál se věnoval knize. Valerie přestala chodit po knihovně jako lev v kleci a podívala se na svého manžela pohledem plným zloby.

,,Copak si neuvědomuješ, v jakém stavu byl před týdnem, když ho Lucius přinesl?"

„Já si myslím, Val, že ses na toho kluka až moc upnula."

**

Harry cítil, jak ho někam nese. Vše ho neskutečně bolelo, ale to nebylo nic proti tomu, co ho ta hadí zrůda donutila udělat. Bylo mu zle ze sebe samotného.

„Hlavně vydrž, kluku, a všechno bude v pořádku," mluvil na něj jemný hlas.

„Severusi," zašeptal Harry slabým hlasem.

„Hochu, já nejsem Severus, ale slibuji ti, že ho co nejdříve uvidíš."

Harry se ztěžka nadechl a zašeptal. „Chci ho vidět, prosím. Pokud nejsem tak úplně zrůda, co chce jenom krev." Harry měl po celou tu dobu zavřené oči a bylo mu jedno, s kým mluví. Jediné, co si přeje, je být zpět tam, kde se cítí šťastný a v bezpečí. Jenom měl velkou obavu z toho, že ho Severus zavrhne, až se dozví, čím byl Harry nucen se stát a to jenom proto, aby si ta zrůda zachránila svůj zatracený život.

Lord Voldemort, hadí zrůda, se totiž vůbec před Harrym netajil tím, že kousíček duše jeho samotného je právě v Harrym a že musí udělat opatření.

„Ale prosím tě, jsi velmi silný vampír, ale odoláváš krvi opravdu bravurně. Vím od Val, že ti tajně shání krev a krevní banky. Prý jsi jí o to písemně poprosil," přerušil tok Harryho myšlenek jemný hlas.

„Nechci být zrůda jako Satan pokaždé, když za mnou přijde. Tak mi začne vyprávět, jak je úžasné někoho vysát, ale to já nechci."  Nastalo ticho, ve kterém byly slyšet kroky muže, který ho nesl.