Muž bez tváře - snarry

48. Kapitola - vše je jinak

**

Harry o tom přemýšlel necelé tři dny, než se konečně rozhodl, zeptat se Lily Potterové na Severuse. Nevěděl, jestli v tomto světě nějaký Severus Snape vůbec existuje, a pokud ano, tak jestli ho Severuse vůbec zná. Tyto myšlenky se mu honily hlavou. V poslední době neustále, vlastně nemyslel na nic jiného než na toho muže, který mu tolik chyběl a měl ho plnou hlavu, i své srdce, co, když se od své matky dozví, že žádný muž Severus Snape není, neexistuje. Ne tohle se nestane, Severus tu musí být. Harry zvedl ruce a položil si je na spánky, které si lehce dlaněmi stisknul. Měl pocit, že mu z toho přemýšlení pukne hlava, ale to nebylo to nejhorší. Harry vlastně neměl, kdy se Lily Potterové na to zeptat. James Potter měl tento týden v práci volno, aby mohl bezpečně dopravit svého druhého syna do Bradavic, kde nastoupí do šestého ročníku.

Harryho dumání přerušilo až lehké klepání na dveře a ihned na to se ozval, hlas Lily.

„Harry! Pospěš si, za necelou hodinu má dorazit na večeři ředitel Bradavické školy. Tak se připrav, hábit jsem ti dala do skříně," mluvila na něj žena přes dveře.

„Jistě!" křikl na matku. Poté vyčkával, až uslyší vzdalující se kroky. Teprve potom si dál ruce ze spánku a tiše si povzdechnul. Poté se pomalu z postele, aby řekl pravdu, vůbec se necítil na to jít dolů a tvářit se spokojeně a, už vůbec nechápal, proč chce najednou zčista jasna ředitel Bradavic, aby byl u i on u večeře přítomen. Věděl, od své matky že Bradavický ředitel je velmi vážený člověk a všichni ho v kouzelnickém světě respektují a váží si ho. Prý je to velmi mocný a také velmi bohatý kouzelník. Když se tohle od své matky dozvěděl, nemohl pochopit, proč ten muž chce poznat právě jeho. Vždyť on přece v kouzelnickém světě nic neznamená, on vlastně údajně vůbec neexistuje. Kdo ten kouzelník vlastně je? Že by Albus Brumbál? Kdo ví. Na tuto otázku měl Harry dostat odpověď již velmi brzy.

*

Pět minut po sedmé hodině večerní, stál před velkým krbem v obývacím pokoji. Na sobě měl černý hábit, který vypadal velmi luxusně, ale Harry se v tom cítil krajně nepohodlně. Všude ho to škrábalo, ale přesto se snažil vypadat klidně. Harry se pomalu rozhlédl po ostatních, kteří vypadali značně nervózně. Lily si neustále upravovala své červené dlouhé šaty, které jí nesmírně slušely. James netrpělivě přešlapoval na místě. Richard si zase neustále upravoval kravatu. Na jeho čele byly kapičky potu.

„Chlapče, nezapomeň se chovat rozumně," promluvila, Lily směrem k Harrymu. James také vypadal, že chce něco říct, ale to už zasyčel letax a v krbu se objevily zelené plameny. Harry se rychle podíval tím směrem a v ten moment přestal dýchat. V krbu totiž stál muž, o kterém si Harry myslel, že ho už nikdy neuvidí. Srdce se mu rozbušilo tak moc, že měl pocit, jako by mu mělo vyskočit z těla.

Z krbu totiž pomalým krokem vystoupil Severus Snape. Jak jeho pohled, tak i jeho tvář byla chladná. Při pohledu na něj, Harryho radost trochu klesla, protože to znamenalo jediné, že Severus vůbec neví, že nějaký mladík se jménem Harry existuje, ale kdo ví? Možná se Harry plete. Severus to jen hraje. Proč by chtěl tento muž jinak vidět a poznat jiné vysvětlení proto není. Harry lehce zatřepal hlavou. Ostrá bolest mu projela hlavou. On byl nucen se zhluboka nadechnout a tiše doufat, že si toho nikdo nevšiml. Ticho, které místnosti panovalo, přerušil, až hlas Jamese Pottra.

„Dobrý večer, pane Snape, už na Vás čekáme," řekl obrovským úsměvem a natáhl k Severusovi ruku.

„Také vám přeji krásný večer," odpověděl Severus velmi zdvořile a ruku Jamese přijal. Pak se Severus a podíval na Lily, která se při jeho pohledu lehce začervenala.

„Velmi rád Vás opět vidím," Lily." Žena se na Severuse lehce usmála a řekla: „Je nám velkou ctí Vás opět vidět." Lily se lehce poklonila, což Harrymu přišlo velmi podivné, ale neměl čas se nad tím nějak zabývat, protože ho James chytil za paži.

„Pane Snape, dovolte mi, abych Vám představil svého druhého syna. Tak tohle je Harry." S těmito slovy do něj strčil, což Harry opravdu nečekal a klopýtl o vlastní nohu. Než se nadál, padal obličejem k zemi, už čekal velmi tvrdý pád, když ho najednou chytily silné paže. Harry s pomalým nádechem otevřel oči, které si ani neuvědomil, že je zavřel. Pohlédl do tváře Severuse, který ho pevně držel kolem pasu. Jeho paže ho na malý moment držely u sebe. V Harrym to vyvolalo vzpomínky na jejich úplně první setkaní. Tam na té zahradě také mistr lektvarů zabránil tomu, aby upadl.

Severusovy oči byly chladné a tvrdé jako kámen. Mladík z toho pohledu nedokázal vyčíst žádné emoce. Harrymu se v té chvíli potvrdily jeho nejhorší obavy. Hrdlo se mu nad tím zjištěním stáhlo a v očích ho začalo nepříjemně pálit.

„Velmi se Vám omlouvám, pane," špitl velmi tiše.

„Nic se nestalo, pane Pottere. Je zcela očividné, že neumíte chodit po rovině." S touto mírně jedovatou poznámkou ho muž pustil.

„Omlouvám se za svého syna, je trochu nešikovný," začala se ihned na to omlouvat Lily. Harry sklopil zrak k zemi a stoupl si kousek stranou. Bylo mu opravdu strašně. Měl pocit, že se dusí. Srdce měl rozbité na milion kousíčku, co je bolest hlavy proti bolesti v srci. Chtělo se mu brečet, řvát na celičký svět. Copak on nemá právo na lásku? Co provedl tak strašného, že i to málo mu je odepřeno? Na onu otázku sám sobě nedokázal odpovědět.

*

Večeře probíhala tiše, nikdo se nesnažil o rozhovor. Bylo slyšet jen cinkání poháru a příborů. Harry si nandal velmi malou porci, ale stejně nic nesnědl, protože nemohl. Žaludek měl na vodě a začal nesmírně ho bolet při pohledu na jídlo. Po celou dobu na sobě cítil pohled, ale zrak od talíře nezvedl. Severus seděl na židli vedle něho.

„Smím se zeptat, už jste viděl moji žádost, pane Snape?" promluvila, najednou Lily. Harry, už to nemohl vydržet musel jít do svého pokoje. zvedl zrak od svého talíře s úmyslem říct, že už nemá hlad a půjde si lehnout, už otevíral ústa, aby to sdělil, když najednou na svém koleni ucítil teplý dotek. Tento dotek v něm vyvolal, mnoho pocitů dech se mu téměř zastavil a srdce mu tlouklo, jako splašené. Hlava se mu začala točit. Musím pryč a to hned, pomyslel jsi s panikou.

„Jistě madam, Vaši žádost jsem dostal, ale ještě jsem se na ní nestihl podívat. Jak jistě víte, hodně cestuji a vracím se sem jen začátkem školního roku. Jinak mě v Bradavicích zastupuje profesorka Minerva McGonagallová, ale to jistě také víte," odpověděl jí hluboký sametový hlas. Harry se Velmi pomalu zvedl od stolu s omluvou, že se necítí dobře a vydal se pomalu ven na zahradu s domněním, že mu čerstvý vzduch udělá dobře. Na to, že měl v úmyslu jít původně do svého pokoje na to zcela zapomněl. Jeho myšlenky se v té chvíli motaly jedna přes druhou i pocity o sobě dávaly silně vědět.                                                                                                                                                                             

Myslíte si, že to Srverus jenom hraje a nebo Harryho skutečně nezná?