Muž bez tváře - snarry

26. Kapitola - Lvíče a had

,,Tím chcete řici, že..." Harry na sucho polkl a nebyl schopný větu dokončit.

Pan Snape se natáhl pro jeho ruku a položil mu do dlaně minci. Harry jí sevřel a podíval se do černých očí.

„Pokud vezmu do ruky já druhou minci, stane se to, že nás spojí na věky."

„Ale vy máte přeci rodinu a já nechci být příčinou jejího rozpadu. Ano, byl bych moc rád, kdybychom mohli být spolu, ale ne za tuhle cenu."

„Ale Harry, to přeci vím, ale svojí manželku jsem nikdy nemiloval. Byl to sňatek z rozumu a povinností, a pokud nás mince teď spojí, nic se nezmění. Možná jen to, že tě budu moct lépe chránit." Harry najednou pocítil smutek.

„Aha, takže vy to chcete udělat jen z povinnosti." Smutek mu byl slyšet i v hlase.

„Ne, Harry, tak to není. Chtěl jsem ti tím říct, že tě mám moc rád a nechci tě ztratit a pokud budeš souhlasit a mince nás přeci jen spojí, tak bych rád prozatím udržel v taj..." Víc už profesor říct nestihl, protože ho Harry umlčel motýlím polibkem.

„Budu to brát jako souhlas," promluvil pan Snape zcela překvapený, když se od sebe odtáhli.

,,Asi jsem blázen a velmi dobře vím, že to nebude snadný, ale ano, souhlasím." Harry si přišel jako malý kluk, který neví, co chce. Nejdříve tak úplně nesouhlasí pak zase ano. Měl toho v hlavě tolik, že měl pocit, že mu snad praskne. „Mám něco odříkávat?" promluvil po chvíli tak trochu s obavou. Pan Snape na to jen zavtěl hlavou a vzal do ruky i druhou minci. V tu chvíli se mince rozzářily. Harry otevřel dlaň a se zatajeným dechem sledoval dění před sebou. Každá mince se rozzářila jiným světlem, jedna byla čistě bílá a druhou, kterou měl na dlani profesor, zářila černě. Chvíli se nic nedělo. Mince jen takto zářily. Harry už si myslel, že se nic nestane, ale spletl se. Ony barvy najednou rychle vytryskly nahoru a nahoře splynuly v jedno.

„Krásné," vydechl a odtrhl pohled od červenobílého kruhu, který se kolem nich vytvořil, a podíval se na Severuse. V ten moment si ale něco uvědomil. On najednou může oslovovat pana Snapea jeho jménem, nic mu v tom nebrání.

„Jsi volný Harry, už nejsi připoutaný k mé zatracené manželce, vše je pryč."

„Vážně, Severusi, opravdu?"

„Ano, už ti nic nebrání mě oslovit jménem." Harry pocítil takové neuvěřitelné štěstí, že udělal první věc, co ho napadla. Prostě a jednoduše se nahlas rozesmál, ale nebyl to smutný smích. Ba naopak, byl plný štěstí a úlevy. Byl přeci svobodný, mohl si dělat, co jen chce. Radostně muže objal. Severus mu dal ruce kolem zad a ještě více si ho k sobě přitáhl. Harry zavřel oči a užíval si tento okamžik plnými doušky.

Oba muži si ani nevšimli, že kruh kolem nich zmizel.

*

Harry cítil štěstí ještě několik dní, ale jak se říká, nic netrvá věčně.

Když se Harry dnes ráno probudil, cítil se divně. Záda ho bolela tak strašně, že se sotva pohnul. Odhodil přikrývku a s velkou námahou se postavil. Udělal několik malých kroků dopředu. Bolest v zádech trochu povolila. Doplazil se do koupelny, kde udělal všechno potřebné. Poté se chtěl vrátit, ale v ten moment se mu zatočila hlava a pohltila ho hluboká tma.

**

„Jak je na tom, Poppy?" vyptával se ihned ředitel, jen, co vešel na ošetřovnu. Poppy se na ředitele usmála.

„Dobře, Albusi, před chvíli se probudil, ale jen na chviličku. Je neuvěřitelně vyčerpaný. Divím se, že to vydržel tak dlouho."

Albus se na starou ženu jen smutně usmál a tichým krokem přešel k posteli, na které ležel chlapec. Vyčaroval si židli vedle postele, na kterou si poté sednul.

„Co nám to děláš, Harry?" vydechl ztrápeně. Vzal chlapce za ruku a tiše chlapce sledoval, který, i když spal, tak měl tvář napjatou a plnou bolesti.

„Voldermort ti nedá ani teď pokoj. Kéž bych ti mohl pomoci, drahý chlapče."

„Ty ho máš hodně rád." nebyla to ani otázka, spíše konstatování, které řekla Poppy.

„Beru ho jako svého vnuka, drahá Poppy. Chtěl jsem s ním dnes oslavit jeho šestnáctiny, které jsem určil na dnešek." Chvíli nastalo ticho, v kterém byl slyšet Harryho pravidelný dech. Ticho nakonec přerušila stará žena.

„Přinesl ho sem Hagrid. Prý ho našel v koupelně. Albusi, já jsem mu udělala ještě pár vyšetření a zdá se, že v chlapci koluje magie, ale je to magie, kterou Harry nemůže používat."

Albus tiše zalapal po dechu, tohle kdysi viděl. Některé motáci slouží v rodinách jako úložiště své matky nebo otce a je to proto, aby oni sami lepe, zvládali svou magii. Nositelé, kteří nosí jejich magii, jsou velmi často unavení a vyčerpaní.

,,Och Merline, co ještě na Harryho chystáš? Nevytrpěl si toho víc než dost?" Zašeptal ředitel zlomeně, protože více než s jistou věděl, že Voldemort tohle udělal jen pro svůj prospěch a vůbec ho nebude zajímat, jak se s tím popere Harry. Albus pustil Harryho ruku a složil hlavu do dlaní.

„Promiň mi to, Harry, selhal jsem." Starý muž si ani neuvědomil, že Poppy s pláčem odešla. Nejspíš také věděla, co to znamená.

„Pane řediteli," promluvil tichý hlas. Albus zvedl rychle hlavu a podíval se na Harryho, který na něj koukal s takovým klidem.

,,Ať je to cokoli, co kolem mě děje, už na to nejsem sám. Mám vás a Severuse." Řekl Harry a přitom si vytáhl rukáv hábitu trochu nahoru. V tu chvíli Albus ucítil neuvěřitelnou úlevu. Natáhl pravou ruku, aby se dotkl, Harryho zapěstí, kde měl Harry malé, tetovaní lvíčete a kolem malého těla měl omotaného hada.

Tak, co vy na to:)