Muž bez tváře - snarry

91. Kapitola - Slavnostní hábity

Harry

„Určitě si viděl hezčí kluky, nebo sspíše muže, než jsem já, a navíc já krásou zrovna neoplývám," zašeptal rozpačitě a raději otočil hlavu zpátky k plamenům. Ozvaly se tiché kroky. V zrakovém poli mladíka se objevil mistr lektvarů, který si klekl před křeslo. Ihned Harrymu naskočila vzpomínka, jak starší muž takto klečel před několika hodinami. Ucítil chladný dotek dlaní na svých kolenou.

„Harry, ty jsi vzácná bytost, která je krásná uvnitř a stejně tak i na povrchu. Mám tě velmi rád a neumím si svůj život bez tebe přestavit. Vím, že ti tohle neříkám zrovna dvakrát často, ale časem se to naučím říkat a budu ti to říkat tak často, jak budu moc, protože vím, že ty to potřebuješ slyšet," mistr lektvarů k němu mluvil jemně a tak láskyplně. Harry cítil, jak mu něco vlhkého a teplého stéká po tváři. Rychle si slzu setřel hřbetem ruky a podíval se na svého muže.

„Já přeci vím, že mě máššš rád, už několikrát jsi mi to i dokázal. Já žádný jiný důkaz nepotřebuji," Položil kousek čokolády zpátky na stůl. V duchu poděkoval Merlinovi, že není od ní špinavý. Podíval opět na Severuse, v jehož černých očích bylo tolik lásky, až se mu znovu zatočila hlava.

„Sseve," zhluboka se nadechl, aby své emoce dostal pod kontrolu. Natáhl ruku, ve které ještě před malou chvilku držel čokoládu a vzal Severusovu pravou ruku do své. Ještě jednou se zhluboka nadechl a pak promluvil.

„Já jen nemohu za žádnou cenu uvěřit tomu, že tě přitahuji a líbím se ti právě já - " K další větě už se nedostal, jelikož se k němu Severus rychle přiblížil, vzal jeho tvář do dlaní a dravě ho políbil.

„Já, jses-m, al –e nes –kočil," Snažil se říct a zároveň se snažil oplácet divoké polibky, ze kterých se mu ztrácel dech. Severus se od něj odtáhl a do ucha mu zašeptal svůdným hlubokým hlasem.

„Myslím, že mluvení už bylo více než dost. Teď a v tomto okamžiku myslím, že je na čase ti znovu ukázat, jak moc pro mě znamenáš a nejen to, ale ještě mnohem víc," Harry tiše zasténal, když mu Severus lehce stiskl svými zuby ušní lalůček. Na to, co chtěl říct před tím zcela zapomněl, aniž by si to uvědomil, pohnul rukou, kterou měl stále ve svém rozkroku. V tom okamžiku se mu boky pohnuly do předu a z úst mu vyšel další sten. Tentokrát mnohem hlasitější. Než stačil udělat další pohyb rukou, chytil ho Severus za ruku a odtáhl jí. Harry zaskučel, jelikož jeho úd toužil po uvolnění.

„Nech mě," Zašeptal svůdný hlas a silné paže ho zvedly z křesla a nesly ho do ložnice.

**

Když se Harry podruhé probouzel. Cítil bolest po celém těle, ale tato bolest nebyla vůbec nepříjemná, spíše naopak. Šťastně se usmál a sáhnul na místo vedle sebe, které bylo ovšem prázdné. Mladík otevřel bleskově oči a podíval se na oné místo. Smutně vydechl. Tak trochu čekal, že tu Severus bude a užijí si společné ráno. Hlavou mu proběhla vzpomínka na včerejší noc. Okamžitě ucítil, jak mu začínají hořet tváře. Nikdy by si nepomyslel, že Severus Snape – mistr lektvarů a nyní již i ředitel Bradavic, dokáže být tak něžný a pozorný. Při jejich milování Harryho tělo zlíbal kousek po kousíčku. Něžně a jemně, až si mladík myslel, že z toho zešílí. Prosil a skučel a sténal. Chtěl víc a víc.

Rychle zavrtěl hlavou, opřel se o ruce a vytáhl se do sedu. Rozhlédl se po ložnici, která se zdála být zcela stejná. Postel s nebesy, malý stolek, na němž byla váza s růžemi, dvě křesla, která stála u stolku. Pak zde bylo okno, které se nacházelo naproti dveřím z ložnice. Mladík se podíval na poslední věc, která se v místnosti nacházela a tou byla velká, černá šatní skříň.

„Něco, je tu jinak," pomyslel si a rozhlédl se ještě jednou pomaleji. Vše se zdálo na první pohled stejné. Podíval se znovu na šatní skříň a v ten moment mu to došlo.

Hábity. Na skříni na ramínkách visely dva krásné slavnostní hábity. Jeden byl dlouhý a bílý se zlatým opaskem, druhý byl smaragdově zelený, také se zlatým opaskem, ale to nebylo vše. Nahoře vlevo na rameni měl něco vyšité.

Harrymu to nedalo, shodil nohy z postele a vklouzl nohama do hnědých bačkor. Přitom natáhl ruku a vzal bílý župan, který byl přehozený přes pelest postele. Poté se zvedl a oblékl se. Jeho kroky přitom už mířily k těm krásně vypadajícím hábitům. Natáhl pravou ruku a prstem zlehka přejel po látce, která byla jemná a příjemná na dotek.

„Nádherné," zasyčel. Látka mu krásně klouzala mezi prsty. Sáhnul i na ten bílý, které byl nejspíš ze stejného materiálu. Zrak mu sklouzl k výšivce na zeleném hábitu. Byl to Bradavický erb. Mladý muž neodolal a zlehka po něm přejel prstem.

„Krássné, ale co to má být? Hábity ještě k tomu slavnossstní, proč?" Syčel do prostoru, aniž by si uvědomil, že to syčí vlastně nahlas. Byl do svých myšlenek tak zabraný, že ani nezaslechl vrznutí dveří. Následovně někdo vstoupil do ložnice s podnosem plným jídla.

„Už si vzhůru?" promluvil hluboký hlas a přitom nohou zavíral dveře. Harry sebou lehce ucuknul a několikrát musel zamrkat, aby se vrátil do přítomnosti.

„Vidím, že mé překvapení, už si odhalil, "Harry se otočil na Severuse, který zrovna pokládal podnos na stolek.

„Jsou krássné, jen nevím, na co jsou," mistr lektvarů k němu přešel pomalým krokem a na rtech měl lehký úsměv. Mladík se otočil zpátky a znovu svým zrakem přejel hábity od shora, až dolů. Hrdlo se mu přitom nepříjemně stáhlo a srdce mu začalo bušit, jako splašené. Začal totiž tušit, o co tady jde.

„Myslím, že na to přijdeš sám," zašeptal mu do ucha, když si mu stoupnul zády a objal ho kolem pasu.

„Mysslíš to vážně?" Dostal sebe a přitom se snažil zhluboka dýchat. Hlavu lehce zaklonil a opřel si jí o rameno za sebou. Dvě silné paže si ho přitáhly ještě víc k sobě.

Tak, co to asi bude? co myslíte, co Severus asi plánuje.

Přeji vám všem hezký večer.