Muž bez tváře - snarry

28. Kapitola- Jedna slza

„Chápu tvé jednaní, ale to ovšem neznamená, že to schvaluji."

„Já jsem jen chtěl, aby Weasley neviděl můj panický strach z něho. Můžu se snažit, jak chci, zapomenout ale nejde..."

„Šššš, Harry, vše je v pořádku, už je pryč." Harry ani přesně nevěděl, kdy si k němu starý muž kleknul a kdy ho objal. Slzy a tichý pláč si jednoduše našly cestu ven.

„Pojďme Harry, myslím, že je nejlepší čas, abychom někoho slečně navštívili."

„Koho,pane?" zeptal se nejistě.

„Uvidíš, pojďme," usmál se na něj ředitel a to dalo Harrymu malou naději, že to nebude nic zlého. Počkal, až se Brumbál postaví, teprve potom se postavil i on.

Cesta proběhla v tichosti. Harry měl po celou dobu pocit, jako by tuhle cestu znal.

Najednou se ale ředitel zastavil a tím byl nucen zastavit i on. Teprve teď si všiml, že stojí před nějakými dveřmi.

„Pane, co tu děláme?" zeptal se tiše. Ředitel mu ale nedopověděl, místo toho se usmál a podal mu malý kousek pergamenu se slovy: „Dej tohle osobě, která bude uvnitř." Harry si od něj kousek pergamenu váhavě vzal a pomalu přikývl.

„Kdo tam na mě čeká, pane?" zeptal se s nepatrnou obavou v hlase. Brumbál mu na to opět nedopověděl. Položil mu ruku na levé rameno a snad s ještě věším úsměvem řekl: „,Neboj, se a jen běž." Než stačil Harry něco říct, ředitel se otočil a spěšným krokem se vydal pryč. Harryho zrak padl opět na dveře. Aniž by o tom nějak zvlášť přemýšlel, tiše zaklepal.

„Dále!" ozval se z druhé strany hluboký naštvaný hlas. Harrymu se na moment zastavil dech, ale dveře pomalu otevřel a ještě pomaleji vstoupil dovnitř. Muž seděl za svým stolem a něco psal.

„Jdete pozdě, pane Malfoyi, váš trest začal před necelou minutou. Tamhle máte práci. Jistě víte, co s tím. Tak se pusťte do práce, nemám na vás celou noc," řekl, aniž by přestal psát.

No teda, jsem rád, že se Severus nezlobí na mě. Teď už zcela chápu ty malé děti, které skončily v poslední době na ošetřovně, pomyslel si a rozhodl se, že Severusovi neřekne, kdo je. Pomalu šel tedy k malému stolu, který byl na druhé straně místnosti. Na stole na něj čekali žáby a pavoučí nožky. Harry se zatvářil znechuceně, ale i přesto vzal do ruky nůž.

„Hlasitěji by to nešlo?" promluvil Severus ledovým a zároveň naštvaným hlasem. Harry na to nic neřekl. Věděl, že by ho hlas prozradil.

,,Odpovězte mi, pane Malfoyi, nebo budete mít další školní trest." Harry položil nůž společně se žábou a otočil se na Severuse. Chvíli ho bedlivě sledoval. Muž stále něco psal.

„Dobrá, pane Malfoyi, řekl jste si o to. Máte další školní trest, zítra u pana školníka v osm večer a teď zmizte."

„Opravdu mám odejít?" promluvil konečně. V tu chvíli Severus přestal psát a pomalu zvedl hlavu a podíval se na mladíka

„Harry" vydechl tiše.

**

Severus nemohl uvěřit, že ho vidí stát přímo před ním.

,,Odkdy se dávají školní tresty odpoledne?" zeptal se Harry. Severus odložil brk a zvedl se. Přešel k němu a pomalu mu sundal kápi z hlavy a vzal jeho obličej do dlaní.

„Harry." zašeptal jemným hlasem. „Co ty tady?"

**

,,Profesor Brumbál, mě sem zavedl. Prý je čas, abych tě navštívil. A teď už asi tuším proč. Jo také ti mám dát tohle." Vytáhl z kapsy pergamen, který si tam dal před tím, než začal krájet. Podal ho Severusovi, který sundal ruce z Harryho tváří a vzal si pergamen. Hned ho rozložil a začetl se

„Co tam píše?" zeptal se Harry po chvíli zvědavě, když viděl, jak se mistr lektvarů tváři.

„Nic," řekl muž, papírek si dal do kapsy svého hábitu a podíval se na Harryho.

„Jak se cítíš?"

„Proč se ptáš? Bylo snad na tom pergamenu něco o mně?" zeptal se, trochu nejistým hlasem.

„Ne nebylo, ale vidím na tobě, že nejsi ještě zcela v pořádku." odvětil muž, přitom si Harryho přitáhl do náruče a pevně ho objal.

„Cítím se dobře, Severusi, jen jsem stále trochu unavený." Harry byl překvapený, že ho Severus objal ihned potom, co si pergamen přečetl, ale zároveň si objetí užíval plnými doušky. Tolik mu chyběla. Severusova uklidňující vůně a jeho náruč.

„Myslím, že bys měl zkontrolovat, jestli jsem udělal dobře trest za toho nafoukance," promluvil Harry po dlouhé chvíli.

,,Ano, máš pravdu, měl bych se podívat na tvou práci, ale myslím, že to může počkat. Teď ti ale musím, něco říct." v té chvíli se Harry celý napjal.

,,Neposílejte mě pryč prosím!" vykřikl Harry první myšlenku, která mu proběhla hlavou.

Severus ho pustil. V té chvíli pocítil bolest a zoufalství.

„Harry," zašeptal Severus a znovu vzal mladíkovu tvář do dlaní.

,,jak tě mohlo, proboha, napadnout, že bych tě chtěl poslat pryč?"

Harry se zhluboka nadechl a řekl. „Nebyl jsi za mnou ani jednou jedinkrát a dnes pro mě přijde profesor Brumbál. Tak mě teď napadlo, že mě chceš poslat pryč." Během svého mluvení zavřel oči. Nechtěl, aby Severus viděl ty slzy, které se mu draly do očí, ale přeci jen jedna osamělá slza mu stékala po tváři.