Muž bez tváře - snarry

18. Kapitola - Draco Malfoy

Opatrně vyklouzl mysli plné nejistoty a strachu. Harry se na něj najednou díval tak oddaně a s láskou. Severus nevěděl, co si má počít, tak udělal první věc, co ho napadla.

„Měli bychom se najíst." Ihned, jak promluvil, se na stole objevily talíře s polévkou.

„Dobrou chuť," popřál Harrymu, který mu to tiše oplatil. Jedli v tichosti. Severus ho po celou dobu zcela nepatrně pozoroval. Chlape, se zdál trochu nervózní, ale jinak, co se týče stolování, si vedl velmi dobře.

„Dáš si ještě něco, Harry?" zeptal se, když dojedli a talíře zmizely. Mladík nejprve zavrtěl hlavou, teprve pak promluvil.

„Ne děkuji, stále toho moc nesním."

„Dobře tedy, už víš, co bys chtěl dělat?" Harry se na něj stále díval tak oddaně, ale teď se k tomu přidaly mírně červené tváře, což Severuse trochu zaskočilo, ale nechal to být.

„Tak já teď půjdu udělat dva lektvary a ty si tady budeš moct číst a večer něco podnikneme společně." Počkal, až Harry přikývne, teprve potom se zvedl a zamířil do laboratoře. Opravu nevěděl, jak tomu chlapci vysvětlit, že tady není žádný sluha a on není jeho pán, že jsou si rovni.

**

Počkal, až pan Snape odejde do laboratoře. Teprve potom se zvedl od stolu a chtěl odejít do obýváku, ale všiml si, že na stole je stále prázdná lahvička od lektvaru proti bolesti. Vzal lahvičku do ruky a podíval se na ni zblízka.

„Můžeš mi říct, proč tu lahvičku tak bedlivě zkoumáš? A co si vůbec zač?" promluvil na něj cizí chlapecký hlas. Harry sebou tak silně trhl, až mu lahvička vyklouzla z prstů. Lahvička dopadla na zem a roztříštila se na milion kousíčků. Harry, už jen ze zvyku, rychle klesl na kolena a začal střepy pomalu sbírat.

„Koukám, že jsi pěkný moula, na to přeci stačí hůlka." Harry zvedl hlavu a podíval na kluka s blond vlasy a jeho kyselý škleb.

,,Být tebou, hleděl bych si svého," promluvil na blond chlapce, který teď nad ním stál a sledoval, jak sbírá střepy. Harry neměl rád, když o něm měl někdo nějaké řeči. Zvláště když to byl nějaký nafoukanec jako tenhle kluk.

Kluk, jak se zdálo, byl stejný nafoukanec jako jeho manžel a bratr.

„Kde je profesor Snape?!" vyštěkl na Harryho zmijozel, když se chtěl zvednout a vyhodit do odpadkového koše velké střepy, které se mu podařilo posbírat bez problémů.

„Ve své laboratoři," dopověděl nu na chladně a postavil se. Zvedl hlavu a podíval se klukovi zpříma do oči. Byl nesmírně rád, že tu není pan Snape, že se nemusí chovat pokorně, protože zrovna před tímhle klukem nechtěl ukázat, co je vlastně zač a čím je. Konec, konců Snape mu přeci sám nedávno řekl, ať po sobě nenechá šlapat a Harry se rozhodl poslechnout ho.

Kluk zalapal tiše po dechu a udělal krok vzad. Harry čekal tuto reakci tak se rychle otočil a šel vyhodit střepy do koše, který stál hned u linky. Když těch pár střepů vyhazoval, tak se mu jeden z nich zabodl do dlaně. Harry sykl tiše bolestí.

„Co se tu děje?" promluvil ostře hlas pana profesora. Harry zaklapl víko od koše a narovnal se a  zůstal stát na místě.

„Draco! Co tady děláš!? Kdo ti dovolil sem přijít!?" Hlas pana Snapea zněl opravdu naštvaně.

,,Severusi, je to důležité. Otec chtěl, abych s tím šel za tebou."

„Jdi do mé pracovny, za chvíli tam přijdu," odvětil stále naštvaný profesor.

„Jistě," řekl trochu sklesle kluk a vzápětí se ozvaly rychle vzdalující se kroky. Harry se pomalu otočil na profesora, který zrovna mávl hůlkou. Střepy, které byly ještě stále na zemi, byly najednou pryč. Ihned poté se otočil k Harrymu.

„Jdi do mé ložnice a zůstaň tam, dokud nepřijdu," promluvil na něj profesor, už trochu mírněji. Mladík na to jen přikývnul a chtěl jít tam, kam mu bylo řečeno, ale znovu na něj promluvil chladný hlas.

„Zavolej si potom Tránga a nech si tu ruku ošetřit." Harry na to jen opět, jen přikývl a odešel.

*

,,Hotovo, prosím tě, příště mě zavolej, když se ti povede něco rozbít. Já to napravím." Káral ho skřítek a přitom mu kouzlem zavázal ruku obvazem.

„Já nevěděl, že ta rána bude tak hluboká," hájil se mladík. Skřítek nad tím zavrtěl hlavou a odvětil: „Harry, copak jsme tě odmalička neučili, že sklo, které se rozbije, se do ruky nebere?" Harrymu cukaly koutky a musel se kousnout do tváře, aby se nerozesmál. Trángo teď zněl jako otec, který kárá svého syna.

,,Ano tati, slibuji, že, už se to nikdy nestane," snažil se mluvit vážně, ale moc mu to nešlo. Trángo po něm hodil vážný pohled. V tu chvíli se Mladík rozesmál nahlas.

Skřítek na něj chvíli zmateně koukal. Bylo to už dlouho, co se takhle smál.

**

,,Takže, tvůj otec chce, aby ses přidal k pánovi zla? Pak ovšem nechápu, proč tě s tím poslal, za mnou?" zeptal se muž chladně.

„Severusi, ty jsi prý Pána zla pravá ruka. Tak jsme si otcem mysleli, že kdyby ses za mě   přimluvil-"

„Ne nebudu za tebe přimlouvat, Draco, a navíc si myslím, že Pán zla si sám rozhodne, kdo se k němu přidá," skočil chlapci do řeči, protože věděl, tohle jen a jen Luciusův plán, jak získat zpět důvěru Pána zla.

Draco už se nadechoval, aby něco řekl, ale muž mu nedal možnost.

„Řekl jsem ne a tím tuhle debatu ukončuji. Pokud nic dalšího nemáš, odejdi. Mám ještě práci." Draco se ladně zvedl ze židle a chtěl odejít, ale Severus ho ještě na moment zastavil. ,,Příště buď tak laskav a sem do těchto komnat už nechoď, zablokuji ti sem, přistup." Draco se na něj podíval chladným pohledem, než odešel. 

co vy na to? Udělal Severus správně, že odmítl přimluvit se? Na vaše komentáře, už se moc těším. Jste skvělí.