Muž bez tváře - snarry

10. Kapitola- přiznaní

*

Čas plynul nevěřitelně rychle. Severus se začal pomalu chystat na nový školní rok. Harry na tom byl pořád stejně, jeho stav se ani nezhoršoval, ale také nelepšil. Severus za ním chodil každou volnou chvíli. Seděl u jeho postele a sledoval jeho klidnou tvář, někdy sklouznul do jeho mysli.

Albus se stále trpělivě snažil zjistit od mladého Pottera pravdu, ale ten zatvrzele stál za svým.

Severus, už to, ale nadále nevydržel a dál řediteli nůž na krk. Včera večer šel do ředitelny a řekl Albusovi, že mu dává tři dny a pokud ten fakan konečně neřekne pravdu tak to Severus vezme do vlastních rukou. Ředitel na něj jen překvapeně zíral, ale potom přikývl. 

Severus byl pevně rozhodnutý dát tomu fakanovi pořádně za vyučenou. Muž nikdy nebyl násilnický typ, ale pro záchranu Harryho, klidně přeskočí tuhle hranici.

„Pane, zdá se, že se Harry pomalu probírá, pojďte sem rychle!!" volal na něj skřítek. Severus se bleskově zvedl z pohovky, na které doposud seděl, a rychle běžel do ložnice a vzduchu si říkal, že se Harry nemůže probírat, to je přeci nemožné.

„Uhni!" vykřikl na skřítka, který rychle uskočil. Severus si sedl na kraj postele a vzal chlapce za ruku. Harry sebou znovu cukal. Muži bylo jasné, že znovu a znovu prožívá své noční můry. Severus pustil mladíkovu ruku a dál obě své dlaně na Harryho spánky a nechal svojí mysl splynout společně s tou chlapcovou. 

Severus velmi brzy pochopil, že ta místnost, ve, které už se mnohokrát ocitl, je něco jako most, který spojuje jejich mysli v jedno.

 „Pa...Ne," zašeptal velmi tiše Harry, jen co se Severus objevil v místnosti. Rychle k němu přiběhl a dopadl k němu tvrdě na kolena. Aniž by o tom Severus přemýšlel, vzal Harryho do náruče a začal mu broukat onu melodii, jako když byl Harry malý.

„Tu...Melodii znám." řekl chlapec po chvíli a více se stulil do mužovy náruče, která pro něj tyto dny znamenala mnoho.

Severus na to nic neřekl a broukal melodii dál.

*

Severus právě dokončoval lektvar černého chapadla. Právě si dával jednu dávku do lahvičky, kterou pak pevně uzavřel a plnou, lahvičku si dál do kapsy černého habitu, přitom se zlostně ušklíbl. Moc se těšil na to, až se mu ten mladý Potter dostane do rukou. Dál Brumbálovi tři dny, bohužel se nic nezměnilo. Takže nastal čas, aby na něj nastoupil on.

Severus mávl hůlkou, aby zničil zbytek lektvarů. Pak mávl znovu a uklidil laboratoř. Poté razným krokem odešel z místnosti.

Kroky mladého muže vedli nejprve do ložnice. Chtěl ještě zkontrolovat Harryho, než půjde do ředitelny.

„Jak je na tom," zeptal se svého skřítka. Poté co překročil prach své ložnice. Myslím, že dobře pane. Zdá se, že dnes nemá ani bolesti," řekl skřítek a ustoupil stranou, aby se jeho pán mohl přesvědčit sám.

*

Severus zrovna šel chodbou směr ředitelna. Cestou ho jen tak napadlo, že ten lektvar někdo neudělal správně, protože kdyby ano Harry, by, už dávno přišel o rozum.

*

"Severusi, už víme, kdo to byl," řekl Albus, jen, co mladý muž překročil prach místnosti, která byla plná lidí. Severus se podíval na ředitele, který vypadal dost naštvaně.

„Proč jste to, udělali pánové," promluvil Albus  na Pottra a Weasleyho, který vypadali dost vystrašeně. Hlas ředitele byl, až mrazivě ledový. Chlapci  se na sebe podívali, pak řekly oba dva jednohlasně. 

„Chtěli jsme se ho zbavit, ale jak se zdá nepovedlo se." V ten okamžik nastalo ředitelně takové ticho, že by se dalo krájet. Severus by nejraději popadnul oba pod krkem a odtáhnul Zapovězeného lesa a nechal je tam, ještě by jim do krku nalil černé chapadlo, aby trpěli, stejně jako trpí Harry, nebo i hůře konec konců proč by nemohl začít hned. Je na čase, aby všichni poznali, alespoň poloviční bolest co černé chapadlo způsobuje. Severus zavřel oči a nechal svou mysl napustit tou bolestí a tu pak vypustil ven. V ten moment se ozvalo hlasité zalapaní po dechu. Profesor lektvarů otevřel oči a uviděl, jak se Black kroutí na zemi. Ženy začaly křičet Severus se podíval na Albuse, který jediný tu bolest s našel dobře, ale i přesto mu po tváři tekly slzy a v očích měl hlubokou omluvu. Mladý muž je ještě nechal chvíli trpět onu bolest a pak znovu zavřel oči a pocit bolesti stáhnul opět do sebe. 

„Právě jsme všichni pocítili bolest Harryho, kterou musí snášet každý den," promluvil tiše a vyčerpaně Albus.

„To přeci nemůže vydržet," řekla Molly Weasleyová a přitom si utírala slzy kapesníčkem.

„Někdy člověk vydrží víc, než si sám myslí," řekl Albus a podíval se na Severuse.

„A nemůže ho zachránit třeba, vy-víte-kdo je to přeci jeho syn tím pádem jeho krev." To, už Severus nemohl vydržet a promluvil, až příliš klidným hlasem. 

„Pan zla nikoho zachraňovat nebude, jeho syn pro něj nic neznamená, pane Weasley, ale pokud je vám život milý tak bude tak laskav a řeknete mi, kdo ten lektvar vařil." Mladý Weasley se na něj ustrašeně otočil.

„Byl jsem to já," promluvil tiše a ihned se otočil zpět na ředitele, který se tvářil jako bůh pomsty. Weasley vypadal, že chce něco říct, ale neotevřel ani pusu, když najednou se ozvalo hlasité lup.

„Pane, pojďte rychle! Harry se probral," pištěl radostně Trángo.