Muž bez tváře - snarry

2. kapitola - Mohl by to být on?

Chlapec v duchu sám sebe proklínal. Neměl sem vůbec chodit. Měl zůstat ve stáji, kde má po celou tu dobu být, když je přítomen pan Snape. Ale dnes si řekl, že se aspoň na chvíli ještě projde po zahradě a při té příležitosti zkontroluje bylinky, které včera tak pracně zasadil. Teprve pak chtěl jít do stáje, kde není ani živáčka. Vlastně je to velmi stará stáj, nacházelo se tam celkem osm boxů, ale žádní koně.

Harryho myšlenky, přerušil hluboký hlas pana Snapea.

„Ty jsi asi ten kluk, o kterém mi řekl můj syn." Hlas pana Snapea byl velice chladný a ostrý jako nůž, což Harryho přinutilo udělat krok dozadu, který ovšem neměl dělat. V tom momentě, kdy se tak stalo, začal Harry z nějakého nepochopitelného důvodu padat dozadu do záhonu plný bylinek. Harry tiše vykřikl a zavřel oči. Čekal velmi tvrdý pád, ale to se nestalo. Najednou Harryho chytily dvě silné paže a právě ty zabránily pádu. Chlapec zmateně otevřel oči. Naskytl se mu pohled na dvě bílé ruce, které ho pevně držely. Harry také uviděl černé rukávy od košile s bílým knoflíčkem.

„Koukám také pěkný nešika," promluvil velmi tiše pan Snape, ale i přesto v hlase zůstala chladnost, která Harrymu najednou nahnala strach. Jeho strach vzal za své. Vytrhl se panu Snapeovi, bleskově se otočil, a běžel pryč, od toho muže co nejdál.

**

Severus tak trochu čekal, že mu ten kluk, alespoň slušně poděkuje. Přeci ho nemusel chytat. Mohl ho nechat upadnout a on ani nepípne. Místo toho vezme nohy na ramena. Severus si usmyslel, že si musí promluvit s Marií o jeho výchově, a nejlépe udělá, když za ní zajde hned.

*

„Pane Snape." Poklonila se mu stará služebná, stejně tak i ostatní. Byly zde i domácí skřítkové. Severus dodnes nepochopil, na co jeho žena potřebuje tolik služebnictva, ale nechal to být, protože se s ní nechtěl hádat.

„Budete si něco přát, pane Snape?" promluvila Marie, když Severus stále stál ve dveřích kuchyně.

„Chci si s tebou promluvit, Marie. Pojď za mnou!" vyštěkl muž, aniž by čekal na starou ženu, rázným krokem se vydal do své pracovny.

*

„Marie, asi před hodinou jsem byl v zahradách a potkal jsem tam tvého svěřence..." Severus se na chvíli odmlčel a sledoval tvář staré ženy, která stála před jeho psacím stolem. Ve tváři Marie se najednou objevil strach a zároveň zoufalství. Ihned se začala omlouvat.

„Promiňte, pane Snape, moc se vám za něj omlouvám. Ať Harry udělal cokoli, slibuji, že už se to nestane." Stará žena pokorně sklonila hlavu. V pracovně nastalo takové ticho, že by se dalo krájet.

„Měla bys toho kluka lépe vychovat. Nejlépe ihned, protože sama dobře víš, že ve svém domě nevychovanost nestrpím." Žena jen přikývla, i když nejdříve to vypadalo, že chce něco říct.

*

Uplynulo pár dní od doby, co Severus potkal toho kluka a mluvil s Marií. Přišlo mu velice divné, že od té doby starou ženu, vůbec neviděl.

„Matko, dnes večer je oslava našich narozenin. Chci se zeptat, jestli je všechno nachystané," zeptala se Elen své matky u snídaně, u které se vždy sešla celá rodina. I dnes tomu nebylo jinak, tedy až na Alana, který se dnes nedostavil, když se Severus zeptal své ženy, kde je jejich syn, řekla až moc rychle, že mu není dobře. Tak to nechal být. Neměl náladu se tím více zabývat.

Severus dojedl a bez jediného slova se zvedl. Řeči o oslavě ho opravdu nezajímaly. Šel tedy do své laboratoře, kde chtěl udělat nějaké lektvary.

**

Chlapec byl zalezlý ve stáji. Právě seděl v jednom zadním boxu. Hlavu měl položenou na kolenech a přemýšlel o Marii, která za ním nemohla přijít, protože náhle onemocněla, alespoň mu to takhle přišel říct jeden ze skřítků, který mu sem přinášel jídlo. Harry si tolik přál být právě s ní, ale skřítek mu řekl, ať zůstane tam, kde je, že se o Marii stará mladý pán. Tak tady Harry jen tak seděl a modlil se k Merlinovi, ať je Marie v pořádku. Chlapcovy myšlenky přerušily pomalé kroky, které se pomalu blížily k němu. Zvedl hlavu a podíval se, kdo se zastavil před boxem.

„Ahoj, Harry," promluvil mladý pán. Harry se chtěl zvednout, aby se mohl poklonit, ale mladý pán mu rukou naznačil, aby zůstal sedět a sám vešel do boxu a sedl si vedle Harryho na zem.

„Harry, přišel jsem ti něco říct," řekl mladý pán po chvíli naprostého ticha. Harrymu neušlo, že pánův hlas byl najednou tak nějak divně nakřapnutý a jeho oči byly lesklé.

„Marie, před... Před chvíli zemřela. Harry..." Chlapcovo tělo v ten moment ztuhlo a v hlavě se mu pořád opakovala ona věta. Přitom Harry kroutil hlavou a odmítal tomu uvěřit.

„Harry," promluvil na něj tichý hlas, ale chlapec ten hlas slyšel z velké dálky. Zaplavil ho velký smutek a žal.

**

Mistr lektvarů právě dodělával lektvar na uklidnění, když se najednou ozvalo tiché lup.

„Pane, skřítek se vám hluboce omlouvá, že vás ruší, ale mladý pán si přeje, abyste za ním co nejrychleji přišel do starých stájí. "Severus přestal míchat v kotlíku a podíval se na domácího skřítka, který stál u dveří.

„Co dělá můj syn ve stáji, která se celá léta nepoužívá?" zeptal se Severus chladně, přitom vzal do ruky hůlku a mávl s ní nad kotlíkem, aby zmrazil obsah.

„Prosím, rychle, pane, váš syn vám to vysvětlí..." Severus si otráveně povzdechl. Doufal, že to bude něco opravdu důležitého.

                                                                                      *

„Harry, prosím, mluv semnou," uslyšel Severus zoufalý hlas svého syna, když vešel se skřítkem v patách do stájí. Rychlým krokem došel k zadním boxům. Co poté uviděl, ho dost překvapilo. Alan klečel v boxu před klukem, kterého černovlasýmuž  viděl před pár dny v zahradách. Syn mistra lektvarů držel chlapce za ruce, které měl položené na kolenou.

„Harry, je mi to moc líto, prosím, mluv se mnou..." Mluvil tiše Alan, ale podle všeho to vypadlo, že ho ten kluk nevnímá. Severus ještě chvíli sledoval dění před sebou. Teprve pak promluvil:

„To nemá cenu, Alane, ten kluk je v šoku." Mistr lektvarů sledoval, jak jeho syn něco tiše zamumlal, a pak si stoupl a šel ven za svým otcem. Severus se podíval na chlapce a v tu chvíli zalapal tiše po dechu. To zelené oko by poznal kdekoliv a kdykoli. Tenhle kluk musel být Harry Potter, ale mohl se také splést... Přece zelené oči může mít kdokoli a ne jen ten, koho celá ta léta hledá. Severus rychle zavrtěl hlavou a řekl svému synovi.

,,Alane, nejlepší bude, když zavoláme nějakého skřítka, a on se o toho kluka postará." Syn se na svého otce zmateně podíval, ale pak přikývl, a zavolal na skřítka, který stál opodál. Mistr lektvarů se otočil na patě a rychle vycházel ven.