Muž bez tváře - snarry

74. Kapitola - vzpomínky

Hurá jsem tady s další kapitolou.

Harry

Snažil se všemožně vysvobodit z pout, ale bylo to marné. Čím více se snažil, tím byly kolem jeho nohou a rukou pevnější. Pouta mu způsobovala hotová muka. Tělo měl samou otevřenou ránu, z které mu vytékala krev. Oči, které měl zavřené, ho nevěřitelně pálily. Všude kolem sebe cítil svůj vlastní strach. Potteruv hlas, slyšel všude kolem sebe. Bylo to, jako kdyby chodil kolem něho.

„Tvá smrt se kvapem blíží." Hlas Jamese Pottera mu najednou zněl, jako hlas naprostého pomatence. Harry v ten okamžik pocítil čirou paniku. V ten moment měl pocit, že se nemůže nadechnout.

„Je krásné jaký ze mě máš strach, a bych pravdu řekl, bude mi to tak trochu chybět, ale co, něco se ve válce obětovat přeci, jen musí- "

„Ale můj manžel to nebude." Promluvil další hlas, který sebou přinesl velmi silnou vlnu vzteku, která Potteruv hlas umlčela. Harry se znovu volně nadechnul.

„Seve, "vydechl polohlasně.

**

Severus

Nechal se stáhnout do samotného pekla. Všude kolem něj byla temnota, ze které se drala jen bolest a zoufalství. Severus Snape se kolem sebe rozhlížel bušícím srdcem. Všude kolem něj byly Harryho vzpomínky a právě z nich sála ta bolest. Severus se stále rozhlížel kolem, ale po Harrym nebylo ani stopy. Jeho vnitřní hlas mu napovídal, že by měl projít skrz mladíkovi vzpomínky. Profesor lektvarů vždy dál na svůj instinkt. Udělal tedy krok vpřed a pak další. Každým krokem, který udělal, uviděl Harryho vzpomínku. Ihned jak Severus prošel první vzpomínkou, pochopil, že mladíkova mysl byla několikrát upravena a to tak, že si Harry vůbec nevzpomínal na své dětství s Poppy, ani nic z toho, co prožil, než se dostal k Potterovým, kteří bez jediného slova nebo vysvětlení chlapce zavřeli do pokoje.

Severus cítil z Harryho vzpomínky strach a zmatenost. Malý tříletý chlapec, byl zmatený a nevěděl, jak se tu octnul a co tu dělá.

Severus to celé sledoval se staženým hrdlem a knedlíkem krku.

Muž také cítil bezmoc a vztek.

Malý Harry se rozhlédnul pokoji s čirým strachem a s ním i Severus. Pokoj byl malý, stěny byly vymalované bílou barvou. Nikde žádný dětský obrázek, jen holé zdi. Dále tam bylo okno a hned naproti psací stůl a židle. Poté postel a šatní skříň. Severusovi stačil jediný pohled, aby ihned poznal, že tohle je úplně jiný pokoj, než ten ve kterém Harryho navštěvoval, každou noc. Další vzpomínky, které si profesor lektvarů prohlédl, byly na pana Franska Homajera, který se Harryho staral a byl tu pro něj, když ho malý Harry potřeboval. Severus při sledovaní těchto vzpomínek, cítil velmi silnou žárlivost. Sám sobě za to v duchu vynadal, že chová jako naprostý pitomec. Místo, aby byl rád, že Harry někoho měl, když byl malý a on sám s ním nebyl, ale žárlivost byla tak nějak větší, než vděčnost. Tříletý Harry měl toho muže velmi rád, což mistrovi lektvarů moc nemohlo ba naopak, jeho žárlivost se ještě víc zvětšila.

Čím více mistr lektvarů šel dál tím více se dostával hlouběji a hlouběji do mladíkovi mysli, která byla víc a víc temnější. Muž stále kráčel dál a dál a každým jeho krokem měl stále větší pocit, že je blíž k Harrymu.

Muž měl dojem, že cesta k jeho cíli je nesmírně dlouhá. Každým krokem vpřed zrychloval, až nakonec běžel. Jeho černý hábit za ním vlál jako černá noc, který mu oblékl sám Harry. Ihned poté, co se Severus objevil v jeho sálu vědomí.

Profesora lektvarů to nesmírně potěšilo a zároveň mu to dalo, něco jako důkaz toho, že James Potter nemá tak úplnou moc nad Harryho myslí.

Severus stále běžel vpřed a cesta pro něj byla stále snadnější a snadnější. Mladíkovy vzpomínky se z nějakého důvodu staly mlhavé a nějaké úseky vzpomínek scházeli, ale nebylo jich mnoho, takže Severus si to dokázal domyslet sám. Poznal, že některé vzpomínky schází, jako například Harryho útok na Lily. Tam, kde vzpomínky měly být, našel jen černo. Severus ihned poznal, že tuhle vzpomínku mu sama chlapcova mysl nechce ukázat, jelikož sám chlapec se na ní snaží všemožně zapomenout. Černovlasý muž si pomyslel, že si musí s mladíkem později promluvit.

Další vzpomínka, kterou Severus prošel byla, kde byl Harry už o dost starší. Mohlo mu být tak kolem jedenácti let. Mladý chlapec kráčel po boku Jamese Pottera. Plakal, prosil, že už to nikdy neudělá, ale marně. Potter ho vedl dál. Po boku jim šli muži, kteří drželii hůlky v rukách.

Harry to nechápal, proč ho jeho otec vede zrovna sám a proč ti muži, co jdou s nimi, vypadali tak strašidelně.

Severus znovu ucítil sám v sobě vztek, že nemůže nic udělat a musí jen tak stát. Došlo mu, co bude dál následovat a kam Harry jde. James Potter ho vedl do pokoje, který je u svatého Munga pro duševně choré. Mistr lektvarů se musel držet, aby tu vzpomínku nevzal a nespálil na popel. Cítil se tak bezmocný a plný zlosti, když v dalším momentě viděl, jak Harryho zavřely do oné místnosti a vůbec nebrali v potaz mladíkovy prosby a bušení na dveře, které bylo tak strašně zoufalé a plné bolesti, že to v černovlasém muži vyvolalo prapodivné pocity a měl pocit, že tahle vzpomínka v sobě ukrývá, něco, co nikdo neví a nepochopí. Bohužel ani mistr lektvarů, který si onu scénu prohlédl ještě několikrát, ale bohužel na nic nepřišel, což v něm zanechalo ještě větší vztek. Ze zlostí vstoupil i do dalších vzpomínek, které pro něj samotného bylo hotové peklo. Léčitelé u svatého Munga chodili za mladíkem. Chovali se mile a přátelsky, ale profesor lektvarů věděl, že to pití není v pořádku. V tom nápoji byl přimíchaný lektvar a už podle tmavé, až téměř černé barvy. Mistr lektvarů ihned poznal, že lektvar je vytvořen z černé magie. Jeho vlastní mysl se začala zabývat tím, co je to asi za lektvar. Byl tak ponořený do svých vlastních myšlenek.

Severus Snape zavrtěl hlavou, aby zahnal své vlastní myšlenky. Ony mlhavé myšlenky rychle prošel bez jediného ohlédnutí. Nakonec se přeci, jen dostal nakonec té otřesné mlhy a vkročil, už do normální vzpomínky.

Kdyby jen tušil, co v ní uvidí.                        

Tak, co myslíte o Harryho vzpomínkách? Co podle vás, čeká Severuse v další vzpomínce?

Přeji vám krásný zbytek večera.