Muž bez tváře - snarry

3. Kapitola - Harry potter

Mistr lektvarů šel zpět vedle svého syna do domu. Oba dva šli v tichosti. Severus sám sebe v duchu přesvědčoval, že to, co viděl, byl jen přelud nebo halucinace. Přeci Harry Potter nemůže být celé ty roky tady, to je přece nesmysl.

„Otče, proč jsme Harrymu nedali nějaký lektvar na uklidnění?" přerušil Severusovy myšlenky Alan. Severus se na svého syna podíval a přitom se mračil.

„Synu, učím tě lektvary už celých šest let v Barvicích a doma jsme začali sotva ses naučil pořádně mluvit, a ty se mě teď ptáš na věc, kterou bys měl vědět  sám? Přeci pro motáka nebo mudlu musí být silnější dávka lektvaru," odpověděl ledovým hlasem. Severus pocítil hořké zklamaní, že jeho syn nemá moc rád lektvary.

*

Odpoledne proběhlo celkem poklidně. Severus seděl ve své pracovně a sepisoval nějaké dokumenty, ale myšlenkami byl neustále u toho kluka. Nemohl se stále zbavit dojmu, že může být Harry Potter. Jeho vnitřní hlas mu napovídal, že udělá lépe, když se půjde na něj ještě jednou podívat a možná tím vyloučí to, co si myslí. Severus položil brk, zvednul se a vyšel ven z pracovny.

*

Severus vešel do stáje, kde panovalo ticho a klid. Mistr lektvarů šel až dozadu k tomu poslednímu boxu, kde naposledy viděl toho kluka. Chlapce, který je možná Harry Potter.

Severus stál dva kroky od boxu a sledoval ho, který měl teď hlavu položenou na kolenou, ale jinak se nezdálo, že by se od té chvíle vůbec pohnul z místa. Severus se rozhlédnul kolem sebe. Myslel si, že se zeptá skřítka, jak na tom ten kluk je, ale zdálo se, že po skřítkovi není ani stopy. Mistr lektvarů dostal najednou zlost na to stvoření. Jak mohl neuposlechnout příkaz, který mu byl dán. Severus si pomyslel, že si to s tím skřítkem později vyřídí, ale teď musí zjistit, kdo ten kluk je.

Trochu rázněji otevřel dvířka boxu a vešel dovnitř. Udělal pouhé dva rychlé kroky k chlapci, potom natáhl pravou ruku a sundal mu černou kápi s hlavy. V ten moment uviděl černé rozcuchané vlasy. Dech se mu v té chvíli trochu zrychlil. Druhou ruku dal chlapci pod bradu a palcem a ukazováčkem ji zvedl. Mistr lektvarů spatřil ony oči. Kleknul k chlapci na kolena, aby jejich oči byly ve stejné úrovni. Severus se chvíli koukal klukovi do očí, které byly plné žalu a smutku. Poté se podíval na pravou stranu klukova čela, kde měla být jizva ve tvaru blesku, která díky pánovi zla připravila kluka o veškerou magii. Severus pocítil podivnou radost, když tu jizvu skutečně uviděl.

„Harry," zašeptal velmi potichu a jemným hlasem. Chlapec sebou lehce cuknul, ale nevypadalo to, že by na to nějak dál reagoval. Mistr lektvarů se mu tedy podíval hluboko do očí a nechal se vtáhnout do Harryho mysli.

Severus se ocitl v temné místnosti, kde byla tma jako v pytli. Razným pohybem ruky vytáhl z rukávu hůlku a řekl tiché Lumos. Světlo z hůlky rozsvítilo téměř celou místnost. Severuse trochu překvapilo, co uviděl. Ta místnost byla prázdná a plná prachu i špíny. Otočil se kolem své osy. Myslel si, že alespoň uvidí nějaké dveře nebo něco, ale byly zde jen holé špinavé zdi.

„Harry," řekl Severus a jeho hlas byl jako ozvěna, která se mu třikrát ozvala zpět. Poté nastalo ticho. Díky tomu mu  začalo  pískat v uších. Mistr lektvarů už to chtěl vzdát a odejít z Harryho mysli, když se najednou ozval  hlas za jeho zády.

„Pane." Severus se rychle otočil a na konci místnosti uviděl u jedné z těch zdí stát Harryho. Chlapec měl bílou masku na levé polovině tváře. Stejně jako v reálu. Jediné, co Harry neměl na sobě, byl černý plášť. Severus si ho prohlédl od hlavy až k patě, a v duchu se zhrozil nad tím, jak mladík  vypadá. Chlapec byl na svůj věk malý a vychrtlý.

Harry pod Severusovým černým pronikavým pohledem sklonil zrak do země.

Severus opravdu nevěděl, co má v téhle chvíli dělat. Rozhodl se tedy pro své typické chovaní v hodinách lektvarů.

„Přišel jsem ti jenom říci, že chci, abys, ses probral z toho tranzu a začal znovu fungovat. Nemám rád lidi, co se litují. Vím moc dobře, že Marie umřela, ale to přeci neznamená, že ty přestaneš žít. Takže teď budeš pracovat jen a jen pro mě, rozuměl si mi?" Severus mluvil na Harryho chladným hlasem.

**

Chlapec byl smutný ze smrti Marie. Nevěděl, co bude dál. Jedině, co dobře věděl, bylo, že ho paní vyhodí na ulici jako nějakého prašivého psa.

Harryho více než překvapilo, že se mu v hlavě ozval hlas pana Snapea, který mu nakázal, aby se probral, fungoval dál, že teď bude pracovat pro něj. Harry v tu chvíli pocítil opravdu malou špetku radosti a neměl tušení proč.

**

 Profesor lektvarů ukončil spojení. Sledoval Harryho, který zmateně zamrkal.

„Pane," promluvil tiše Harry a sáhl si na levou tvář. Mistr lektvarů na něj kývnul a zvednul se do stoje. Harry ho chtěl okamžitě následovat, jenomže jeho nohy byly jiného názoru.

„Zůstaň ještě chvíli sedět a natáhni nohy, aby se ti v nich obnovil krevní oběh," promluvil chladně Severus a šel si stoupnout trochu dál, aby měl Harry prostor. Chlapec s jizvou na čele bez váhání uposlechl, co mu bylo nakázáno a přitom si nasadil kápi na hlavu. Severusovi se to zrovna dvakrát nelíbilo, ale nechal to být. Možná časem, až mu Harry začne věřit, zeptá se ho, proč nosí tu kápi i tu bílou masku. Prozatím se ale musí Severus chovat tak, aby zajistil chlapcovo bezpečí. Nechtěl ani domyslet, co by se stalo, kdyby pán zla zjistil, že Severus má bratra svého největšího rivala. Ne, to mistr lektvarů nesmí dopustit. Musí Harryho někam ukrýt.

Severusovy myšlenky přerušilo náhlé syknutí bolesti. Mistr lektvarů udělal čtyři rychlé kroky k Harrymu, kterému začala proudem téct krev z nosu.