Muž bez tváře - snarry

8. Kapitola - černé chapadlo

Ahoj, tak jsem tu pod přezdívkou. O které jsem velmi dlouho přemýšlela. Ale dost o mě, Dnes vám začali prázdniny. Doufám, že si je budete užívat plnými došky.

A teď hurá do čtení.

„Zvracel?!" vyštěkl Severus na Poppy. Stará žena jen zavrtěla hlavou a chtěla něco říct, ale to už jí mladý muž nevěnoval opět pozornost. Otočil se zpět k chlapci, který sebou opět lehce cuknul.

„Tak, co mu je Severusi?" promluvil poprvé Brumbál. Muž se na ředitele podíval chladným pohledem a promluvil: ,,Chlapec byl otrávený bylinou, která se nazývá Černé chapadlo." V tu chvíli se ozvalo dvojnásobné zalapaní po dechu.

„To není možné Severusi, kdo by chtěl Harryho otrávit zrovna touhle bylinou a proč?"

„To nevím Albusi, ale zjistím to a ten, kdo to byl, ať se rozloučí se životem," zavrčel vztekle Severus a přitom se klonil k Harrymu, aby mu sundal plášť.

„Co budeme dělat, Severusi?" zeptala se Poppy a přitom sledovala, jak Severus opatrně zachází s chlapcem.

„Musíme mu srazit horečku, ale v tomto případě lektvary nepomohou, takže to musí být mudlovským způsobem, což znamená, že nesmí být požita žádná magie." Stará žena se už nadechovala, aby se dál vyptávala, ale najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupili James a Lily. 

"Co je mému synovi?" zajímal se Potter. Chtěl se přitom dostat blíž k Harrymu, ale zabránili mu v tom Albus s Poppy, kteří se otočili, a každý ho chytil za jedno rameno.

„Teď ne, Jamesi. Není na to čas, musíme Harrymu, co nedříve pomoci." řekl Brumbál přísně a přitom hleděl mladému muži do očí. Severus s největší pravděpodobností věděl, co právě ředitel dělá.

„Myslel jsem si, že ses s tím za ta léta srovnal, Jamesi, ale jak se zdá, zmýlil jsem se," pronesl ředitel smutně a točil se směrem k Harrymu. Severus viděl na Albusově tváři jednu osamělou slzu, která mu stekla po tváři. Severusovi v ten moment došlo, co se stalo.

„TY!!!" zařval. Pak se událo několik věcí najednou. Severus rychle obešel postel a než byste stačili třeba jen mrknout, odhodil Pottera na druhý konec místnosti. Ostatní byli v šoku, proto se ani nesnažili zasáhnout.

**

Zelenoočko měl pocit, že se utopí ve vlastních vzpomínkách. Nehorší se ze všeho byla jedna a taktéž vzpomínka. Chtěl křičet, ale nešlo to. Všechna ta bolest a beznaděj, to všechno bylo zpět. Harry se tomu všemu snažil bránit, ale nedařilo se. Vždy ho něco stáhlo zpět do hlubin, už to chtěl vzdát a nechat se těmi vzpomínkami do slova sežrat, když najednou zaslechl strašný křik.

**

„Seve, prosím dost! zabiješ ho!" křičela zoufalá Lily a snažila se zuřivého muže odtáhnout od svého manžela, který už byl nějakou chvíli bezvědomí. Severus mlátil do muže vlastními pěstmi, kopal do něj a nebyl schopný přestat. Najednou ho popadla taková vlna vzteku, kterou nebyl schopný ovládnout.

„Severusi, dost!" zakřičel Brumbál a jedním kouzlem mladého muže znehybněl. Pak ho obešel a chytil za ramena a silně s ním zatřásl a potom na něj velmi tiše promluvil, tak aby to slyšel jen Severus.

„Drahý chlapče, vím, jak se teď cítíš, ale tím že mu ublížíš, ničemu nepomůžeš, věř mi. Teď je důležité, abychom všichni pomohli Harrymu." Ředitel znovu mávnul hůlkou, aby Severuse zbavil kouzla.

„Jestli myslíš, Albusi, že toho kluka tady nechám, tak to se tedy šeredně pleteš," řekl Severus, jen co mohl zase mluvit.

,,Nemůžeš mi vzít mého syna!" vykřikla rázně Lily, mezitím co klečela u svého manžela a léčila mu rány. Ihned jak skončila se pomalu zvedla a chtěla udělat krok k posteli, na, které ležel její syn, než to ovšem stihla udělat, mistr lektvarů se k ženě rázně otočil a ledovým ale i mrazivým hlasem promluvil.

 ,,Víš ty vůbec, čím byl tvůj syn otrávený?" Žena jen zavrtěla hlavou a udělala krok dozadu. Ze Severuse šel v této chvíli opravdu strach. Jeho oči byly tak chladné a bez špetky slitování, a kdyby mohl, tak by snad i zabil cokoli, co by mu přišlo do cesty. Lily ho ještě nikdy takhle, neviděla, viděla ho naštvaného, to ano, ale ne takhle.

„Někdo tvého syna otrávil černým chapadlem, což je lektvar, který tě postupně a pomalu sžírá a ty u toho máš strašné bolesti."

„Dá se s tím něco dělat?" řekla tiše Lily a po tváři jí začaly téct slzy.

„Samozřejmě že dá. Ten kluk musí mít sex s tím, kdo mu ten lektvar dal a nebo..." Dál se muž nedostal. Byl přerušen osobou, která vletěla do pokoje a křičela na celé kolo.

„Já s tou příšerou spát nebudu, ani mě nehne!!" Všichni přítomní zalapali po dechu. Kromě dvou osob. Severuse ani trochu nepřekvapilo, že to byl on. Spratek, který si myslí, že mu patří celý svět, a že si muže dělat, co chce.

„Proč jste to udělal, pane Pottere, a kde jste sehnal lektvar?" zeptal se Severus nebezpečně tiše a začal se k chlapci opatrně přibližovat. Byl už skoro u chlapce, který strachy začal couvat, když muže zastavil velmi tichounký třesoucí se hlas.

„Pa-ne." Severus se zastavil a rychle se otočil. Dvě zelené oči se na něj dívaly tichou prosbou.

„Albusi, vyslechni toho kluka, musíme co nejrychleji zjistit, kdo mu dal ten lektvar a kde ho sehnal!" vyštěkl muž na ředitele, aniž by odrhl zrak od Harryho.

„Jistě, Severusi," promluvil starý muž a prošel kolem něj ke dveřím. 

„Jdu s nimi," promluvila, Lily. Severus se na ní otočil a už uviděl jen její záda. Nechápal její jednání.

Její mladší syn tady leží v bolestech a horečkách a ono jí to absolutně nezajímá. Tak proč tedy chtěla, aby se našel? Mistr lektvarů věděl, až moc dobře, co se Lily, stalo a  hned potom se Harry narodil, ale Severus doufal, že alespoň ona to Harrymu nebude vyčítat. Přeci dítě si rodiče nevybírá. Muž nad tím zavrtěl hlavou a pomalým krokem šel k posteli, na které Harry znovu usnul. Severus si až teď povšiml, že jsou v pokoji sami dva. Sklonil se k Harrymu a vzal ho do náruče.

„Jdeme domů Harry," zašeptal a vyšel co nejrychleji ven z pokoje.