Muž bez tváře - snarry

34. Kapitola - Divné chovaní

Celý zatracený večer se Lucius choval nějak divně. Od Severuse se téměř nehnul. Poslední, co o chlapci věděl, bylo to, že ho nejspíš má ve své péči Pán zla, ale pokaždé, když se na to snažil byť jen malinko zavést řeč, tak je pokaždé někdo vyrušil, ale teď to vypadalo nadějně. Lucius začal o Harrym tiše mluvit zcela sám a přitom se mu snažil - už podruhé za tento večer - omluvit.

„Jak už jsem předtím řekl, než nás tvá zatracená manželka vyrušila."

Severus se ušklíbnul a znovu se napil. Muž se k němu mírně naklonil blíž, ale než něco stačil říct, objevil se u nich domácí skřítek.

„Pane, váš svěřenec byl povolán k Pánovi zla," sdělil Luciusi skřítek ihned potom, co se hluboce uklonil.

**

Lucius Čekal na chlapce celé hodiny a měl pocit, že z toho zešílí. Severus mu nabídl pomoc s chlapcem, až ho Pán zla vrátí pomocí přenášela sem, ale Lucius to tatkně odmítl. Věděl totiž od Harryho, že se se Severusem nechce sejít, když je Vampír.

**

Černovlasý muž chodil po obývajícím pokoji jako lev v kleci. Byl sám na sebe naštvaný. Proč se Luciuse nezeptal rovnou? On přece není typ člověka, co chodí kolem horké kaše. Všechno tím pokazil.

**

Harry vrátil se těsně před svítáním. Byl celý vyčerpaný. Pustil se staré boty, kterou mu do ruky vrazila Bellatrix Lestrangeová potom, co Voldemort nějakým zázrakem ztratil vědomí. Harry v duchu děkoval Merlinovi, že se tak stalo.

Když ho přenášedlo dostalo na panství Malfoyových, podlomila se mu kolena a spadl obličejem do trávy. Tolik si teď přál upadnout do hlubokého spánku a alespoň na chvíli vše zapomenout.

„Pane Harry, pro Merlina, jste v pořádku?" zapištěl odněkud pronikavý pisklavý hlásek. Harry se zapřel rukama a zvedl se do kleku. Být Vampír mělo přeci jen několik výhod a jedna z nich byla, že jeho tělo se neuvěřitelně rychle hojilo. I tak tu byla jedna část těla, která ho stále bolela. Hrb.

„Pane Harry, rychle pojďte, tady nemůžete zůstat," přiběhla k němu celá zoufalá jedna skřítka.

**

Profesor lektvarů druhý den ráno šel svým typickým razným krokem na snídani do Velké síně. Brumbál se s ním dal do řeči, jen co usedl na své místo za učitelským stolem.

„Dobré ráno, Severusi. Jak ses dnes vyspal?" zeptal se ředitel, ze kterého dobrá nálada přímo čišela. Severus na to jen něco zavrčel a přitom si nalil silnou černou kávu.

,,Dnes musíme vyřešit tu záležitost s panem Malfoyem," promluvil ředitel vážným tónem.

Severus na to jen přikývl. Neměl sebemenší chuť se o tom teď bavit. Jemu bohatě stačilo, že nad tím stráví půlku sobotního dne, protože jak znal Luciuse, bude si trvat na svém a stát si za tím, aby Draco zůstal i nadále v Bradavicích.

**

Druhý den byl Harry zalezlý ve svém pokoji. Neměl na nikoho náladu. Lucius mu akorát ráno přinesl krev a zeptal se ho, jestli je v pořádku. Harry mu vše jen odkýval. Chvíli ho blonďatý muž bedlivě pozoroval, pak prostě bez jediného slova odešel.

**

Lucius se podíval na Harryho a ihned poznal, že má jednu z těch svých nálad, ve kterých chce být naprosto sám.

Lucius ho tedy nechal, samotného šel pomalým krokem do přijímací haly, kde na něj čekala Val.

„Tak, co jak je na tom?" zeptala se žena, jen co se objevil v hale.

„Abych byl upřímný, nemám nejmenší tušení," lehce pokrčil rameny a sedl si vedle Val na bílou pohovku. „Když jsem vešel do jeho pokoje, záclony byly zatažené. Za ty dny, co tu je, už vím, co to znamená."

Valerie se zatvářila smutně a tiše promluvila: „Velmi dobře vím, o čem mluvíš. Pokaždé, když přijde od Pána zla, chová se takto. Kéž bych alespoň věděla, co mu tam ta zrůda dělá, nebo tobě to řekl?"

Lucius se nestačil divit. Velmi ho překvapilo, jakou má žena o chlapce starost. Každý den sem přijde a ptá se na Harryho.

„Mně nic neřekl, ale možná, až se uvidí se Severusem, tak možná je mu se otev..."

„Severus? Co s tím má on společné?" skočila mu Valerie do řeči.

Lucius se jen lehce usmál. „Severus je do chlapce zamilovaný a jeho láska je opětována." Lucius pobaveně sledoval. Jak Val vykulila oči.

„Cože? To – to jako vážně?"

Tak, co vy na to?