Muž bez tváře - snarry

29. Kapitola - bastard

Cítil, jak mu slza stéká po tváři.

„Harry, copak si myslíš, že bych dokázal poslat tě pryč?" promluvil Severus jemným hlasem. „Ne Harry to, už se nestane. Nikdy. Rozumíš?" Harry otevřel oči a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil.

„Tak proč jste za mnou aspoň jednou jedinkrát nepřišel? Třeba jen na maličkou chvíli," promluvil velmi tichounce, aniž si uvědomil, že muži v tomto momentě vyká. Tohle ho totiž trápilo už delší dobu. Nemohl pochopit, proč za ním Severus nikdy nepřišel. Copak ho nemá rád? A říká to jen tak?

„Mám tě moc rád Harry, ale kdybych za tebou přišel třeba k Hagridovi, vyvolalo by to otázky a to já nechci a ani Brumbál. Nechce, aby Pán zla věděl, že jsi zde. Tomu riziku tě nemohu vystavit." Harry chvíli váhal, co má na to muži vlastně říct.

„Víte, já vím, co je Lord Voldemort zač..."

„Jak to myslíš, Harry?" skočil mu muž do řeči hlasem plným obav.

,Sleduji  to každou noc. Vidím, že ten had nemá skoro žádné hranice, zabije klidně i dítě je mu to jedno. A nejhorší na tom všem je, že v tom snu cítím, jako bych byl jeho součástí. Součástí Lorda Voldemorta." Harry po celou dobu mluvil zoufalým hlasem, protože se cítil opravdu ale opravdu v koncích. Severus ho znovu objal. Přesně tohle teď potřeboval, vědět, že na to není sám.

„Brumbál mi neřekl, že je to tak vážné."

„Neví o tom, teda ví, že mám sny o tom hadovi, ale neví vše."

**

Severus opravdu nevěděl, co má na to Harrymu říct nebo čím ho uklidnit. A to po něm Brumbál chce, aby on řekl chlapci pravdu. Na co ten starý blázen zase myslí?

„Harry, chceš tu dnes zůstat?" zeptal se Severus chlapce, který podle myšlenek zajásal, ale na venek nedal najevo, že by to slyšel. Tak tedy chtěl větu zopakovat, ale najednou někdo zaklepal a bez vyzvaní vešel. Severus nechal chlapce odtáhnout se a postavit se vedle něj.

„Co tady chceš, Luciusi? Pokud vím, neřekl jsem dále," promluvil mrazivým, ale zároveň hlasem plným čirého vzteku.

,,uklidni se můj drahý příteli, přišel jsem se podívat na tvou novou hračku. Pán zla je velmi potěšen, že ho máš u sebe právě ty." Lucius mluvil překvapivě milým hlasem, ale tvář měl chladnou. Nebylo možné z ní cokoli přečíst. Severus cítil, jak se Harry vedle něj napjal jako struna.

„Nemámna tebe čas, Luciusi," zavrčel vztekle a udělal krok dopředu. Měl poměrnězlé tušení, že tu Lucius není, jen tak. 

„Chápu," řekl Malfoy na prosto klidným hlasem. „taky bych ho neměl, kdyby vedle mě stalo tohle." Kkývl hlavou směrem k Harrymu. Přitom se na mladíka podíval hladovým pohledem.

„Nech si to, Lucusi, a vypadni. HNED!" zavrčel mistr lektvarů tiše. V hlese mu zaznělo jisté varování. Malfoy si s toho ovšem nic nedělal, jen ušklíbl a řekl. 

,,Neboj se, já ti ho nevezmu, i když bych to velmi rád udělal. Teď, když ho vidím..."

„Luciusi." přerušil ho Severus nebezpečným hlasem a pravou rukou sáhnul do kapsy pro hůlku, kterou ale nevytáhnul.

„Já jen říkám, že bych chtěl mít výhody jako ty. Mně dávají jen zdechliny, se kterými si nemohu ani pohrát."

**

Harry měl z toho blonďatého muže husí kůži. Ten pohled, kterým na něj muž hleděl, se mu vůbec nelíbil a už vůbec se mu nelíbilo, jak o něm muž mluví.

„Luciusi, buď mi řekneš, co tu opravdu chceš, nebo vypadni!" zavrčel Severus tichým, ale nebezpečným hlasem. Lucius se jen kysele ušklíbnul a odpověděl. 

„Můj syn mi napsal, že se chováš divně, tak jsem to ihned nahlásil Pánovi zla a ten se jen zasmál a řekl, že to bude tím, že tě Brumbál drží dál od chlapce, ale jak vidím, je vše tak, jak má být."

„Jak o mně ten had ví?" promluvil Harry, aniž by si vůbec uvědomil, co dělá. Muž se na něj jen usmál a v očích mu radostně zablesklo.

„Trochu úcty, chlapečku. Copak nevíš, že mluvíš o svém otci?" V tu chvíli se zapotácel a polil ho studený pot. Cítil, jak ho chytly dvě silné paže, a uslyšel jemný hlas, který mu šeptal něco do ucha, ale nedokázal pochytit žádná slova. Měl pocit, jakoby padal do velké černé hlubiny, ve které ho čeká bolest a zkáza. Harry tak nějak věděl, že ten muž mluví pravdu. Cítil to uvnitř sebe. Najednou mu to vše do sebe zapadávalo. Proč ho James tak strašně nenávidí. Proč ho chtěl jeho bratr otrávit. Tohle všechno bylo jen proto, že je syn té zrůdy, která zabijí na potkaní.

„Harry, mluv se mnou," promluvil na něj jemný hlas.

„Já přeci nemůžu být synem toho hada, to nejde," zašeptal Harry. Podíval se na Severuse. „Není to pravda, řekni, že není. Je to jen a jen lež." I když cítil, že je to vše pravda, tak si to i přesto odmítal připustit.

„Harry, promiň, mi to měl jsem ti to říct dříve..."

,,Říct mi, co, že jsem syn hotové hadí bestie!!" Poslední slovo zakřičel z plných plic a chtěl se vykroutit z rukou, které ho držely, ale bohužel, Severus držel, až příliš pevně.

„Pust mě," zavrčel na něj a dál se pokoušel o marný boj.

„Ne, nepustím, pokud mi neslíbíš, že se uklidníš  a necháš si to vše vysvětlit."

„Co na mi na tom chceš vysvětlovat?! Že jsem bastard, který se neměl narodit?" Harry se během svého mluvení přestal prát s rukama, které ho pevně držely. Opřel si hlavu o Severusovo rameno.

„Harry, ty nejsi žádný..."

,,Ale ano, Severusi, jsem bastard. Teď už chápu jednání Jamese Pottera. Jen jedno nechápu. Proč se o mě staráš ty, i když víš, kdo jsem a nejspíš i víš, jak k tomu došlo." Chvíli bylo naprosté ticho, které ovšem nevydrželo dlouho. Přerušila ho totiž osoba, na kterou Severus i Harry dočista zapomněli.