Muž bez tváře - snarry

36. Kapitola - Nekoukej tak na mě

Ahoj, moc se vám omlouvám. Za to, že jsem se opozdila, ale nastala menší komplikace, ale nebojte, už je vše vyřešeno.  

Muži ho táhly do ředitelny, jako na popravu. Měl na nohách tak i na rukách řetězy, které mu dal Potter. Oba mu šli po boku, každý z jedné strany. Profesorka Minerva McGonagallová šla vpředu a v pravé ruce svírala hůlku. Harrymu ta cesta k ředitelně přišla nekonečná. Na jednou Harry zaslechl spěšné kroky, které se k nim rychle blížili. Mladíkovi se najednou zastavil dech. Muž v černém plášti vyběhl z poza rohu s dost naštvaným výrazem.

„Severusi," vyklouzlo mu ze rtů. Bohužel na chodbě se to ozvalo jako ozvěna. Oslovený muž se v ten moment zastavil stejně jako všichni ostatní. Harryho zelené oči se usmívali a tělem se mu rozlívalo příjemné teplo. Zhluboka se nadechl a do nosu nasál příjemnou bylinkovou vůni, ale do té vůně se přimíchala i vůně vanilky. Harry zaťal ruce v pěst a hlavou mu proběhla věta, kterou mu Val řekla, než odešel.

„Harry až uvidíš Severuse nepodlehni vůni jeho krve." Harry Val zprvu nechápal, ale teď, už ano. Severusova krev byla, jako rajské zahrady, Ve kterých chcete být, co nejdéle. Severus si Harryho zkoumavě prohlížel, muž měl stále chladný výraz a ve  tváři se mu nepohnul ani sval, ale i přesto Harry věděl, že ho poznal. Důkazem toho bylo Severusovo srdce, které začalo bít rychleji. Harry byl poprvé rád, že má lepší sluch.

 „Á jak je vidět, ten smrtijed tě očividně zná," ozval se Potter, ale nikdo si jeho poznámku neslyšel, nebo jí dva profesoři ignorovali.

„Severusi tenhle chlapec si chce promluvit s ředitelem," promluvila profesorka Minerva McGonagallová. O trochu milejším hlasem, nebo se to Harrymu jen zdálo? Sám nevěděl.

„A Brumbál vám pověděl, abyste toho kluka svázali řetězem? Jako nějakého zločince, který se dopustil nějaké vraždy," vyštěkl Severus vztekle a přitom k ním přišel blíž. Vytáhl hůlku a jedním mávnutím Harryho zbavil řetězů. Harry se na Severuse díval a musel se lehce usmát, i když vší silou vůle musel bojovat, aby se na Severuse nevrhnul, a to nejen kvůli krvi, ale chtěl jej obejmout.

„Co blázníš Snape, vždyť je to smrtijed!"řekl hlasem plné zloby a vzteku Black. Harry ucítil, jak ho oba muži stiskli pažemi, tiše sykl bolestí, ale jinak nedal nic najevo. Severus se podíval na Blacka i Pottra mrazivým pohledem, až samotnému Harrymu zatrnulo.

„Co se tady děje?" promluvil hlas samotného Albuse Brumbála. Všichni se na ředitele otočili a Severus ustoupil stranou a mírně přikývl. Vypadalo to jako, kdyby mezi nimi probíhal rozhovor, který nikdo neslyší. Ještě na malou chvíli si hleděli do očí, ale potom se ředitel podíval na Harryho.

„Drahý chlapče, jsem rád, že tě vidím."

„Taky vás rád vidím řediteli," usmál se a udělal malý krok k němu.

„To není možné. Tohle nemůže být on," řekl James tiše, v jeho hlasu bylo slyšet překvapení.

„Ale je to on drahý příteli. Já ho poznal ihned podle těch očí, proč myslíš, že jsem trval na těch řetězech. Nechci, aby nikomu ublížil. Je s cela očividné, že se přidal k němu," řekl Black v hlase mu zazněla nenávist, která Harryho přinutila se lehce klepat. Chápal toho muže, ale nemohl s tím nic dělat. Osud si bohužel nikdo nevybírá.   

„Máš proto důkaz Blacku." Zavrčel skrz zaťaté zuby Severus a přitom přišel zase k nim a odstrčil jejich ruce s Harryho pažích a sám ho vzal za ruku a odvedl kousek stranou. Brumbál se ihned začal dohadovat s Blackem, ale to už Harry těžko vnímal.

„Severusi já..." Ale muž ho nenechal dokončit větu.

Harry, já to vím. Vím, co jsi zač. Neumím si sice představit. Jak ti moje krev voní, ale vím, jak ti od toho pomoci," řekl Severus tak, aby ho slyšel jen Harry.

„Jak to víš?" zeptal se stejně tiše.

„Potom ti to vysvětlím. Teď, na vypí to." Harry se rychle podíval na obecenstvo, které stálo o kus dál, hádal se s ředitelem tedy hlavně Black.

„A já ti znovu říkám Albusi je to smrtijed."

„A kde bereš tu jistotu Siriusi," mluvil na něj ředitel ledovým hlasem a přitom se mračil, jako samotný démon

„Harry," promluvil na něj jemný hlas. Mladík  otočil hlavu zpět, a podíval se na Severuse.

„Mohu si tu lahvičku vypít někde v soukromí prosím?" Severus na to jen lehce přikývl a pokývnul mu, ať jde za ním, ale než stačili oba udělat krok, zastavil je Blackův hlas.

„Vidíte řediteli, oba prchají, a vy je necháte? "Harry se pomalu otočil zpět, a to samé udělal i muž vedle něj, který se chystal Blackovi něco od plic říct, ale předběhl ho sám Harry.

„Víte co pane Blacku, vy jste strašně zlý člověk, a co se týče tady Severuse toho byste nejraději viděl mrtvého a nebo ho chcete za každou cenu zadupat do země, už, když jsem byl malý, jste nemohl snést, jak jsem pokaždé brečel, když mě nedržel v náručí nebo byl poblíž, teď hledáte důvod aby, jste mě mohl zavřít do Azkabanu." Nastalo hrozné ticho. Všichni Harryho pozorovali překvapeným výrazem.

„Ukaž nám předloktí," zavrčel Black vztekle.

„Siriusi to by snad stačilo!" zvýšil hlas ředitel. Sirius se na ředitele podíval a otevřel ústa, ale hned je zavřel. Harry se podíval na Severuse a nepatrně se usmál. Ihned na se pomalu nadechl. Vůně Severusova krve ho praštila do nosu, ale byl rozhodnutý se té krvi naučit odolávat.

„Brumbále tuším, že máte na Harryho spoustu otázek, ale jestli dovolíte, rád bych si s Harrym nejdříve promluvil já." Starý muž se, jen usmál a přikývl.

*

Severus zavedl Harryho do jeho komnat, ale nebyly to ty, které si mladík pamatoval, ani cesta sem nebyla stejná.

„Máš to tu pěkné, ale nejsou stejné, jaké si je pamatuji," promluvil mladík a sedl si přitom do křesla. Severus si sedl do druhého. Harry se mezi tím rozhlédl. Po celou dobu na sobě, cítil černý zkoumavý pohled.

„Nejsou to komnaty, ve kterých si býval. Ony komnaty jsem nenavštívil od té doby, co jsi odešel." Harry, se podíval na muže, který, se stále tvářil chladně a jeho oči byli stejně studené a dalo by se říct i nečitelné. Muž, který seděl v křesle, byl najednou někdo úplně jiní. Harry tak nějak doufal, že až budou sami. Severus zahodí svou chladnou masku, ale bohužel se tak nestalo. Harry sklopil zrak, už dále nesnesl ten pohled.

„Nekoukej tak na mě."