Muž bez tváře - snarry

5. kapitola - knihovna

Ahoj, váš tip byl správný. Byla to Severusova manželka. Jsem velmi zvědavá, jaký bude mít názor a pocit s téhle kapitoly.  

Skřítek se zhluboka nadechl, otevřel pusu, ale pak jí zase zavřel a zakroutil hlavou. Velmi tiše zašeptal

„To nemohu, pane, mohlo by to stát Harryho život. Ten člověk si ho k sobě připoutal rituálem z černé magie, který už se nedá nijak zvrátit... Musíte mi říct jméno toho člověka, teprve potom vám mohu říct, jak to bylo." Skřítek Severusovi přímo neřekl, kdo ten člověk je, ale on na to přišel sám. Jeho žena má šílenou zálibu v černé magii. Otázkou ovšem zůstává, proč to Iren udělala, proč Harrymu nasadila onu masku?

„Proč moje žena nasadila tomu klukovi masku?" zeptal se Severus skřítka, který vykulil oči div mu nevypadly, ale i tak odpověděl.

„Vaše paní se k Harrymu zachovala velice krutě, když se Harry začal až moc podobat svému bratrovi. Tak mu nechala polít obličej kyselinou a pak mu nasadila masku." Skřítkovi začaly téct z očí slzy a začal se jemně třást, ale i přesto tiše pokračoval. „Do dnes si pamatuji, jak chlapec plakal a prosil o milost, ale bylo to marné, paní neznala slitování. Později jsme chtěli Harrymu pravou tvář alespoň trochu uzdravit, ale nešlo to. Pokaždé, když jsme to zkusili, tak to za pár minut to bylo zpátky. Harry o rok později požádal, abychom přestali, že je to stejně na nic. Tak jsme toho tedy nechali, ale řekli jsme mu, že mu tu pravou tvář zakryjeme kouzlem." Skřítek skončil své vyprávění a z rukou si otřel slzy z tváře. V pokoji nastalo ticho. Severus se znovu podíval na Harryho, který stále spal, nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Iren byla schopná ublížit malému dítěti.

„Kolik Harrymu bylo, když se to stalo?" promluvil tiše, odpověď dostal okamžitě.

„Pouhých šest let pane," odpověděl stejně tiše skřítek. Severus na to jenom přikývnul, přešel obývací pokoj k pohovce, na které ležel Harry. Sedl si na kraj, natáhl ruku a pohladil Harryho po vlasech. Harry se lehce pohnul, ale neprobudil se. Severus netušil, jak dlouho tam takhle sedí a bylo mu to ukradené.

*

Uběhlo par dní, co se Severus dozvěděl celou pravdu a od té doby se snažil najít ve svých knihách, jaký tip rituálu to byl, a jak pomoci Harrymu, ale zatím bezúspěšně. Co se týče jeho, manželky a dětí, Severus za nimi i nadále chodil, ale vždy na půl dne. Nechtěl tam strávit ani o minutu na víc. Vždy, když uviděl Iren, měl ji chuť zabít, ale nemohl to udělat, protože tím by přišel i o Harryho, který se mu neustále stranil. Severus pochopil, že se ho bojí a nedivil se mu. Nechal skřítka, aby se o Harryho staral. Ten mu pokaždé večer, když Harry usnul na pohovce, řekl, jak na tom Harry je. Iren se Severuse jednou zeptala, proč s nimi netráví celé dny. Řekl jí jen, že ho Albus pověřil úkolem, a to by nebyla Iren, kdyby se nešla zeptat Albuse. Naštěstí ho ředitel podržel a řekl Iren to samé, a to stačilo k tomu, aby dala Severusovi pokoj.

Severusovy myšlenky přerušil tichý zvuk otevírání dveří. Rychle otočil hlavu a spatřil Harryho.

„Promiňte, já nevěděl, že tu jste," omluvil se spěšně Harry a chtěl zavřít.

„Nemusíš odcházet, místa je tu dost," promluvil Severus jemným hlubokým hlasem. Sledoval, jak Harry chvíli váhá, ale přeci jen váhavě vstoupil do malé útulné knihovny a tiše za sebou zavřel. Severus dělal, že se začetl do knihy, ale popravdě po očku sledoval chlapce, který přešel k policím s knihami. Chvíli se zdálo, že váhá, ale pak si přeci jednu vzal. Severus tu knihu ihned poznal. Byla to jeho stará učebnice lektvarů pro první ročník, což muže opravdu překvapilo, že si Harry vybral tuhle knihu. Mladík si sedl do druhého křesla, otevřel knihu a potichu začal čist. Severus se lehce usmál a začetl se do své knihy. V tu chvíli nastalo ticho, bylo slyšet jen otáčení stránek.

Severus přesně nevěděl, kolik hodin strávili v knihovně, ale bylo mu to spíš jedno. Pro něj bylo důležité, že chlapec je s ním v jedné místnosti.

*

Na čas večeře zavřel Severus tiše knihu, zvedl se, šel uklidit knihu do police, ale najednou se ozval tichý hlas Harryho.

„Pane, naučíte mě jak pracovat s lektvary? Chtěl bych vědět k čemu, která rostlina slouží a také umět vařit lektvary, jestli to tedy půjde, když nejsem kouzelník." Severus se na chlapce překvapeně otočil a zůstal na něj jen koukat. Tohle bylo poprvé, co ho někdo žádá, aby ho učil dobrovolně lektvary. Severus byl z toho tak vyvedený, že řekl první věc, která ho napadla.

„To už se mě nebojíš?"