Muž bez tváře - snarry

32. Kapitola - Viteal

**

„Řediteli, co jste potřeboval?"

„Posaď se, Severusi, prosím," mistr lektvarů se zamračil, ale udělal to, o co byl žádán.

,,Dnes za mnou byl pan Malfoy a požádal mě o to, jestli by se tady nenašla nějaká práce pro jeho svěřence. Tak mě tak napadlo, jestli bys-"

„Ne, řediteli, já se nebudu starat o nějakého usmrkance, to mě ani nepadne. Mám starostí víc než dost," skočil řediteli do řeči.

**

,,Zítra půjdeme do Bradavic vyřešit tvůj problém," promluvil pan Malfoy jednoho dne u oběda. Harry na jeho panství bydlel už skoro dva týdny a měl se dobře. Mohl se po velkém domě procházet, kdykoli chtěl. Lucius totiž očaroval všechna okna tak, aby dovnitř neproniklo žádné slunce v té době, co Lucius nějakým způsobem přesvědčil Voldemorta o tom, že Harrymu bude lépe u něj. Mladík neměl tušení, jak se to muži povedlo, ale byl mu za to vděčný. Zde se cítil daleko lepe, než u vampíru. Měl sice Valerii rád, ale to sídlo mu nestále připomínalo kým je a ne, jen sídlo,    

„To s sebou chceš vzít i jeho?" kývnul Luciusův syn směrem k Harrymu. Draco přišel včera večer s tím, že mu hrozí vyloučení ze školy. O ničem dalším Harry nevěděl, protože ho Lucius poslal do svého pokoje.

„Jistěže ho vezmu, musím si promluvit se Severusem a k tomu potřebuji jeho," přerušil Harryho tok myšlenek Lucius. Harry zvedl zrak od svého talíře, ve kterém se jen nimral, a podíval se na Luciuse, který se na něj nepádně usmál.

„Já s tím zásadně nesouhlasím, co když někoho zabije?" ozval se na foukaně Draco.

„Tak já raději půjdu," špitnul Harry, odložil vidličku, zvedl se a pomalým krokem šel do svého pokoje.

**

„Tak to jsi nemusel," podíval se na svého syna pohledem plným zloby, přitom odložil příbor a utřel si ústa ubrouskem.

„Ten kluk je zde na příkaz Pána zla a ty se k němu budeš chovat slušně, rozumíš?" Lucius mluvil na svého syna tiše ale nebezpečně, což doufal, že jako varovaní, bude stačit, ale bohužel se tak nestalo. Draco se podíval na svou matku, která také seděla u stolu, ale vypadala, že se do tohohle rozhovoru vůbec nechce motat.

„Matko, tobě snad nevadí, že tu ta stvůra je?"

„Synu, je to příkaz Pána zla a tvůj otec má pravdu. To, jak ses před chvílí choval, bylo nevhodné. Ten kluk si to přeci nevybral dobrovolně," řekla žena přísně.

**

Harry celé odpoledne strávil u sebe v pokoji ležením na obrovské posteli s nebesy. Koukal do stropu a hlavou se mu honila myšlenka, proč ho Lucius chce vzít do Bradavic. Ano, chtěl vidět Severuse, ale to ho opustilo, hned jak se uviděl v zrcadle. Ze zrcadla na něj hleděl kluk s protáhlým obličejem, vystouplými lícními kostmi a nosem jako bambulí. Jediné, co mu zůstalo, byly oči. Ty měl stále zelené jako dva smaragdy.

Včera šel za Luciusem do pracovny zeptat se ho, jak se mohlo stát, že vypadá takhle ve své lidské podobě. Muž k němu byl zcela upřímný.

„Harry, proměna si vybrala svou daň."

*

„Harry, už asi víš od mojí manželky, že dnes se zde koná ples," Harry na to jen přikývl.

„Ano, vím. Tvá manželka už mi to oznámila. Přestěhuji se na noc do sklepení."

„To nebude potřeba, nikdo tě neuslyší, takže můžeš zůstat tady."

Harry se neparně usmál a chvíli počkal, jestli Lucius ještě něco nedodá.

,,Co se děje, Harry? Když jsem přišel, byl jsi duchem nepřítomný. Trápí tě něco?"

Harry chvíli uvažoval o tom, co má Luciusovi říct.

„Přemýšlel jsem. Opravdu mě chceš vzít zítra do Bradavic?" během mluvení se posunul tak, aby měl hlavu položenou na stehně Luciuse.

„Ano, byl bych rád, kdybys šel se mnou, abych alespoň mohl být pyšný na jednoho syna."

Harry v tu chvíli vykulil oči. Tohle by v životě nečekal, zvláště ne od muže, jako je Lucius.

„Harry, vzpomínáš si, jak jsi byl před proměnou zavřený v cele?"

Harry se při té vzpomínce lehce otřásl. Byl tam zavřený asi týden. Moc dobře si vzpomínal na tu tmu, kde nebylo vidět ani na krok, ale také na tu zimu.

„Ano, na to nelze zapomenout, ale někdo mi tam vždy nechal trochu jídla a plnou sklenici vody. Kdyby nebylo té osoby, zemřel bych tam, i když nevím, jestli by to nebylo lepší," řekl a podíval se na Luciuse, který se na něj zamračil.

„Harry, ty bys nezemřel. To víš moc dobře."

Harry na chvíli zadržel dech a potom zavrtěl hlavou. Jeho tělo se napjalo. Proč mu to sakra nedošlo dřív?

„Ty víš, že jsem jeho viteál, a proto se o mě tak staráš. Je to jeho rozkaz."

Chtěl se od muže odtáhnout a být od něj co nejdál, ale zarazil ho hlas Luciuse, který byl najednou tak jemný a plný obav.

,,Starám se o tebe, protože chci, a žádný rozkaz v tom není, to mi věř, když jsem tě tenkrát vedl k Temnému pánovi, měl jsem pocit, jako když jsem vedl Draca. Po té, co tě Pán zla zmučil tak, že jsi nebyl skoro poznat, přikázal, ať tě dám trochu do pořádku."

Mojí milý čtenáři. Mám v příběhu pokračovat.