Muž bez tváře - snarry

56. Kapitola - Zeď

Po celou tu dobu, co Harry v jeho v náruči. Se, mistr lektvarů vrátil myšlenkami události k té proklaté večeři a poté i na tu noc, co se vloupal do domu Potterových, aby se ujistil, zda je Harry v pořádku.

*

Po té, co Harry utekl ven, chtěl jít Severus za ním a ujistit se, že je v pořádku, ale nemohl se jen tak zvednout a jít. Vyvolalo by to divné otázky, takže si musel zachovat chladnou hlavu a hlavně kamennou tvář.

„Omlouvám se, náš syn je naprostý blázen. Celé dny je zavřený ve svém pokoji a dělá tam, kdo ví, co," začal se ihned omlouvat Potter. Vypadalo to, že chce pokračovat ve svém monologu, ale místo něj promluvil ten fakan, který si myslí, že mu patří celý svět a každá osoba v něm.

„Otče a matko, já opravdu nechápu, proč jste si toho blázna vzali zpět domů. Já si osobně myslím, že mu tam bylo dobře a my jsme měli klid." Po tomto prohlášení nastalo v kuchyni ticho, které by se dalo krájet.

„To teď nebudeme řešit, synu," promluvil Potter klidným hlasem, což Severuse úplně dopálilo. Zprudka se zvedl a všechny si změřil vražedným pohledem.

„Už raději půjdu," promluvil mrazivým hlasem. Měl takovou chuť je seřvat na jednu hromadu, nebo ještě hůř - proklít je.

Ten večer se vrátil do Bradavic. Šel rovnou do svých komnat, aby našel ve svých knihách o černé magii nějaké kouzlo, které by mu umožnilo se Harryho dotknout, aniž by to mladíkovi způsobilo bolest. Hledání bylo zdlouhavé a únavné, ale nakonec se mu povedlo najít kouzlo, které hledal. Usoudil, že je zcela zbytečné chodit spát, když už skoro svítá a stejně by nemohl spát. Na to měl až moc zaměstnanou mysl Harrym. Měl o mladíka velké obavy. Na té večeři nevypadal vůbec dobře. Třásl se jako osika. Severus na něm poznal, že by nejraději utekl, což se později opravdu stalo. Severus by teď nejraději šel zpět na to panství do toho obrovského domu, aby Harryho zkontroloval a bylo by mu úplně jedno, že by se tam vlastně vloupal. A ono vlastně proč by to nemohl udělat? S tímto pevným rozhodnutím se Severus zvedl ze židle za psacím stolem, kde leželo, tucet knih o černé magii. Přešel rázným krokem ke krbu a přitom se v duchu se začal tak trochu modlit, aby letaxová síť u Potterů nebyla tuto noc uzamčená. S touhle myšlenkou sáhl do misky s letaxovým práškem a vstoupil do krbu.

*

Jak se zdálo, štěstí mu bylo tuhle noc nakloněno. U Potterů letaxová síť uzamčená nebyla. Velmi tiše vykročil z krbu a přitom vytáhl hůlku.

„Lumos" zašeptal. V ten moment se mu z konce hůlky vydral bílý paprsek světla. Severus mávnul hůlkou ještě jednou. Ihned poté jeho razným, ale přesto tichým krokem, přešel pokojem bez jediného ohlédnutí. Stejně tak přešel i zbylé místnosti, ale jak se zdálo, po Harrym nebylo ani vidu ani slechu. Severus prošel pokoje ještě dvakrát, aniž by obyvatele domů probudil.

„Pane, chlapec má pokoj někde ukrytý. Ony dveře jsou schované pod neviditelným kouzlem," ozval se mu v hlavě jemný hlas černého fénixe. Severuse to tak trochu překvapilo, že fénix ví, kde se Harry nachází, ale rozhodl se to pro teď neřešit.

Vyšel opět na chodbu a rozhlédl se po ní, ale další dveře tam prostě nebyly.

Prošel se tedy nesmírně dlouhou chodbou a přitom se pravou dlaní dotýkal zdi. Sám nevěděl, co ho k tomu vedlo zde chodit podél zdi, ale když mu fénix řekl onu větu, napadlo ho to. Zeď byla hrubá, místy i ostrá. Severus došel takto pomalým krokem na druhý konec, kde byla zeď podivně hladká. Severus se zastavil a postavil se před zeď. Zavřel oči a začal se soustředit. Za velmi malou chvíli ucítil velmi slabou magii, která vycházela skrz tu bílou zeď. Tam se nacházel Harry. Severus nechal oči stále zavřené a nechal svojí magii, ať udělá své. Ucítil, jak se jeho magie do zdi silně opřela, ale ne zas tak, aby jí rozbila. Severus po chvíli otevřel oči. Před ním už nebyla bílá zeď, ale velké, černé dveře, které bohužel, jak Severus viděl, neměly žádnou kliku. Místo toho měly nahoře otvor, který měl otisk dlaně. Severus tiše zaklel. Velmi dobře věděl, co jsou ty dveře zač. Tyhle dveře mají u svatého Munga. Má to tam prý jen pár pokojů, ale Severus věděl své. Do pokoje s těmito dveřmi se zavírají kouzelníci, kteří ztratili svůj rozum a nedokážou ovládat svojí magii. V Severusově nitru začal bublat nesmírný vztek na rodinu Potterových. Jak tohle můžou udělat svému vlastnímu dítěti? Držet ho pod zámkem jako nějakého blázna, ale s tímhle je nadobro konec.

„Holi!" Jeho vzteklý hlas se nesl jako čirá ozvěna. O pár vteřin později se ozvalo hlasité prásk.

„Pán volal Holi." Objevilo se malé stvoření po jeho boku.

„Přiveď mi sem Potterovou, ale dej si pozor, nikoho dalšího tu nechci jasné!" vyštěkl vztekle na Holi, i když hlas byl najednou znovu tichý, tak i přes to z něj šel opravdu strach. Holi ihned zmizela splnit rozkaz, jak nejrychleji mohla. Severus se znovu podíval na ty zatracené, proklaté dveře. Musel se opravdu hodně ovládat, aby neudělal nějakou hloupost, která by sice neublížila jemu, ale Harrymu. Ono totiž než navštívil tenhle dům, nechal si o Potterových zjistit veškeré informace a dost ho překvapilo, kolik toho zjistil. Hlavně na Jamese Pottera, který si myslí, že může úplně všechno stejně jako ten fracek. Severus měl v úmyslu tyto informace vhodně použít v případě, kdyby Potter začal dělat problémy. Prostě a jednoduše ho v ten moment zadupe do země a to tak, že po Potterovi neštěkne ani pes. Stejně tak skončí i fakan, akorát trochu jinak. Jemu Severus zařídí nepříjemný pobyt v sanatorium pro duševně choré. Samozřejmě, že by to nejraději udělal hned, ale bohužel to teď nebylo možné, jelikož válka je v plném proudu a tuhle válku může ukončit jen jeden narušený fakan. Nebo je to celé jinak, než se na první pohled zdá?           

Ahoj, tak, co mi povíte o kapitole. Jaký mate pocit a názor?