Muž bez tváře - snarry

73. Kapitola - Hadí tvář

Ahoj, tak jsem tu s novou kapitolou:) Doufám, jste na na mě nezapomněli:)  

Harry

Ležel v náruči svého milovaného a cítil se naprosto šťastný. Snažil se nemyslet na to, co mu Severus pověděl. On a někoho zabít? Nesmysl. On by to přeci nedokázal, i kdyby měl magii. Nemůže přece jen tak bez milosti zabít, i když si velmi dobře pamatoval, co mu Voldemort bez milosti provedl, ale i přesto všechno se to v něm sevřelo, jen při pomyšlení, že by ho měl zabít.

Harry zavtěl hlavou, aby zahnal pochmurné myšlenky. Otočil se na bok čelem k Severusovi, který stále tvrdě spal. Harry otevřel oči, ale opět mu bylo dovoleno otevřít pouze a jen do malých štěrbinek. Začal mít opravdu nepřijemný pocit z toho, že skoro nevidí. Co když to má něco společného s Voldemortem? V ten moment si na něco vzpomněl. Ta myšlenka Harryho tak vyděsila, že vystřelil z postele, aniž by si uvědomoval bolest, která se mu rozlévala po celém těle. Běžel do koupelny a zavřel se tam. Jeho tělo se velmi silně třáslo a nejen pod náporem bolesti ale i z toho, na co si vzpomněl. Už věděl, na co byly ty lektvary, co mu dávali v tom pokoji, ve kterém byl zavřený u svatého Munga.

„Konečně jsi zjistil pravdu, synku." Ozval se mu v hlavě velmi chladný hlas, který Harrymu způsoboval velmi krutou bolest. Sesunul se na zem a rukama se chytil za hlavu. Měl pocit, že jeho tělo někdo láme a zase dává dohromady. V jeho uších mu zněl jeho vlastní křik plný bolesti a zoufalství.

**

Severus

„Pomoc Severusi, ať to přestane, prosím dost." Ozvalo se v jeho tichém podvědomí. Křik, kterým ho někdo volal Severusovi trvalo jen malou chvilku, než si uvědomil, komu ten zoufalý křik patří.

„Harry!" Vykřikl v mysli, ale i nahlas. Bleskově otevřel oči a podíval se na místo vedle sebe, které zelo prázdnotou. V ten moment ho polila čirá hrůza. Jeho tělo se vyšvihlo bleskově do sedu. Do uší mu pronikl křik plný bolesti a utrpení, který vycházel z koupelny. Spěšně odhodil přikrývku a ještě rychleji se zvednul a běžel ke dveřím koupelny.

„U Merlina, Harry!" Vykřikl, když uviděl Harryho ležet na zemi a pod ním byla velká kaluž krve. Vedle jeho hlavy ležela bílá maska, která teď měla do bílé zatraceně daleko.

„Harry!" Vykřikl znovu a běžel k němu. Padl k němu tvrdě na kolena. Mladík už nekřičel, jen tiše sténal bolestí. Severus hned ucítil Harryho bolest, která nebyla zrovna malá. Měl zlomené všechny čtyři končetiny a mnoho dalších zranění. Mistr lektvarů na nic nečekal, okamžitě vyslal svojí magii, aby vyléčila všechno, co půjde. Mladík byl k němu otočený zády. Ale to teď pro Mistra lektvarů nebylo důležité. Spěšně si zavolal hůlku, která se mu vzápětí objevila v ruce.

„Seve."proplul jeho myslí tichounký hlásek patřící Harrymu.

„Jsem tu lvíče moje, jsem tu," konejšil ho velmi jemným hlasem a přitom začal nad Harryho tělem kroužit hůlkou.

,, S-eve- pro-sím ať zmi-zí z mé hl-avy," Ozval se znovu, ale tentokrát mu hlas zněl ještě tišeji než předtím

Severus neměl nejmenší tušení, o čem to mladík mluví. Žádnou další osobu v nitrobraně necítil, stejně tomu bylo i u Harryho. Kdyby se někdo snažil dostat se do mladíkovi hlavy, ihned by to poznal. Severus netušil, co se jeho lvíčeti mohlo stát, ale tohle by si přeci Harry nemohl způsobit sám, nebo ano?

„Seve prosím pomozmi- ať zm-zí ať z mizí zmé hlavy." Ozval se znovu Harry hlas plný bolesti.

„Harry, ale nikdo v tvé hlavě není," promluvil na něj a ze všech sil se snažil o poklidný tón, ale uvnitř něj, to začalo vzteky bublat, když zjistil, že lečivá kouzla, kterými se snažil Harryho vyléčit, vůbec nepomáhají.

„Merline! " Vykřikl a jeho rozzuřený hlas se ozval po celé koupelně. Odhodil hůlku, která spadla někam do prostoru koupelny. Severus si poprvé v životě sám nevěděl rady a zavolat někoho v téhle chvíli, by bylo nebezpečné. Severus ale věděl, že musí něco urychleně udělal, jinak mu Harry zemře a to se nesmí stát.

,, Seve, " Ozval se opět mladíkův hlas, který už byl tak tichounký, že ho muž sotva slyšel.

„Jsem tu Harry, jsem tady" Severus se zvednul ze země a rychlým krokem šel na druhou stranu, aby ho mladík mohl vidět. Když spatřil Harryho tvář, strnul na místě. To, co spatřil na Harryho tváři, mu nedovolilo pohnout se dál. Mladíkova tvář nebyla v této chvíli vůbec lidská.

Severusovo srdce bušilo jako o závod. Trvalo chvíli, než své tělo donutil, aby se dalo opět do pohybu.

„Jse- m z- ruda- Ja.mes Po.tt-rer ze- mě udělal- zr-udu." Šeptala mladíkova mysl plná zoufalství a bolesti.

V ten moment to všechno Mistrovi lektvarů začalo docházet. V ten samý okamžik mu také došlo, co musí udělat.

,, Ne Harry, ty nejsi zrůda. Zrůda je ten, kdo ti to způsobil," Snažil se jemný ton, jelikož cítil Harryho strach.

„Ale jsem, ten hlas v mé hlavě to říká," Šeptala mladíkova mysl, plná čirého strachu a zoufalství. Severus k Harrymu došel a následovně si k němu opět kleknul.

„Harry, zbavím tě toho hlasu, ale musíš mi pomoci, ano? „ S těmito slovy mu položil zlehka prsty na tvář. Harry se při tom doteku napjal. Mistr lektvarů mu onu tvář začal hladit. Nikdy si v životě nepomyslel, že hladit hadí tvář bude tak přijemné. Cítil, jak se Harryho tělo pomalu uvolňuje.

„Musíš se co nejvíce uvolnit a nechat mě, abych převzal vládu nad tvou myslí," Počkal, až mladík pomalu přikývne. Po té zavřel oči.

„Věř mi Harry," Zašeptal, než pronesl kouzlo, které je velmi staré a zná ho jen málo kouzelníku. Ono kouzlo Severuse pomalu začalo stahovat do mladíkovi mysli. Kde ho čekal boj s Jamesem Potterem o Harryho mysl.