Muž bez tváře - snarry

78. Kapitola - Rodiné kouzlo

Severus

Stál s Harrym v náruči a hladil ho po vlasech. Po nějaké té chvilce klesnul opatrně na kolena. Zem byla sice plná krve, ale to černovlasému muži bylo v tento okamžik ukradené. Držel svého milého, kterému bije srdce a dýchá. To pro Severuse bylo důležité. V duchu děkoval všem svatým, že to stihnul a Harryho zachránil. Ihned jak ho zachytil do své náruče. Uslyšel myšlenky svého manžela, které byly velmi tiché.

„TÝ-S P – šel." Dostal ze sebe jeho Lvíče velmi ztěžka. Černovlasý muž ho k sobě ještě víc přitisknul, ale jemně a opatrně, jak to jen dokázal. Mistr lektvarů cítil, jak je Harryho mysl unavená a vyčerpaná do morku kostí, ale zároveň se snaží na něco vzpomenout.

„Ššš nenechávej se," promluvil na něj tiše a jemným hlasem, když pochopil na, co se Harry snaží vzpomenout. Severus ted nechtěl, aby si jeho manžel vzpomněl na svoje peklo u svatého Munga. Nechtěl, aby to drobné krásné stvoření, které tady a teď leží v jeho náručí. začalo mít strach, čím je. Na to bude čas později.

Severus pomocí magie a své vlastní mysli podstrčil Harrymu jinou myšlenku. Vybral tu v tom nemocničím pokoji, kde se vlastně setkávali. Severus nevěděl, proč tomu tak bylo, jestli jeho bývalé já mělo také rádo Harryho. Rozhodl se potom možná pátrat později, až bude po všem.

,,To – s s – b – y – l – t – y." Ozval se z novu Harryho chraptivý hlas., který Severuse vytrhl ze svého vlastního zamyšlení Na malou chvíli z odpovědí váhal, jelikož on sám nevěděl, jak to je. Rozhodl se tedy s tou to odpovědí, co možná nejdéle počkat.

„Promluvíme ovšem později ano," vyhnul se elegantně odpovědi a tiše doufal, že ho manžel poslechne. Na malou chvíli poslouchal myšlenky svého drahého manžela. Mysl mladšího muže byla velmi unavená i tak trochu zmatná. Cítil i Harryho bolest, která byla stále příliš velká. Severus se tedy rozhodl dát Harrymu víc magie, než to dělal do posud po malých douškach. Chtěl, aby si Harry, aniž by o tom věděl, zvykl na magii a stejně tak i jeho mysl. Severus měl takový malý plán. Jen co by se Harrymu uzdravili oči a nabral sílu. Zašly by společně na příčnou ulici rovnou k výrobci hůlek a tam by si Harry vyzkoušel pár hůlek Severus předpokládal, že to hledaní hůlky nebude snadné. Jelikož magie mladého muže bude velmi silná a svým způsobem i nebezpečná, ale mistr lektvarů byl odhodlaný naučit Harryho magii ovládat naslouchat jí, být její součástí, ale bohužel jeho plán se teď částečně rozpadl. Musel teď hned jednat. Nebylo cesty zpět.

Zavřel pomalu oči a přitáhl si drobné tělo co nejopatrněji ještě více k sobě, tedy pokud to ještě šlo. Začal odřikavat velmi staré rodinné kouzlo rodu Snape. Tohle staré kouzlo se u Snapeu dědilo po generace. Nikdo z nich, ale netušil, kdo a proč ho vymyslel. Vědělo se, jen, že to byl kouzelník z rodu Snapeů, ale to také nebylo z cela jisté.

Severus Snepe šeptal slova tak tiše, že je mladík podle myšlenek ani neslyšel. Slova, které Severus šeptal se, až moc podobala hadímu jazyku,.Tenhle malý detail, ale mistr lektvarů vnímal jen okrajově. Najednou kolem sebe ucítil krásné hřejivé teplo. Což byl jasný důkaz, že se mu kouzlo daří. Když vše ustálo a on otevřel oči a podíval se na Harryho ve svém náručí. Sklonil se k němu a dal mu nepatrný polibek na čelo.

„Už to bude dobré Harry," promluvil tiše a opět se narovnal.

„Chci domů," uslyšel znovu tichý vyčerpaný hlas, který se nesl celým prostorem, jako libezný zpěv samotného černého fenixe. Severus mladíkovi na to neodpověděl, jelikož cítil, že ho mladík jen ztěží vnímá

Mistr lektvarů na chvíli mladíka v náruči a držel by ho třeba na věky, ale proto, aby tomu tak bylo, musel za ně za oba bojovat. Zbavit se několik překážek, které jim osud přichystal.

Severus se s magii napojil na Harryho životní funkce, aby se ujistil, že všechno proběhlo v pořádku. Mistr lektvarů se pro sebe tiše a šťastně zasmál, když ucítil svojí vlastní magii, jak Harrymu proudí žilami a napravuje škody, co ten hlupák Potter nadělal. Vnímal, jak mladíka kterého stále pevně držel v náruči magie pomalu uzdravuje. Černovlasý muž pocítil neuvěřitelnou úlevu, až teprve teď si plně začal uvědomovat, že pro něj Harry znamená život. Že mladík pro něj znamená, až příliš mnoho, že kdyby ho ztratil a zůstal by sám, vnikl by další pán zla krutý a bez jediné kapky milosti.

Severus zavrtěl hlavou a rychle se znovu podíval na svého manžela a rychle si v myšlenkách připomenul, že Harry žije a už je mimo ohrožený života.

„Chci domů." Severusovi znovu cukly koutky, který měl být, něco jako usněv. Na malou chvíli ještě držel mladíka v náručí a pak se s ním, co neopatrněji zvedl a pomalými kroky přešel na druhý konec místnosti, ve které se všichni tři momentálně naházeli. Teprve teď si jí profesor lektvarů povšimnul, jak je tenhle prostor zanesený. Zdi byly černé a špinavé sem tam na zdi byla zaschlá krev a na podlaze bylo skoro to samé, špína i zaschlá krev. Severus by nejraději ihned použil čistící kouzlo a udělal by v prostoru pořádné světlo. Jelikož v místnosti bylo až příliš velké šero. Snape věděl, že jeho manžel nemá tmu zrovna v lásce. Po každé, když jdou s Harrym spát, mladík ho pokaždé tiše žádá, aby nechal svítit, alespoň malé světlo. Severus na něm pokaždé vidí, že se za to velmi stydí, ale Severus se vždy k němu skloní, políbí ho na čelo a poté ho ujistí, že je to v pořádku, že se nic neděje a udělá, o co ho Harry žádá. Nechá svítit lampičky na nočních stolcích na obou stranách postele.

„Tvé ruce jsou léčivé, necítím žádnou bolest," promluvili znovu Harryho myšlenky a tím Severuse vytáhly ze svých vlastních myšlenek. Černovlasý muž mu na to nedopověděl, Jelikož cítil, že mladík by ho stejně nevnímál. Poznal na něm, že co nevidět usne. Což Severus v této chvíli uvítá. Teď, už nebyl jeho manžel v ohrožení života.

Severus pouhou myšlenkou vyčaroval postel, ale ne tak ledajakou. Postel byla velká, do které by se vešlo v pohodě pět lidí. Byla z tmavého dřeva. Na ní leželi dvě pohodlné matrace, na kterých bylo černé satenové prostěradlo. Přikrývky, polštáře měly barvu tmavě smaragdovou barvu. Kolem postele byla nebesa se stejnou barvou jako povlečení.

Severus pomocí magie odhrnul peřinu, pak co nejpatrněji položil Harryho na postel.

„Ne prosím neopouštěj mě." Šeptal Harry ve svých myšlenkách. Mistr lektvarů kolem sebe najednou ucítil panický strach, který mladíkovi nedovolil se volně nadechnout. Severus si sedl na postel, sklonil se ke svému manželovi, aby byl těsně u jeho tváře. Jejich nosy se skoro dotýkaly.

„Pšššš Harry, jen dýchej ano," mluvil na něj přesně tím hlasem, o kterém věděl, že Harryho uklidní. Mladík se opravdu po pár minutách začal uklidňovat a dech se mu začal vracet k normálu.

„To je ono Harry, jen dýchej,"Severus na táhl ruku a lehce se prastama dotkl hadí časti tváře. Netušil proč ho hladí zrovna na hadí kůži, ale věděl, že je to tak správně. Harry se za chvíli natolik uklidnil, že sotva vnímal. Spánek nad ním pomalu vyhravál.

„O - m - lo – vá- m – se - a – le - ch ce – se – mi – s - pát,"

„Jen spi ty moje stateční lvíče," zašeptal tak tiše, aby to slyšel jen Harry. Pak se narovnal a volnou rukou vzal přikrývku. Přetáhl jí Harrymu, až k bradě, ale než to udělal stáhl si svůj plášť a zabalil do něj mladíka.

„Takhle ti bude tepleji," Znovu svojí ruku vratil na Harryho tvář a druhou rukou ho vzal za ruku.      

Ahoj, asi jsem tak trochu překvapila, že jsem napsala tuhle kapitolu, která se podobá, až moc té přechozí akorát tahle byla pohledu Severuse. Věřte mi i já jsem si začátku říkala, jestli to není blbost, ale nakonec jsem jí napsala. U toho jsem si říkala, alespoň tím vysvětlím, proč se na jednou Harry bude cítit líp. V dalších kapitolách.

Jsem moc zvědavá na vaše pocity a dojmy. Přeji vám hezký den.