Muž bez tváře - snarry

38. Kapitola - Samuel

**

„Tak to jsem opravdu nečekal Harry," promluvil ředitel smutným hlasem.

„Lord Voldemort ví, že pátráte po jeho viteálech a je zoufalý a neví jak vám v tom zabránit. Tak udělal poslední zoufalý krok."

„Je něco s čím bych ti mohl pomoci Harry?" Chlapec jen zavrtěl hlavou.

„Měl bych jít, rád jsem vás zase viděl." Harry se zvednul z křesla.

„Jistě, ale ještě mám pro tebe jednu nabídku. Nechceš tu, aspoň pár dní zůstat. Všechno bych zařídil" Harry na ředitele vykulil oči. Čekal, že mu ředitel nabídne, cokoli, ale tohle opravdu ne. Pomalu se posadil zpátky na křesla.

„To myslíte vážně? Pane řediteli, i potom co, jsem vám teď řekl, co se ze mě stalo?" Brumbál se předklonil ve svém křesle a položil pravou ruku na Harryho koleno.

„Ano Harry, myslím to naprosto vážně a pro tebe nejsem žádný ředitel, ale jenom Albus." Harry malinko, usmál. Opravdu ho překvapovalo, ale zároveň nevěděl, co o tom má všem myslet.

„Vaše, totiž tvá nabídka je velmi velkorysá a lákavá, ale co když někomu ublížím, copak." Albus se jen lehce usmál a přikývl.

„Chápu tvůj strach, kdysi jsem ho také míval a mám ho někdy i teď" Harry tiše zalapal po dechu. „Vy- j-ste Vam-pir." Vykoktal ze sebe. Ředitel přikývl a dál se tiše do vyprávění.

„Byl jsem hodně mladý, když se mi to stalo. Slavil jsem v ten den 17 narozeniny. Na moji rodinou. Na oslavu, byl také pozvaný náš rodinný přítel Samuel, ale pro mě byl, ale víc, než přítel."

„Miloval jste ho?" ozval se Harry po chvíli, když mu to vše plně došlo.

„Ano, velmi. Byl jsem pro něj ochoten udělat vše, když mi po dlouhém čase řekl, co je, zač. Byl jsem sice překvapený a možná i trochu vyděšený, ale nevadilo mi to. Čas, ale plynul a já stárnul a on byl stále pro mě mladý a krásný. Jednou, když byl delší dobu pryč, šel jsem za Satanem a požádal jsem o malou laskavost." Brumbál zavrtěl hlavou, jako kdyby chtěl zahnat ošklivé vzpomínky. Harry ihned pochopil, že konec tohohle příběhu není šťastný konec. „Časem si na vše zvykneš a smíříš se s tím" řekl mu starý muž hlasem, ve kterém byl slyšet smutek. Nastalo ticho, ve kterém bylo slyšet, praskání ohně v krbu a obrazy bývalých ředitelů a ředitelek kteří napjatě poslouchaly.     

„Albusi promiň, ale já se přesto musím zeptat. Jak to, že můžeš být ředitel, vždyť je tu tolik vůní." Zeptal se Harry po chvíli na otázku, která mu v hlavě teď momentálně nedala klid

„Ano to máš pravdu, ale já mám takový dar, že dokáži být naprosto v klidu. Cítím ji to ano, ale pokud já sám nechci tak se člověka nenapiji," odvětil Albus stále smutným hlasem.

„To by se mi také hodilo. Hlavně, když jsem se Severusem." Brumbál si jen smutně povzdechnul a dal ruku pryč z Harryho kolene a opřel se zády opět do křesla. „Myslím si, že máš velmi vysoké sebeovládání Harry. Jinak by si sem nepřišel a nešel by si se Severusem do jeho komnat." Harry se na ředitele lehce zamračil a velmi pomalu se nadechl a promluvil hlasem ve kterém i on sám slyšel velký žal. „Ne pane řediteli, já vůbec nejsem silný a tím, že jsem sem přišel, jsem to akorát vše pokazil. Mezi mnou a Severusem, už to nebude jako dřív. On sice říká, že ano, ale já mu nevěřím. Chce toho starého Harryho. Sice mi to neřekl, ale já to vím." Po celou dobu uvnitř sebe cítil takovou bolest, která se slovy snad ani nedá popsat.

**

Albus věděl, jaký Severus dokáže být, a hlavně, když mu na tom člověku záleží, ale zároveň ho nechce k sobě pustit. Chová se chladně, tvrdě a myslí si, že dělá správně. Bohužel i Harry tohle zažil a to si Albus myslel, že Harry nedopadne jako on, starý a sám.

„Harry ty musíš bojovat, nesmíš to tak lehce vzdát. Ukázat Severusovi, že se nemusí o tebe bát. Ukaž mu, že si stále ten starý Harry. "

**

„To máte- totiž máš pravdu, ale nemohu tady zůstat, nejsem si vůbec jistý, že bych to zvládl, a navíc nechci, aby se mě studenti báli." Na malou chvíli se mladík odmlčel, aby si promyslel, jestli to má řediteli vůbec říct.

„Moje proměna bohužel nedopadla tak, jak měla." S těmi to slovy se Harry zvednul a došel k oknu. „ Moje proměna je plná bolesti a většinou se potom musím, přemístit k pánovi zla. V tomhle mi pomáhá Lucius."

*

Starý muž vypadal velmi překvapeně, když mu vše řekl, ale na své nabídce, už dále netrval. Nejspíš pochopil, že chce zůstat tam, kde je. Harry zůstal v ředitelně vlastně velmi dlouho. Albus mu vyprávěl o své rodině. Byli zrovna uprostřed rozvoru, když najednou Harry pocítil palčivou bolest na levé ruce. S cela automaticky si na to místo sáhnul. Brumbál se přestal usmívat. Zjevně ihned pochopil, co se děje. Okamžitě se zvednul z křesla. Dál, už Harry nebyl schopný vnímat. Bolest v ruce mu omámila všechny smysly.

**

Ředitel se rychle zvednul z křesla a rychlým krokem šel ke svému stolu. Popadnul první věc, která mu přišla pod ruku a tu pak proměnil v přenášedlo. Pak se s velkým kvapem vrátil k Harrymu.