Muž bez tváře - snarry

64. Kapitola - Severusova strašná chyba.

Severus

„Mluvte, co to bylo za lektvar, který jste mému budoucímu manželovi dával!" Promluvil Severus po nějaké chvíli, když viděl, jak se léčitel začal ošívat a k ničemu se nemá.

„Tenhle lektvar je zakázaný pane Snape. Takže zajisté pochopíte, že Vám nemohu říci, jak se ten lektvar jmenuje." Severus už otevíral ústa, aby tomu muži něco od plic řekl, ale zarazila ho slova léčitele.

„Stav chlapce se na čas zlepšil. Začal se chovat docela normálně. Tajně jsem mu začal snižovat dávku léku, který jsem mu měl nakázáno dávat." Léčitel se na malou chvíli odmlčel a natáhl se pro šálek s čajem. Mistrovi lektvarů neušlo, že se mu z toho trochu třese ruka. Po celou dobu měl Severus pocit, že to nejhorší teprve přijde.

„Uplynul nějaký ten čas. Mladý pan Potter přestal mít křečové záchvaty, stejně tak i začal kolem vnímat okolí, ale postupem dnů a měsíců se začaly projevat vedlejší účinky tohoto lektvaru. Vyrážka a chlapci začala téct z nosu krev." Léčitel si při těchto slovech odložil šálek opět na stolek a nervózně si odkašlal. Bylo na něm lehce poznat, že mu tenhle rozhovor začíná krajně vadit. Severus to ovšem ignoroval a položil postaršímu muži další otázku.

„Jak takový záchvat probíhá Homajere?" Předklonil se v křesle, aby muže lépe slyšel, jelikož muž mu odvětil velmi tiše.

„Tenhle záchvat se dostavuje pozvolna, pane Snape. První z příznaků je pálení rukou. Poté se mladík začne cítit divně. Jelikož v tomto stavu začnou převažovat ony zlé pocity. Chlapec se začne chovat zmateně. Mladík skoro ve všem uvidí svojí noční můru. Nakonec se dostaví svalové křeče."Fransk se na malou chvíli odmlčel a znovu se natáhl pro šálek s čajem.

„Víte, asi bych Vám měl k tomu říct ještě něco. Ony články v těch otravných novinách opravdu píšou jednu velkou, čistou pravdu. Mladý pan Potter opravdu napadnul paní Potterovou, ale já si myslím, že to v chlapci něco muselo vyvolat, protože jinak bych pro rodinu Potterových pracoval dál a mladík by nemusel ke svatému Mungovi."

Severus zavrtěl hlavou, aby se vrátil do reality. Pan Homajer mu to odpoledne řekl ještě mnoho dalšího. Dokonce mu i ten muž napsal i ingredience a postup zakázaného lektvaru.

„Já stejně nechápu Severusi, proč o toho kluka tolik stojíš, ale to není moje věc, ale pána zla to bude velmi zajímat, a který přímo dychtí po těhle informacích. Vlastně mi přikázal, abych tě ještě dnes přivedl."

Severus se na Luciuse zlostně otočil, ale přikývl, věděl, že nejlépe udělá, když půjde za pánem zla ihned, jelikož chtěl být už večer zpátky a být s Harrym. Měl v plánu mu vyhradit to, že s ním skoro vůbec není.

„Jdeme!" Rozkázal a rázným krokem se rozešel ke dveřím.

**

O pár dní později

Harry

Měl pocit, jako by procházel peklem. Vzpomínky na něj útočily jedna po druhé. Harry ve své mysli křičel bolestí. Trhalo ho to na malé kousíčky. Snažil se tomu utéct a zachránit, alespoň ty vzpomínky na Severuse a z velmi velké časti se mu to i povedlo. Harry se cítil zoufalý, když cítil, jak se mu dobré vzpomínky pálí na popel. Bylo to, jako kdybyste seděli před krbem a dívali jste se, jak někdo hází vaše dopisy do ohně. Najednou byly Harryho vzpomínky jen velká hrst žerného popela. V mladíkově podvědomí bylo pusto a prázdno, tedy až na ony vzpomínky, které se mu povedlo zachránit, ale těch nebylo mnoho. Najednou všechno utichlo a ztratilo se, jako mávnutím kouzelného proutku. Harryho imaginární tělo se zmateně otočilo kolem své osy. Sledoval své vzpomínky na nějakého muže, z kterého se mu zběsile rozbušilo srdce, a usadil příjemný pocit v podbřišku.

„Harry, prosím tě probuď se, jsem tady u tebe, všechno spolu zvládneme, jen se probuď." Ozval se jemný, krásný hlas. Hlas byl velmi, velmi blízko, ale když se Harry začal kolem sebe rozhlédl nikoho neviděl.

„Poppy, už to trvá tak dlouho, kdy se už konečně probere." Promluvil onen krásný zvonivý hlas, který Harry začal přirovnávat k andělovi.

„Dej mu čas Severusi, sám si přeci říkal, že jeho bratr si s jeho myslí dost pohrával, že z jeho vzpomínek téměř nic nezbylo." Promluvil další hlas, ale tentokrát patřil ženě.
„Jak se to vůbec stalo Poppy." Ozval se znovu ten andělský hlas.

„Přesně nevím Severusi, ale přivedl ho sem Draco Malfoy, prý ho našel na pozemcích a vedle něho ležela tvá mrtvá skřítka. Nikdo neví, co se přesně stalo." Jen, co tuhle větu žena vyslovila, Harryho povědomí se celé otřáslo strachem.

„Já jí nezabil," Chtělo se mu vykřiknout, ale nešlo to.

„Nevěřím, že to udělal Harry, Poppy"

Žena na to andělovi něco odpověděla, ale to Harry nepochytil.

**

Severus

Běsnil, jak mohl být tak hloupý a nechal tu Harryho na tak dlouho samotného? Mělo ho to přeci napadnout, že když odejde na chvíli z Bradavic, se něco stane.

Člověk, který není tak úplně při rozumu a něco chce, co nemůže mít. Dokáže někomu ublížit tak, že se to, už nedá vrátit zpět. Harryho bratr se rozhodl zničit Harrymu vzpomínky na Severuse i mnoho dalšího.

Myslíte si, že Harryho mys je na tom opravdu tak špatně jak se na první pohled zdá?