Muž bez tváře - snarry

95. kapitola - Špion

Harry

Vše šlo tak dobře, až se tomu sám divil. Poppy nakonec usoudila, že se opravdu nic neděje. Samozřejmě až poté, co ji Severus uklidnil a ubezpečil, že se opravdu nic neděje.

Před malou chvilkou se dostavil i Lucius se svojí rodinou. Když ho spatřila Narcissa Malfoyová mírně zbledla, ale jinak se zachovala jako pravá dáma, která se snaží najít způsob, jak s ním komunikovat.

I Lucius se k němu choval, jako kdyby ho už dávno znal. Harrymu proběhlo hlavou, jestli to není ten Lucius, který mu v minulosti tolik pomohl, ale tahle myšlenka mu přišla natolik šílená, že ji okamžitě zavrhl.

S tichým povzdechem se podíval na mistra lektvarů, který od té chvíle, co přišli Malfoyovi se od něj ani nehnul a vyčaroval si další židli hned vedle něj.

Harry z postoje svého muže poznal, že něco není tak úplně v pořádku, jelikož od chvíle, co sem přišel Lucius, se Severus mračil a strnule seděl na židli. Mladému muži s hadí tváří to nedalo, nahnul se k mistrovi lektvarů a co nejtišeji zasyčel: „Co je ššpatně?"

Severus se na něj podíval a zavrtěl nepatrně hlavou, ale Harrymu stačil jediný pohled do černých očí, aby vše pochopil. Je to Severusova hra pro Luciuse a pro Voldemorta.

Opět se rázně narovnal. Vidět ty černé oči, které jindy byly plné lásky a různých emocí, jak na něj nyní hledí jako dva černé ledové drahokamy bez jakékoli emoce, pro něj bylo jako rána bleskem. Samozřejmě tušil, že i zde, v téhle podivné smyčce času, v níž se ocitli, je Severus špion, ale tušit a vidět to na vlastní oči, je něco zcela jiného. Odtrhl pohled od těch dvou černých klenotů a podíval se dolů na své ruce, které měl položené v klíně. Najednou se mu v krku udělala hrouda, kterou se okamžitě snažil spolknout, ale marně. Naneštěstí se všichni bavili mezi sebou. Nikdo si ho takřka nevšímal, tedy kromě dvou osob – Severuse a Draca.

Cítil jejich pohledy, ale jeho zajímal jen ten černý, z něhož měl pocit, jako by mu v této chvíli viděl až do duše

Harry opravdu nevěděl, co má v tenhle okamžik dělat. Věděl jen jedno, a to, že nesmí dát najevo nic, co by ohrozilo jeho samotného i jeho manžela.

Zvedl svůj zrak a podíval se na Luciuse, který se právě bavil s Eileen. Ne, tenhle blonďatý charismatický muž není Lucius, jehož mladík znal. Tento muž je věrný svému Temnému pánu až do morku kostí.

Odpověděl si tím sám sobě na svou úvahu, na níž myslel ještě před malou chvílí.

Opět se podíval na svého muže, který z něho nespustil zrak. Harry se na něj nepatrně usmál a poslal mu krátkou myšlenku. Všechno mi je jasné, je to v pořádku.

Harry se podíval po svých hostech. Pohled mu ovšem zabloudil k Dracovi, který seděl naproti němu na bílé židli. Zrak měl upřený právě na něj a vlastně, když se nad tím zelenooký mladík zamyslel, Draco z něj nespustil oči ani na jediný moment a vypadal přitom, že nad něčím usilovně přemýšlí.

Harry na něj pokývnul hlavou na znamení, že jeho pohled zaznamenal. Myslel si a doufal, že toho Draco nechá, ale nestalo se, bylo to právě naopak, ten pohled se ještě zintenzivnil.

Harry si nervózně poposedl, a tím vzbudil pozornost ostatních. Především pozornost svého manžela, který se před malou chvíli zapojil do rozhovoru s matkou a s Luciusem.

„Děje se něco, Harry?" Hlas měl chladný a bez emocí.

Jen klid, Harry, je to jenom hra, Severusova hra, jak být dokonalý špion, uklidňoval sám sebe. Pomalu odvrátil zrak od mladého Malfoye a zavtěl hlavou. Tak nějak pochopil, že ho jeho manžel nehlídal, protože teď neví, co si Harry myslí nebo je to jen další část hry. Mladík se znovu pokusil spolknout knedlík v krku.

„Draco, je velmi neslušné na někoho takhle hledět, zvlášť, když je to tomu druhému krajně nepříjemné," promluvila z něčeho nic Eileen. Harry se na ni podíval a nepatrně se pousmál.

„Vedeš si skvěle, Harry," uslyšel jemná slova ve svých myšlenkách.

**

Čas se Harrymu neuvěřitelně vlekl. Cítil se vyčerpaný, a to nic nedělal, jenom seděl a sem tam kývl či zakroutil hlavou, když mu byla náhodou položena jednoduchá otázka, na níž mohl takto odpovědět. Nejčastěji se ho vyptávala Narcissa. Byly to otázky typu, jak se cítí a co zde dělá celé dny sám. Když mladíkovi nevystačilo kývnutí či zavrtění hlavou, použil ruce, s kterými jí předvedl čtení, spánek či malování, o které se nedávno začal zajímat a zjistil, že ho to nesmírně baví.

„Ty maluješ?" Hlas blonďaté ženy zněl poměrně překvapeně. Harry jen přikývnul a podíval se na Poppy, která seděla vedle Narcisy na pohovce a vypadala stejně překvapeně.

„Harry, netušila jsem, že se zajímáš o malování!" divila se.

„Ani já ne. Měl jsem dojem, že tvojí vášní je hudba," ozval se mu v mysli příjemný hlas. Bylo to jako jemná melodie, kterou by mohl slyšet pořád dokola.

„Neptal ses," pomyslel si. Chtěl, aby ta myšlenka vyzněla vesele a klidně, a podle všeho se mu to nespíš i povedlo, jelikož koutkem oka zachytil černý pohled, ve kterém viděl nepatrné jiskřičky radosti.

Harry pohledem rychle uhnul. Zaposlouchal se do rozhovoru Poppy a Narcissy, které si právě povídaly o jakési módě. Poppy se vyptávala paní Malfoyové, kde koupila šátek, jenž měla omotaný kolem krku.

Harryho překvapilo, jak rychle si tyto naprosto odlišné ženy našly společné téma, do kterého nevěděl, jak se zapojit. Vlastně se do něj ani zapojit nechtěl. O módě nic moc nevěděl, tohle téma šlo mimo něj.

Rozhlédl se tedy. Pohled mu padl nejprve na mladého Malfoye, který se od té doby, co ho Severusova matka pokárala, tvářil znuděně a otráveně. Nejspíš chtěl být někde úplně jinde. Jeho šedé duhovky byly stále upřené na Harryho, ale zároveň byly na míle vzdálené.

Harryho napadlo, jestli Malfoy vůbec dýchá, jelikož na první pohled to vypadalo, že ne.  

Tak, co vy na to?