Muž bez tváře - snarry

62. Kapitola. Ticho před bouří.

Ahoj, moji milý čtenáři. Moc se vám omlouvám, že kapitola vyšla až teď. 

Trvalo jen malou chvilku, než ho Severus začal líbat nazpět. Ten polibek byl jemný, ale přesto se v něm skrývalo něco, co Harryho donutilo polibek prohloubit. Oba jejich jazyky teď spolu tančily nezkrotný vášnivý tanec, který nebral konce a mladík ani v žádném případě nechtěl polibek ukončit. Nejenomže se v téhle chvíli cítil opravdu kouzelně, ale tělem mu plynul krásný pocit, který se nejvíce usadil v podbřišku. Zvedl volnou ruku a dál jí Severusovi kolem krku. V tento moment si přál jen jedno jediné, aby tahle krásná chvíle nikdy neskončila, ale bohužel, až příliš brzy mu začal docházet kyslík, ale nechtěl se za žádnou cenu odtáhnout z těch jemných rtů. Severus byl ale jiného názoru. Harry cítil, jak se od něj Severus velmi pomalu odtáhl a oba začali v ten moment lapat po dechu. Mladík si o pár minut později uvědomil dvě věci. Ta první byla, že muže stále drží za hábit. Druhá věc, že se ho Severus během polibku jakýmkoli jiným způsobem nedotknul, což nevěděl, jestli má být rád, nebo mu to má být líto.

*

Čas plynul nevěřitelnou rychlostí, alespoň to tak Harrymu přišlo. Cítil se v pohodě, ale ne zas tak úplně šťastný, jelikož štěstí mu kazí člověk, který si říká jeho otec. James Potter se totiž rozhodl Severuse zničit a to tak, že má na něj něco, co by Mistra lektvarů zadupalo doslova a do písmene do země. Harry nevěděl, co to přesně je a to ho štvalo. Severus mu totiž odmítal cokoli říct, a aby toho nebylo málo, Harry začal mít k tomu všemu ještě zdravotní problémy. Před třemi dny ho začala pálit levá polovina tváře, čeho si Harry nejprve nevšímal, konec konců byl na to zvyklý. Jenomže postupem dne ho začaly pálit i ruce. To už Harrymu přišlo prapodivné, ale neřešil to a tiše doufal, že to přejde samo. Nechtěl Severusovi ani nikomu dalšímu přidělat starosti. Konec konců Severus s ním teď moc času netráví. Vrací se domů pozdě a ráno vstává se svítáním, takže i kdyby mu to chtěl mladík říct, tak prostě nemá kdy. Severus mu sice řekl, než začal školní rok, že za ním může kdykoli přijít do kabinetu, ale Harry ho nechtěl rušit.

„Pane Harry, nechcete jít třeba ven? Holi Vás doprovodí." Mladík leknutím nadskočil, když na něj Holi promluvila. Zničehonic se tu objevila přímo před ním.

„Holi, proč prosím tě chodíš tak strašně potichu." Harry si při těchto slovech dal ruku na levou stranu. Cítil jak mu srdce buší, jako splašené.

„Promiňte, pane, Holi se moc omlouvá. Holi Vás nechtěla vyděsit," začala se horlivě omlouvat s hlavou sklopenou k zemi. Harry jí na malou chvíli jen pozoroval. Přišlo mu, že ho tahle malá skřítka moc nemusí a má z něho strach, ale za žádnou cenu nechce zklamat svého pana. Harrymu v tomhle ohledu připomínala sebe samotného, také by udělal cokoli, aby nezklamal lidi kolem sebe a Severuse hlavně. „Pane Harry, jste pořádku?" promluvila na něj znovu, ale tentokrát měla hlavičku zvednutou a její oči na něj hleděly se strachem, což Harry tak trochu nechápal, ale nechal to být, možná mu to skřítka časem řekne sama.

„Jistě že jsem, jen jsem se trochu zamyslel," odvětil jí s malým úsměvem a odložil knihu na stolek.

„Myslím si, že když půjdu ven, neuškodí mi to. Mohla bys mi prosím přinést ten černý plášť s kápí, který mám v ložnici položený na křesle," požádal jí a zvedl se z pohovky. Mladík hodně času trávil v obývacím pokoji a čtením. Vlastně on nemá nic jiného, co by mohl dělat a chodit sám po hradě, nebo ven se bál, takže byl vlastně i rád, že mu to Holi nabídla. Po malým krokem šel ke vchodovým dveřím, kde už na něj čekala skřítka pláštěm pověšeným na věšáku u dveří. „Děkuji ti Holi," řekl jemně a vzal si od ní plášť. skřítka se malinko začervenala a přikývla.

*

Harryho kroky ho zavedly k černému jezeru, kde si sedl na velký kámen a hleděl na hladinu, která byla klidná a vyrovnaná, přesně pravý opak toho, jak se cítil on. Jeho pocity byly plné strachu a čirého zoufalství. Strach, který ovšem měl, nebyl bezdůvodný, bál se toho, že Potter má na Severuse něco, co ho donutí udělat to, co James chce a Harry velmi dobře věděl, co to je a podle toho, jak se mistr lektvarů chová vztekle a raději se Harrymu všemožně vyhýbá. Mladík věděl, že Severus udělá nemožné, jen aby ho ochránil a držel stranou od toho všeho.

„Á Potter a sám, kde máš ty své kamarádíčky, co," ozval se najednou za jeho zády posměšný hlas, který nepatřil nikomu jinému než Dracovi Malfoyovi. Harry se na něj pomalu otočil a s potěšením sledoval Dracovu reakci, který ve své tváři zbledl a začal si, něco pro sebe tiše mumlat. Bylo to něco jako... „Takže je to pravda, ten Severus se musel snad úplně zbláznit."

„Taky si tohle říkám každý den, Vlastně po té, co ho začal vydírat člověk, který se nechává nazývat mým otcem" konstatoval nahlas Harry s úšklebkem, přitom začal zcela nevědomky škubat trávu vedle sebe. Odvrátil tvář od Malfoye a podíval se znovu na jezero. Dobu na něj Malfoy nepromluvil, jen na něj zíral, jako na nějaké vzácné zvíře, které vidí v obchodě a chce si ho koupit. Harrymu tak nějak bylo jasné, co se tomu blonďákovi honí hlavou a musel se tomu tiše zasmát. Blonďák to nejspíš slyšel, protože se na něj ostře osopil.

„Můžeš mi říct, čemu se laskavě směješ!" Harry se na něj opět točil a velmi pomalu promluvil.

„Uklidni se blonďáčku, já jen jestli si myslíš, že mě použiješ jako citovou zbraň na mého bratra. Tak to si musíš najít jinou oběť, i když nevím koho. Mě by můj bratr nejraději viděl u Voldíka a nejlépe mrtvého," po tomhle jeho prohlášení na něj Draco vykulil oči, ale vcelku rychle se vzpamatoval.

„Nemáš, tak docela pravdu cizinče. Tvůj bratr má někoho přece jen rád. Já jsem toho každý den přítomen na hodinách lektvarů. Potter na Severuse hází zamilované pohledy, až je mi z toho zle, ale Severus ho ignoruje. Dokonce ho dneska prý Severus ponížil. Škoda, že jsem dnes na hodině nebyl." Harryho celkem překvapilo, že si Draco sedl při těchto slovech vedle něho. Bylo na něm vidět, že ve svém proslovu tak úplně neskončil.                 

Tak, co si myslíte? Má Draco něco zalubem?