Muž bez tváře - snarry

40. Kapitola - ovládání

stál před dveřmi, kde se skrývala ložnice lorda Voldemorta, který z nějakého důvodu nedávno omdlel, a ještě se neprobral. Pan zla byl na Luciusově panství, prý pro jeho bezpečnost. Satan, který se od pana zla nehne ani na krok, společně s Bellou byli svému pánovi věrní, až to bolelo. Co se týkalo Harryho, tak ten byl s nervami v koncích, ale stále měl malou naději, že tohle Satanovi neprojde. Mladému muži bylo více, než jasné, že Satan má, něco v plánu. Otázkou však zůstává, co je to za plán, který se chystá.

Harry ještě chvíli stál před dveřmi a marně přemýšlel, proč ho nohy zavedly právě sem, když chtěl jít původně do svého pokoje. Bylo to jako, kdyby ho něco nutilo jít do té zatracené ložnice. Byl to jakýsi tlak v hlavě, který ho donutil sem jít a bez rozmyslu rázně zaklepat. Po malé chvíli vstoupil. Jen, co překročil práh a zavřel dveře. Tlak v hlavě ustál. Harry zavrtěl hlavou byl zmatený, proč ho to donutilo jít sem. Podíval se na muže, který stál u okna s rukama spojenýma za zády. Harry znovu zavtěl hlavou. Chtěl, aby se mu mysl opět vrátila pod jeho kontrolu, když se pomalé chvilce opravdu stalo, bylo mu všechno jasné.

„Á, čekal jsem tě, jen pojď dál," promluvil temný hlas. Harrymu v tom okamžiku přeběhl mráz po zádech, ale přesto šel k muži blíž. Měl s toho všeho divný pocit, který se každým krokem k muži stupňoval. Tichým nádechem se zastavil několik kroků od něj. Pohled mu sám od sebe sklouzl na velkou postel s nebesy, kde ležel samotný pán zla. „Přišel ses podívat na svého, otce to ti velmi chválím."

„On, není můj otec, nikdy jím nebyl a nebude," zasyčel hlasem plným vzteku a nevšiti.

„Ale ano je, a ty to velmi dobře víš, nebo ne?" S těmi slovy se muž otočil na Harryho s úšklebkem na tváři.

„Přišel jsem ti říct, že odcházím. Končím s touhle fraškou. Nenechám se něčím a někým ovládat. Najdu způsob jak viteál v sobě zničít!" promluvil Harry mrazivým hlasem. O svém plánu, který měl v úmyslu, už velmi dlouho, chtěl prostě jít domů.

„Hmm, a ty si myslíš, že tě nechám odejít a zničit to, co můj pán celá ta léta plánoval, tak to se tedy šeredně pleteš." Každým slovem se k Harrymu přibližoval, až najednou stál proti němu.

„Ty nade mnou nemáš žádnou moc, už ne," mluvil Harry stále mrazivě a ještě víc se napřímil. V té chvíli Pocítil, něco, jako strach, ale návinek působil, jako ledová socha bez jakékoli emoce.

„Ale, ale panáček si vyskakuje. To se mi na tobě líbí, že nejsi jako ostatní, že neskočíš, když ti řeknu, ale něco ti povím milý Harry, já jsem tě nikdy nechtěl tak úplně ovládat a víš proč?" Satan natáhl pravou ruky a zlehka se dotkl mladíkovy tváře. Harry před tím dotykem uhnul jako by ho popálil. Satan se tomu chladně zasmál. Jeho smích byl plný krutosti. Harry udělal několik kroků dozadu „Copak jsi to stále nepochopil? Jednoho dne budeš toužit po tom, abych tě ovládal a prosit o to, abych se tě, alespoň prstíčkem dotknul." Satanův výraz se stál výrazem naprostého šílence. Harry před ním zcela automaticky začal couvat směrem ke dveřím. „Ale copak Harry, snad se mě nebojíš?" promluvil vládce vampírů.

„Jsi cvok, a jestli si myslíš, že ze mě uděláš jednu ze svých loutek, tak to se tedy šeredně pleteš!" zacouval, až ke dveřím a vzal za kliku, nic, klika se ani nepohnula. Zkusil to tedy ještě jednou, tentokrát jí zmačkl více dolů, a opět nic. Dveře nešly otevřít.

„Ale, copak? Nejde?" Muž se k němu znovu začal přibližovat. Harry začal mít šílený strach. Neměl ani nejmenší tušení, co má udělat.

„Pusť mě ven okamžitě!" řekl, bohužel jeho hlas, už nezněl tak pevně, jak doufal spíše naopak.

„Neboj, se Harry, nechci ti ublížit. Chci si s tebou jenom povídat." Než se Harry nadál, muž stál znovu před ním, ale tentokrát tak blízko, než by si mladík přál.

„Co po mě chceš," zašeptal zoufale. Tahle situace se mu vůbec nelíbila. Satan se k němu naklonil, jako kdyby ho chtěl políbit. Harry rychle otočil hlavu na stranu a ruce dal na Satanův hrudník a snažil se ho od sebe odstrčit, ale marně, muž se nepohnul ani o píď.

„Ale no tak Harry, buď hodný a uvidíš, že se ti to bude líbit." Satan ho začal líbat na pravé straně krku.

„Prosím, tohle ne prosím!" vykřikl zoufale a dál se snažil muže odstrčit. Proklínal svojí vampírskou sílu a hlavně to, že jí nemůže použit proti vládci Vampíru.

„Před chvílí jste přece říkal, že mě nechcete ovládat a tohle je svým způsobem ovládání. Pochop, nechci s tebou spát, jako tví poskoci," těmi slovy udělal to, co dělají ženy, když je někdo obtěžuje. Pokrčil nohu v koleni a vší lidskou silou uhodil kolenem Satana mezi nohy.

„Ty jeden zpratku!" zaskučel muž bolestí, automaticky šel do kolen a jednou rukou si držel rozkrok. Harry, využil moment svobody a sáhnul na dva přívěšky, které měl pověšené na řetízku na krku.

**

„A já vám říkám, že ten kluk je vrah," řekl právě Sírius, který si za žádnou cenu nenechal vymluvit, že Harry nejedná ze své vlastní vůle.

„A já ti říkám, Blacku, ještě jedna tvá pitomá poznámka o Harrym a odnesou tě z téhle místnosti nohama napřed," prohlásil Severus chladným hlasem.

„Tobě snad Snape, ani nevadí, že se z něho stala zrůda." Albus, už se nadechoval, aby tuhle nesmyslnou šarvátku ukončil. Upřímně začal litovat, že řekl pravdu o Harrym členům řádu.

„Ne Blacku, nevadí mi to a víš proč, protože Harry si to nevybral. Stejně tak jako si nevybral být synem panem zla."

„Severus má pravdu, Harry si tohle rozhodně nezvolil, ale byl k tomu přinucen od Voldemorta," promluvil Albus Brumbál hlasem, který nenesl žádný námitek.

„Udělal to pro nás všechny Albusi, že?" ozval Jemes Potter po chvíli naprostého ticha. Ředitel se na mladého muže překvapeně podíval. Čekal tuhle otázku, ale ne od Jamese Pottra.

Je to zcela možné, vzledem k tomu, že útoky od Voldermorta ustaly. Odpověděl ředitel.