Muž bez tváře - snarry

88. Kapitola - Horacio Mekenzí

Harry

Chvíli drobné stvoření sledoval a poté promluvil hlasem tak chladným, až tím zaskočil i sám sebe.

„Nevíšš, kde sse teď momentálně nachází můj manžel?" Tojo zvedl zmateně hlavu. Snažil se porozumět tomu, co mu říká.

„Sakra," zasyčel. V tu chvíli mu došlo, že mu to stvoření nerozumí ani slovo. Pocítil v sobě neuvěřitelnou zlost, která se drala ven jako vařící láva, která se nedá ničím zastavit. Nejhorší na tom všem bylo, že ten vztek v sobě zkoušel zardousit, ale čím více se o to pokoušel, tím byla zuřivost větší a větší. Od té doby, co Voldemort napadl Bradavice se vše sype a on to nemůže zastavit. Ten pocit beznaděje ho pomalu a jistě stahoval do své chladné, temné náruče.

Vnímal, jak se jeho tělo pomalu zvedalo a nohy se někam rozeběhly.

**

Severus

„Moc mě mrzí, že pro tebe ani pro tvého manžela nemohu udělat víc drahý příteli, jak se zdá, madam Potterová má konexe snad úplně všude," Severus Snape se mračil na muže, který už tu hodinu seděl před ním a blábolil nějaké nesmysly, které mistra lektvarů absolutně nezajímaly.

„Tím mi chceš říct, Horacio, že si ve své práci selhal," Severus se zaklonil ve své židli, a ještě více se zamračil. Advokát se nadechoval, aby něco spěšně odvětil, ale profesor lektvarů mu v tom zabránil lehkým zvednutím ruky, což bylo pro muže znamení, aby byl zticha.

„Ty mi tady více jak hodinu vyprávíš o tom, jakou velkou mám naději, aby můj mladý manžel zůstal se mnou, a pak z tebe vyleze tohle!" Severus Snape se pomalu zvedl ze židle. Z toho pohybu čišelo čiré zlo. Profesor lektvarů položil dlaně na černou desku pracovního stolu. Hleděl na muže před sebou, kterému se v obličeji nepohnul ani jeden jediný obličejový sval. Horacio Mekenzí je muž malý a zaobalený. Jeho chůze se spíše podobá batoleti, ale jako advokát byl podle všeho vynikající a byl to hlavně jejich rodinný advokát, tudíž mistr lektvarů předpokládal, že muž sedící před ním udělá všechno proto, aby Lily Potterovou rozdrtil v prach.

Horacio se díval na Severuse chladně a když po chvíli promluvil, jeho hlas byl stejně tak chladný, jako jeho tvář.

„Netušil jsem, že madam Potterová bude mít ve svých slovech a slzách takovou moc. Ministerstvo smetlo všechny důkazy, které jsme proti ní měli, smetlo úplně prakticky vše ze stolu a prohlásilo, že svazek manželství je neplatný, protože ony mince jsou z černé magie, tudíž ministerstvo to nemůže brát v potaz," advokát se na chvíli odmlčel a natáhl se pro šálek s kávou. Stále naježený mistr lektvarů ho přitom bedlivě sledoval a horlivě přemýšlel, co by měl udělat, aby se mu ta bláznivá ženská přestala plést do života a nejen jemu, ale i Harrymu. Od té doby, co si Severus převzal ředitelování nad Bradavicemi, se madam Potterová chová jako úplný blázen a neustále za ním chodí a vyptává se na Harryho. Zpočátku si myslel, že se žena skutečně zajímá o svého druhého syna, a tak se dalo i říct, že jí to neustálé vyptávání jistým způsobem trpěl, ale jak se nedávno ukázalo, chtěla ho jen svými řečmi obalamutit. Zatím střádala své intriky a plány, jak Harryho získat zpět. Minulý týden ho Lily požádala o návrat syna do své péče. Severus to rázně odmítl, a tak trochu si naivně myslel, že to Potterová bude akceptovat, ale jak se zdá, jedno rázné „ne" jí nestačí. Druhý den černovlasému muži přišel dopis z ministerstva, kde mu bylo jasně nakázáno vrátit Harryho do péče Lily Potterové. Severus ten dopis nejméně třikrát přečetl. Nemohl tomu uvěřit, co drží v ruce. Když ten dopis četl potřetí, začal se v něm hromadit vztek a na jazyku měl smrtící kletby.

Ihned se vydal na ošetřovnu s úmyslem ženu vyhodit, ale ze všeho nejvíce chtěl té bláznivé čarodějnici ublížit a to nejvíc, jak to jen šlo. Před očima měl rudé fleky. Ruka, ve které pevně svíral hůlku se mu třásla. Kráčel chodbou rychlým, ale rázným krokem. Jeho černý plášť za ním zlostně vlál.

Do přítomnosti ho vrátilo lehké cinknutí šálku, který Horacio položil na talířek. Profesor lektvarů dvakrát zamrkal, aby své myšlenky zahnal na své místo, a přitom uslyšel svůj vlastní hlas.

„Řekl jsi mi všechno," jeho hlas byl najednou tak mrazivý a jeho magie se chystala útočit a ničit všechno, co jí přijde pod ruku.

„Severusi!" Pronikl mu skrz mysl Harryho hlas, který zněl tak zoufale a bolestně zároveň, že se člověku z toho sevře srdce a mistr lektvarů nebyl výjimkou. I jeho vlastní srdce se bolestně sevřelo. Magie se také ihned uklidnila.

„Naše schůze je u konce, vypadni," zasyčel skrz zaťaté zuby. Na chladné tváři Horacia Mekenzího se objevil úškleb.

„Pán zla má pravdu, ty měkneš můj drahý příteli, nyní už chápu jeho kroky," muž se zvedl ze židle, aniž by spustil své modré, pronikavé oči z mistra lektvarů.

„O čem to mluvíš!" zasyčel Snape a udělal rychlý pohyb rukou. Chytil muže za límec bledě modré košile, a to tak pevně, že uslyšel praskání jemné, saténové látky. Zprudka si ho přitáhl k sobě.

„Mluv nebo z této místnosti nevyjdeš živý!" vyštěkl. Ve tváři Horacia Mekenzího se mihl ždibec strachu, který ale hned byl pryč. Místo něj se na tváři objevil podivný úšklebek, který muži zkřivil celou tvář.

„Hmm, tak ty to nevíš a myslíš si, že ti to povím," promluvil Horacio. V jeho hlase byla slyšet radost a čirý triumf, ale s mistrem lektvarů to ani nehnulo. Dalo by se říct, že právě naopak. Najednou dostal nápad a hned na to se valil další, který byl ještě dokonalejší. Přiblížil svůj obličej ještě o něco více k muži a těsně u jeho obličeje zlostně zašeptal.

„Myslím, že je čas, abych ti dokázal, že jsem stále smrtijedem, kterého si temný pán přeje," odmlčel se, aby jeho věta měla ten správný efekt. „Ale nejdřív..."

Tak, co říkáte na Severuse, co má asi tak podle vás za plány?

Děkuji, že jste stále u této povídky.

Přeji vám všem hezký a klidný víkend.