Muž bez tváře - snarry

90. Kapitola - hořká čokoláda

Harry

Velmi pomalu se probouzel. První věc, co si uvědomil a cítil, byla bylinková vůně všude kolem něj. Zhluboka se té vůně nadechl a na malý okamžik se jí nechal v její náruči jen tak unášet. Druhá věc, kterou jeho mozek zaznamenal, byla hřejivá paže, kterou měl omotanou kolem pasu. Ruka ho tiskla k tělu Severuse Snapea, který podle všeho velmi tvrdě spal. Harry byl stočený v klubíčku zády opřený o hruď svého milovaného muže. Za sebou slyšel jeho tiché pochrupování.

Další věc a poslední věc, kterou si mladík uvědomil bylo to, že má strašný hlad a jeho močový měchýř se také hlásil dost hlasitě. Harry tedy nechutně a pomalinku otevřel oči.

„To spíme tak dlouho?" pomyslel si, když uviděl kolem sebe tu hustou, černou tmu. Chtěl zavřít oči a spát dál s úmyslem, že jeho hlad a jeho hygienická potřeba počkají do rána, ale jak se zdálo, jeho tělo bylo úplně jiného názoru. Všemožně se snažil myslet na něco jiného, ale bylo to marné.

„Fajn," zasyčel tiše do prostoru, a co nejopatrněji sundal Severusovu ruku pryč ze svého pasu. Starší muž něco zabručel, ale jinak se zdálo, že se neprobudil. Mladík ještě pár minut zůstal klidně ležet. Upřímně se mu nechtělo z postele, avšak věděl, že musí. Co nejtišeji se posadil na posteli a dal nohy na zem. V ten moment se lehce otřásl. Hnědá, mramorová podlaha byla pěkně studená teda, ale neměl ani v nejmenším plánu hledat své boty. Co nejtišeji se zvednul a vydal se do koupelny. Přitom se snažil myslet na něco jiného než na tu tmu kolem. Jeho mysl se cestou zaobírala tím, jaké to bude, až Severus s ním nakročí do Bradavic a oznámí Lily, že bude bydlet s nimi. Už se nemohl dočkat toho, jak se jeho matka bude tvářit.

Harry proklouzl do velké, prostorné koupelny, kde se v tom okamžiku rozsvítilo žluté světlo, které rozsvítilo skoro celou místnost. Harry byl nucen přivřít oči. Světlo ho na malý okamžik bodalo do očí. Opřel se o dveře a čekal, až si jeho oči přivyknou.

Koupelna nejenže byla luxusně zařízená, ale také voněla po různých bylinkách. Když sem Harry poprvé vešel společně se Severusem, nemohl uvěřit svým očím. Místnost byla prostorná. Zdi měla vymalované světle zelenou barvou, dlaždičky byly černé jako sama noc. Uprostřed byla velká, bílá vana. O kousek dál na pravé straně od dveří, stál uzavřený bílý sprchový kout. Naproti vaně se nacházelo umyvadlo se zrcadlem. Nalevo od zrcadla kousek dál se nacházela toaleta. Také v bílém stylu. Dále tu bylo malé okno a černé poličky rozmístěné na zdi. Na každé poličce byly různé lahvičky s olejíčky a také šampony.

Harry se usmál. Otevřel oči víc, už mu světlo ani v nejmenším nevadilo.

**

Po nějaké době opustil koupelnu a velmi tiše opustil ložnici. Vydal se do obývacího pokoje. Prošel hlavní halou, kde mu na cestu svítily louče. Nespíš je skřítkové začarovali, aby reagovaly na pohyb. Harry se lehce usmál, jelikož nepochyboval o tom, že tohle zařídil Lipo. Tenhle skřítek byl velmi přísný a dalo by se říct, že velí všem skřítkům v domě. Harry ho měl rád, jelikož mu v mnoha ohledech připomínal Marii. Co se týče povahy, i stará žena měla ráda vše pod kontrolou a pořádek stejně tak i Lipo. Ti dva si byli v mnoha ohledech tak podobní, i Lipo vzal Harryho pod svá ochranná křídla. Hlídá ho, jestli pořádně jí, jestli mu nic nechybí a tak podobně.

Harry stále s úsměvem na tváři vešel do obývacího pokoje, kde se také rozzářily lucerny společně s krbem. Lucerny zde byly tři – jedna byla umístěna u knihovny a zbylé dvě z obou stran vysokého krbu.

Zelenooký mladík přešel rázným krokem ke svému oblíbenému křeslu a s hlubokým vydechnutím se do něj svalil. Jeho zrak zabloudil k ohni a začal pozorovat ten žlutý plamínek, jak se líně a pomalu pohybuje. Nechal své myšlenky jen tak plynout. Po nějaké té chvíli se mu na hnědém stolku, který stál mezi pohovkou a křeslem, objevila velká tabulka hořké čokolády. Harry se po ní nevědomky natáhl.

„Díky Lipo," zasyčel tichým prostorem a ukousl první kousek čokolády, která byla jako vždy lahodná. Opřel se víc v křesle a zavřel oči. Vnímal jen chuť, která se mu rozplývala na jazyku.

„Tohle je jedna z věcí, co mi bude chybět," pomyslel si a zcela nevědomky si přitom sáhl na polovinu tváře, kterou měl potaženou hadí kůží. Docela si už zvykl, že jí nenosí skrytou a vlastně už ani neví, kde skončila bílá maska. Bude se muset na to zeptat Severuse, protože jí bude potřebovat stejně jako černý plášť s kápí.

„Masku jsem spálil magickým ohněm a plášť je v Bradavicích, schovaný hluboko v mém šatníku," promluvil najednou hluboký, jemný hlas. Mladík bleskově otevřel oči a snad ještě rychleji otočil hlavu ke dveřím, které vedly do obývajícího pokoje. Mistr lektvarů stál ve svém smokingovém županu opřený o futra. Pozoroval ho hladovým pohledem. Harrymu v té chvíli došlo, že na sobě vlastně nic nemá a sedí v křesle tak, jak ho Merlin stvořil. Rychle se v křesle narovnal a rychle si rukou zakryl rozkrok.

„Promiň," zasyčel. Cítil, jak mu hoří tváře.

„Nemáš důvod se omlouvat," usmál se na něj Severus přesně tím úsměvem, ze kterého se Harrymu točí hlava a podlamují kolena. V tom okamžiku se mu rozbušilo srdce, jako splašené. Nejspíš to mistr lektvarů poznal, nebo měl výborný sluch, jelikož se mu v černých očích podivně zablesklo. Víc se na něj usmál.

„Tenhle pohled je přímo stvořen pro Merlina a já jsem velmi rád, že i já, zcela obyčejný člověk, tohle mohu spatřit," mladík se při těchto slovech na svého muže ještě víc začervenal.

Všem děkuji za ohlasy a komentáře k této povídce ani nevíte, jakou mi dělá radost.

Přeji vám hezký večer.