Muž bez tváře - snarry

19. Kapitola - Melodie

Ahoj moc se vám omlouvám, že to trvalo tak dlouho. 

** 

„Zahrajeme si kouzelnické šachy?" zeptal se Harry asi po půl hodině povídání. Skřítek se jen usmál a řekl: „Nechtěl by sis raději zahrát na housle?"

„Rád bych, ale nechal jsem je na panství a navíc, nevím, jestli mohu." Trángo jen luskl prsty a v rukou najednou držel Harryho housle.

„Jak?" Zeptal se Harry překvapeně.

„Kouzlo," řekl jen skřítek a podal mu housle, které mu Marie koupila k desátým narozeninám a sama ho na ně naučila hrát. Harry miloval hudbu a všechno, co se kolem ní točilo.

„Hraj, Harry, prosím," požádal ho tiše. Mladík se, jen lehce usmál a převzal si housle.

Za chvíli se z ložnice linula krásná melodie, která byla slyšet po celém bytě ve sklepení.

**

Mistr lektvarů právě dokončoval lektvar na bolest, když najednou zaslechl překrásnou melodii. Severus si nejdříve myslel, že se mu to jen zdá. Kdo by tady hrál tak překrásně na housle? pomyslel si a dál míchal lektvar. Hraní na housle stále nepřestávalo. Severusovi to nedalo, musel se jít podívat, kdo to tak překrásně hraje. Vytáhl hůlku z rukávu a mávl s ní. V ten moment se obsah v kotlíku přestal vařit. Mávl hůlkou ještě jednou a přísady do lektvarů se samy uklidily na svá místa. Severus strčil hůlku zpět do hábitu. Razným krokem šel ke dveřím, které otevřel. V tu chvíli melodii uslyšel mnohem více. „To je divné," zamumlal Severus, Vydalo to, jako kdyby se melodie linula z jeho ložnice. Ještě chvíli poslouchal tu překrásnou melodii, která sebou přinášela radost a štěstí. Po velmi dlouhé chvíli přešel pokojem a zastavil se před dveřmi své ložnice, které poté opatrně otevřel.     

**

Harry nevnímal nic kolem sebe. Měl zavřené oči a vnímal jen melodii. Byl do ní ponořen tak, že ani nevěděl, že má dva posluchače.

Když dohrál poslední tón, ložnice na moment utichla. Poté se ozval potlesk. Harry otevřel oči a podíval se sněrem ke dveřím, kde stál pan Snape a lehce se na něj usmíval. Harry rychle sklopil zrak na housle.

„Hraješ opravdu překrásně, Harry," promluvil jemný hluboký hlas.

„Děkuji, pane." Cítil, jak se mu najednou po tvářích rozlévá teplo. Položil housle vedle sebe na postel a ruce si položil nervózně na kolena. Ozvaly se kroky. Harry zvedl zrak, podíval se profesora, který si k němu právě sedl z druhé strany.

„Ještě nikdo mě kromě Marie a Tránga nikdy hrát neslyšel," promluvil, když se mu zdálo ticho, až příliš dlouhé.

„Jak už jsem řekl, hraješ opravdu překrásně a byl bych velmi potěšený, kdybych tě slyšel hrát častěji." Harry se na profesora překvapeně podíval.

,,To myslíte vážně pane?"

„Jistě, jak už jsem řekl, hraješ opravdu kouzelně." Harry se jen malinko usmál. Takovou chválu si snad ani neslouží.

*

Zbytek dne proběhl celkem poklidně. Pan Snape znovu šel dělat lektvary a Harry si četl knihu. Seděl v křesle v obývacím pokoji. Písmena v knize doslova hltal, že si ani nevšiml, že už je venku tma. Vyrušil ho až pánův hlas a rychlé kroky.

„Harry, budu muset odejít, nečekej na mě. Najez se a jdi spát." Než Stačil Harry něco říct byl, už profesor lektvarů pryč.

*

Bylo už velmi pozdě v noci. Harry stále seděl v křesle s knihou v ruce. Člověk, který by ho viděl, by řekl, že si stále čte, ale Harry byl myšlenkami úplně jinde. Nemohl se totiž zbavit pocitů, že se něco stalo, nebo stane. Harry byl tak ponořený do svých myšlenek, že si ani nevšiml malé osoby, která se před ním tiše objevila.

„Harry?" Promluvil na něj tiše skřítek. Harry zmateně zamrkal a knihu, kterou do teď držel v ruce, mu vyklouzla s prstů a spadla na zem.

„Co se děje pan Snape už je tady?" promluvil Harry unaveným hlasem. Skřítek zavrtěl hlavou a odvětil.

„Ne není, nejspíš se vrátí až zítra, ale ty by ses měl najíst a jít spát."

Harry na to jen přikývnul. Najednou neměl sílu vůbec na nic. Chtěl, jen zavřít oči a spát.

„Tak pojď, na stole v kuchyni máš trochu jídla," promluvil skřítek a přitom si Harryho starostlivě prohlížel.„Jsi v pořádku Harry?" zeptal se ho. Chlapec se na něj unaveně podíval.

,,Jsem najednou strašně unavený, Trángo, odpověděl mu Harry, než únava nad ním vyhrála.

**

Severus Vrátil se až nadraném, unavený a otrávený. Pán zla si ho k sobě narychlo zavolal, aby mu řekl, aby uvařil par silných jedovatých lektvarů, protože chce vyslýchat par lidí, které drží v zajetí. Neřekl mu ani důvod. Byly jen a jen domněnky. Jedna z nich byla, že Pán zla hledá Harryho.

Severus vešel do svých komnat, kde bylo ticho a tma.

Asi už Harry spí,' pomyslel si a tichými kroky přešel kuchyň do obývacího pokoje. Ihned se podíval na pohovku, která byla prázdná. Severusovy kroky zamířily tedy do ložnice, kde byly dveře otevřené dokořán. Kde, až teď zaslechl velmi tiché hlasy a velmi tichý pláč plný bolesti. Severus ho ihned poznal. Jeho krok se v ten moment okamžitě zrychlil.

Do ložnice se se přihnal, jako velká voda. To, uviděl, ho překvapilo, ale i vyděsilo. U postele stala Poppy s Brumbálem a nespíš se snažili Harryho uklidnit.

„Co se tady stalo?" promluvil zostra. Překročil práh ložnice. Ředitel se narovnal a podíval se na něj, ale než stačil Albus cokoli říct, Severus to poznal sám. Stačilo se podívat na Harryho a na...

Co vy na to?